PODCAST – Pape? odpovídá na otázky mlad?ch lidí: P?átelství je cestou k míru a m??e změnit svět
První otázka – P?átelství
Svatý ot?e, jmenuji se Dulce Maria, je mi t?iadvacet let a pocházím z Mexika. Obracím se na vás, abych tlumo?ila realitu, kterou my, mladí lidé, pro?íváme v mnoha ?ástech světa. Jsme děti své doby. ?ijeme v kultu?e, která nám pat?í a která nás, ani? bychom si to uvědomovali, formuje; je poznamenaná technologií, zejména v oblasti sociálních sítí. ?asto propadáme iluzi, ?e máme mnoho p?átel a ?e vytvá?íme blízké vztahy, zatímco ?ím dál ?astěji zakou?íme r?zné formy osamělosti. Jsme si blízko a jsme propojeni s tolika lidmi, a p?ece to nejsou skute?né a trvalé vztahy, ale pomíjivé a ?asto iluzorní.
Svatý ot?e, moje otázka zní: Jak m??eme najít up?ímné p?átelství a opravdovou lásku, které nás povedou k pravé naději? Jak nám víra m??e pomoci v utvá?ení na?í budoucnosti?
Pape?ova odpově?:
Drazí mladí, lidské vztahy, na?e vztahy s druhými lidmi jsou pro ka?dého z nás nepostradatelné, po?ínaje samotným faktem, ?e ka?dý mu? a ka?dá ?ena na světě se rodí jako ně?í dítě. Ná? ?ivot za?íná ur?itou vazbou, a právě skrze tato pouta rosteme. V tomto procesu hraje kultura zásadní roli: je to jazyk, jím? si rozumíme sami se sebou a interpretujeme svět. Ka?dá kultura, podobně jako slovník, obsahuje u?lechtilá slova i slova vulgární, hodnoty i omyly, které je t?eba se nau?it rozli?ovat. Vá?nivým hledáním pravdy nejen kulturu p?ijímáme, ale také ji proměňujeme skrze volby svého ?ivota. Pravda je toti? pouto, které spojuje slova s věcmi, jména s tvá?emi. Le? naopak tyto aspekty odděluje, co? vede ke zmatení a nedorozumění. Nyní, mezi mnoha kulturními propojeními, která charakterizují ná? ?ivot, se internet a sociální sítě staly ?mimo?ádnou p?íle?itostí k dialogu, setkání a výměně mezi lidmi, stejně jako k p?ístupu k informacím a poznání“ (Pape? Franti?ek, Christus vivit, 87). Tato média jsou v?ak dvojzna?ná, pokud jim vládnou obchodní logiky a zájmy, které na?e vztahy t?í?tí na tisíce p?eru?ovaných spojení. V této souvislosti pape? Franti?ek p?ipomněl, ?e někdy mohou ?komunika?ní mechanismy, reklama a sociální sítě být pou?ívány k tomu, aby z nás u?inily otupělé bytosti, závislé na konzumu“ (Christus vivit, 105). Pak se na?e vztahy stávají zmatenými, úzkostnými nebo nestálými. Kromě toho, jak víte, dnes existují algoritmy, které nám napovídají, na co se máme podívat, co si máme myslet a kte?í lidé by měli být na?imi p?áteli. Do na?ich vztah? to vná?í zmatek a někdy úzkost. Kdy? toti? nástroj ovládne ?lověka, ?lověk se stává nástrojem – ano, nástrojem trhu a zároveň zbo?ím. Jen up?ímné vztahy a stabilní pouta umo?ňují r?st p?íběh?m dobrého ?ivota.
