ʲž: Křesťanství není soukromá zbožnost, ale závazek k bratrštějšímu světu
Isabella Piro – Vatikán
Nejde o „pouhou soukromou zbožnost“, ale o „způsob života ve společnosti prodchnutý láskou k Bohu a k bližnímu, který v Kristu již není nepřítelem, ale bratrem“: to je křesťanství a Lev XIV. to jasně připomněl asi čtyřiceti členům delegace politických představitelů a osobností z Val de Marne ve francouzské diecézi Créteil, které přijal na audienci dnes ráno, ve čtvrtek 28. srpna. ʲž se obrátil na přítomné, doprovázené biskupem Dominique Blanchetem, ve francouzštině a připomněl, že „tváří v tvář nejrůznějším pohybům“ západních společností musí křesťané „obrátit svůj pohled k Kristu“, aby ho žádali o pomoc při plnění svých povinností.
Nesprávně chápaná sekularita ohrožuje pravdu
Římský biskup říká, že si je „dobře vědom“ těchto odpovědností: obtížnosti „jednat a rozhodovat v souladu se svou vírou“ z důvodu „někdy nesprávně chápané sekularity“; složitosti prosazování „otevřeně křesťanského závazku“ v některých západních společnostech, kde „Kristus a jeho církev jsou marginalizováni, často ignorováni, někdy zesměšňováni“. Nezapomínejme ani na „tlaky stranických směrnic a ideologické kolonizace“, kterým jsou politici vystaveni, jak uvádí Lev XIV. s odvoláním na svého předchůdce Františka. Tváří v tvář tomu všemu je podle papeže třeba „mít odvahu někdy říct ‚Ne, to nemohu!‘“, zejména když „jde o pravdu“.
Svědčit o Ježíši ve veřejném životěʲž pak francouzské delegaci dal radu: stále více se sjednocovat s Ježíšem, žít z něj a svědčit o něm, protože v osobnosti veřejného činitele nelze žít v rozporu „na jedné straně není politik a na druhé straně křesťan“, místo toho potřebujeme „politika, který pod pohledem Boha a svého svědomí žije křesťansky své závazky a své odpovědnosti“.
Nebojte se předkládat a bránit nauku církve
Z toho vyplývá odkaz na nauku církve – zejména na sociální nauku –, jejíž základy, jak papež dále zdůrazňuje, jsou „v podstatě v souladu s přirozeným zákonem“, který mohou uznat i nekřesťané a nevěřící. Proto „se nemusíme bát ji s přesvědčením nabízet a bránit“, protože „je to nauka spásy, která směřuje k dobru každého člověka, k budování mírové, harmonické, prosperující a smířené společnosti“.
Řešení sociálních otázek silou lásky
Lev XIV. se také zabýval „velkými sociálními otázkami“ francouzského regionu, přičemž jmenoval zejména násilí, nejistotu, prekaritu, drogy, nezaměstnanost a mizení společenského života. Všem těmto výzvám, dodává, musí křesťan čelit „sociální a politickou láskou“, která vede k „lásce k společnému blahu a k účinnému hledání dobra pro lidi“. Také proto, že prosazování hodnot, které jsou sice evangelijní, ale „zbavené Krista“, neumožňuje „změnit svět“.
Závazek k spravedlivějšímu a bratrštějšímu světu
Na závěr papež popřál delegaci, která přijela do Říma na pouť, aby se vrátila ke svým závazkům posílena v naději a pevnější v práci „na budování spravedlivějšího, lidštějšího a bratrštějšího světa“, což není nic jiného než „svět více prostoupený evangeliem“.