Nejdra??í, ka?dý ?lověk p?irozeně tou?í po tomto dobrém ?ivotě, tak jako plíce tou?í po vzduchu – ale jak tě?ké je jej nalézt! Jak obtí?né je najít ryzí p?átelství! P?ed staletími postihl svatý Augustin hlubokou touhu na?eho srdce – je to touha ka?dého lidského srdce, ani? by znal dne?ní technologický vývoj. Také on pro?il bou?livé mládí, ale nespokojil se, neuml?el volání svého srdce. Augustin hledal pravdu, pravdu, která nezklame, krásu, která nepomíjí. Jak ji na?el? Jak nalezl up?ímné p?átelství, lásku schopnou dát naději? Tím, ?e nalezl Toho, kdo jej u? hledal, setkal se s Je?í?em Kristem. Jak utvá?el svou budoucnost? Tím, ?e ho následoval – svého p?ítele od vě?nosti. Zde jsou jeho slova: ??ádné p?átelství není věrné, leda v Kristu. A jen v Něm m??e být ??astné a vě?né“ (Proti dvěma pelagiánským list?m, I, I, 1); a pravé p?átelství je v?dy v Je?í?i Kristu a vyzna?uje se d?věrou, láskou a úctou. ?Opravdově miluje svého p?ítele ten, kdo v něm miluje Boha“ (Kázání 336, 2), ?íká nám svatý Augustin. P?átelství s Kristem, které je základem víry, není jen jednou z mnoha pom?cek p?i utvá?ení budoucnosti – je na?í Polární hvězdou. Jak napsal blahoslavený Pier Giorgio Frassati: ??ít bez víry, bez dědictví, které bychom bránili, bez boje za Pravdu, neznamená ?ít, ale ?ivo?it“ (Dopisy, 27. února 1925). Kdy? na?e p?átelství zrcadlí toto hluboké pouto s Je?í?em, jsou jistě up?ímná, velkorysá a pravá.
Drazí mladí, mějte se mezi sebou rádi! Mějte se rádi v Kristu. Nau?te se v druhých vidět Je?í?e. P?átelství doopravdy m??e změnit svět. P?átelství je cestou k míru.
Druhá otázka – Odvaha
Svatý ot?e, jmenuji se Gaia, je mi devatenáct let a jsem Italka. Dnes ve?er bychom vám my v?ichni, zde p?ítomní mladí lidé, rádi vyprávěli o svých snech, nadějích a pochybnostech. Ná? věk se vyzna?uje d?le?itými rozhodnutími, která jsme povoláni u?init, abychom nasměrovali sv?j budoucí ?ivot. Av?ak kv?li ovzdu?í nejistoty, které nás obklopuje, jsme v poku?ení v?echno odkládat a strach z neznámé budoucnosti nás ochromuje. Víme, ?e volit znamená ně?eho se vzdát, a to nás brzdí – p?esto vnímáme, ?e naděje ukazuje na dosa?itelné cíle, i kdy? jsou poznamenány nejistotou p?ítomného okam?iku.
Svatý ot?e, ptáme se Vás: Kde najít odvahu k rozhodnutí? Jak m??eme být odvá?ní a pro?ívat dobrodru?ství opravdové svobody, ?init radikální a smysluplné volby?
Pape?ova odpově?:
Děkuji za tuto otázku. Otázka zní – jak najít odvahu k volbě? Kde hledat odvahu, abych dokázal podstoupit volby a rozhodnutí? Volba je základní lidský ?in. Kdy? se na ni podíváme pozorně, pochopíme, ?e nejde jen o výběr ně?eho, ale p?edev?ím o výběr někoho. Kdy? volíme doopravdy, rozhodujeme o tom, kým chceme být. Nejvy??í volbou je toti? rozhodnutí o vlastním ?ivotě: Jakým mu?em chce? být? Jakou ?enou chce? být?
Nejdra??í mladí, volit se u?íme skrze zkou?ky ?ivota – a p?edev?ím tím, ?e si p?ipomínáme, ?e jsme byli vyvoleni. Tuto pamě? je t?eba rozvíjet a pěstovat. ?ivot jsme dostali zadarmo, ani? bychom si ho vybrali! Na po?átku nás samotných nestálo na?e rozhodnutí, ale láska, která nás chtěla. V pr?běhu ?ivota se pak jako opravdový p?ítel ukazuje ten, kdo nám pomáhá tuto milost rozpoznat a znovu ji v sobě o?ivit p?i rozhodnutích, která máme ?init.
Drazí mladí, správně jste ?ekli: ?volit znamená zároveň se ně?eho vzdát – a to nás někdy ochromuje.“ Chceme-li být svobodní, musíme vycházet z pevného základu, ze skály, která je oporou pro na?e kroky. Touto skálou je láska, která nás p?edchází, p?ekvapuje a nekone?ně nás p?esahuje: je to láska Bo?í. Proto se p?ed Bohem ka?dá volba stává soudem, který nás o nic neobírá, ale v?dy p?ivádí k tomu nejlep?ímu.
Odvaha k rozhodnutí pochází z lásky, kterou nám B?h projevil v Kristu. On je tím, kdo nás miloval celým svým bytím, spasil svět a ukázal nám tak, ?e darovat sv?j ?ivot je cestou k seberealizaci. Setkání s Je?í?em tak odpovídá nejhlub?ím touhám na?eho srdce, proto?e Je?í? je Bo?í láska, která se stala ?lověkem. V tomto smyslu, právě zde, kde se nyní nacházíme, ?ekl p?ed pětadvaceti lety svatý Jan Pavel II.: ?Je to Je?í?, koho hledáte, kdy? sníte o ?těstí; on na vás ?eká, kdy? vás nic z toho, co nacházíte, neuspokojuje; on je ta krása, která vás tolik p?itahuje; on vás vyzývá touhou po radikalitě, která vám brání spokojit se s kompromisy; on vás vede k tomu, abyste odlo?ili masky, které ?iní vá? ?ivot nepravdivý; on vám v srdci ?te ta nejopravdověj?í rozhodnutí, která by jiní chtěli potla?it“ (Modlitební vigilie p?i XV. 厂惫ě迟ových dnech mláde?e, 19. srpna 2000). Strach pak ustupuje naději, proto?e jsme si jisti, ?e B?h dovede k naplnění to, co zapo?ne.
Jeho věrnost rozpoznáváme ve slovech toho, kdo opravdově miluje – proto?e sám zakusil, ?e byl opravdu milován. ?Ty jsi m?j ?ivot, Pane“ – to jsou slova, která kněz nebo zasvěcená osoba proná?ejí s radostí a svobodou. ?Ty jsi m?j ?ivot, Pane“ ?P?ijímám tě za man?elku / za man?ela“ – tato věta proměňuje lásku mu?e a ?eny v ú?inný znak Bo?í lásky v man?elství. To jsou ony radikální a smysluplné volby: man?elství, kně?ství a zasvěcený ?ivot vyjad?ují darování sebe sama – svobodné a osvobozující – které nás ?iní skute?ně ??astnými. Nacházíme v nich ?těstí, kdy? se u?íme darovat sami sebe. Darovat ?ivot pro druhé. Takové volby dávají na?emu ?ivotu smysl a proměňují ho podle obrazu dokonalé Lásky, která nás stvo?ila a vykoupila ze v?eho zlého.
?íkám to dnes ve?er s my?lenkou na dvě dívky, Marii, dvacetiletou ?panělku, a Pascale, osmnáctiletou Egyp?anku. Obě se rozhodly p?ijet do ?íma na Jubileum mláde?e a v těchto dnech je zastihla smrt. Modleme se spole?ně za ně, poutnice naděje; modleme se také za jejich rodiny, p?átele a spole?enství. Ké? je vzk?í?ený Je?í? p?ijme do svého království v pokoji a radosti. A je?tě bych vás chtěl poprosit o modlitby za dal?ího p?ítele, modleme se také za ?panělského mladíka Ignacia Gonzalveze, který byl hospitalizován v nemocnici ?Bambino Gesù“: modleme se za něj, za jeho zdraví.
Najít odvahu u?init obtí?ná rozhodnutí a ?íci Je?í?i: ?Ty jsi m?j ?ivot, Pane“. Děkuji.
T?etí otázka – Povolání k dobru a hodnota ticha
Svatý ot?e, jmenuji se Will. Je mi dvacet let a pocházím ze Spojených stát?. Chtěl bych vám polo?it jednu otázku jménem mnoha mladých lidí, které máme kolem sebe a kte?í ve svých srdcích tou?í po ně?em hlub?ím. Jsme p?itahováni k vnit?nímu ?ivotu, i kdy? jsme na první pohled ?asto pova?ováni za povrchní a bezstarostnou generaci. Hluboko v sobě cítíme p?ita?livost k tomu, co je krásné a dobré – jako k pramen?m pravdy. Hodnota ticha, jako p?i této vigilii, nás fascinuje, i kdy? v nás někdy vyvolává strach kv?li pocitu prázdnoty.
Svatý ot?e, chtěl bych se Vás zeptat: jak se m??eme ve svém ?ivotě skute?ně setkat se Vzk?í?eným Pánem a být si jisti jeho p?ítomností i uprost?ed zkou?ek a nejistot?
Pape?ova odpově?:
P?ímo na za?átku dokumentu, kterým pape? Franti?ek vyhlásil tento jubilejní rok, napsal, ?e ?v srdci ka?dého ?lověka p?ebývá naděje jako touha a o?ekávání budoucího dobra“ (Spes non confundit, 1).
V biblickém jazyce slovo ?srdce“ znamená ?svědomí“: proto?e ka?dý ?lověk tou?í ve svém srdci po dobru, z tohoto zdroje pramení naděje, ?e ho p?ijme. Ale co je to ?dobro“? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, pot?ebujeme svědka: někoho, kdo by nám prokázal dobro. Je?tě více pot?ebujeme někoho, kdo by byl na?ím dobrem a s láskou naslouchal touze, která se chvěje v na?em svědomí. Bez těchto svědk? bychom se nenarodili ani nevyrostli v dobru: jako praví p?átelé podporují spole?nou touhu po dobru a pomáhají nám ji uskute?ňovat v ka?dodenních rozhodnutích.
Nejdra??í mladí, Je?í? je p?ítel, který nás v?dy doprovází na cestě utvá?ení svědomí. Pokud se skute?ně chcete setkat se Vzk?í?eným Pánem, naslouchejte jeho slovu – evangeliu o spáse. P?emý?lejte o svém zp?sobu ?ivota a usilujte o spravedlnost, abyste pomáhali utvá?et lid?těj?í svět. Slu?te chudým a tím vydávejte svědectví o dobru, které bychom si v?ichni p?áli zakou?et od druhých. Z?staňte sjednoceni s eucharistickým Je?í?em. Klaňte se Eucharistii – prameni vě?ného ?ivota. Studujte, pracujte a milujte podle p?íkladu Je?í?e, dobrého Mistra, který stále krá?í po na?em boku. Na ka?dém kroku, kdy? hledáme dobro, prosme ho: Z?staň s námi, Pane (srov. Lk 24,29). Z?staň s námi, Pane. Z?staň s námi, proto?e bez tebe nem??eme vykonat dobro, po kterém tou?íme. Ty si p?eje? na?e dobro. Ty, Pane, jsi na?e dobro. Kdo se s tebou setká, tou?í, aby se s tebou setkali i druzí, proto?e tvé slovo je světlo jasněj?í ne? jakákoli hvězda, které osvětluje i tu nejtemněj?í noc.
Pape? Benedikt XVI. rád ?íkával, ?e kdo vě?í, nikdy není sám. Proto se doopravdy s Kristem setkáváme v církvi – tedy ve spole?enství těch, kdo ho up?ímně hledají. Pán sám nás shroma??uje, abychom tvo?ili spole?enství vě?ících, kte?í se navzájem podporují. Nakolik svět pot?ebuje misioná?e evangelia, kte?í by byli svědky spravedlnosti a pokoje! Nakolik budoucnost pot?ebuje mu?e a ?eny, kte?í by byli svědky naděje! Nejdra??í mladí lidé, to je úkol, který nám Vzk?í?ený Pán svě?uje!
Svatý Augustin napsal: ??lověk, ?ást tvého stvo?ení, ó Bo?e, tě chce chválit. Ty ho podněcuje?, aby se tě?il z tvé chvály, proto?e jsi nás stvo?il pro sebe a nepokojné je na?e srdce, dokud nespo?ine v tobě. A? tě hledám, Pane, volám k tobě a vzývám tě s vírou“ (Vyznání, I). Spojuji tuto prosbu s va?imi otázkami a svě?uji vám tuto modlitbu: ?Děkuji ti, Je?í?i, ?e jsi nás na?el: mým p?áním je z?stat mezi tvými p?áteli, abych tě objímal a stal se spole?níkem na cestě pro ka?dého, koho potkám. Dej, Pane, a? ti, kdo mě potkají, potkají i tebe, i skrze má omezení, i skrze mou k?ehkost.“ Těmito slovy bude ná? dialog pokra?ovat poka?dé, kdy? se podíváme na Uk?i?ovaného: v něm se setkají na?e srdce. Poka?dé, kdy? uctíváme Krista v Eucharistii, na?e srdce se sjednocují v něm. Vytrvejte tedy ve ví?e s radostí a odvahou. A tak m??eme ?íci: děkujeme ti, Je?í?i, ?e jsi nás miloval; děkujeme ti, Je?í?i, ?e jsi nás povolal. Z?staň s námi, Pane! Z?staň s námi!
