ʲž: Křesťané ať jsou 'tvůrci smíření ve zraněném světě
Isabella H. de Carvalho – Vatikán
„Mír není pouhým lidským úspěchem, ale znamením přítomnosti Boží mezi námi“ a „je to jak slib, tak úkol, protože Kristovi následovníci jsou povoláni, aby se stali tvůrci smíření“. Lev XIV. takto rámuje společné poslání všech křesťanů ve světě, který „nese hluboké jizvy konfliktů, nerovnosti, environmentálního úpadku a rostoucího pocitu duchovní odloučenosti“, v poselství v angličtině zaslaném dnes, 22. srpna, účastníkům Ekumenického týdne ve Stockholmu, který se koná ve švédském hlavním městě od 18. do 24. srpna. Křesťané jsou povoláni „čelit rozdělení s odvahou, lhostejnosti se soucitem a přinášet uzdravení tam, kde byly způsobeny rány“, zdůrazňuje papež a poukazuje na to, že téma akce „Čas pro Boží mír“ nemohlo být „aktuálnější“.
Dvě významná ekumenická výročí
Ekumenický týden ve Stockholmu, organizovaný Radou křesťanských církví ve Švédsku, letos slaví sté výročí Světové křesťanské konference o životě a práci z roku 1925, která byla důležitým mezníkem v zrodu moderního ekumenického hnutí. Ve svém poselství papež připomíná tuto událost a zdůrazňuje také další významné ekumenické výročí: 1700. výročí prvního ekumenického koncilu v Niceji. Na tomto koncilu v roce 325 „biskupové z celého známého světa“ formulovali „vyznání naší víry“, vysvětluje Lev XIV. a vyjádřili „víru, která nadále spojuje křesťany“.
Tento koncil byl odvážným znamením jednoty v rozmanitosti, prvním svědectvím přesvědčení, že naše společné vyznání může překonat rozdělení a podpořit společenství.
„To, co nás spojuje, je mnohem větší než to, co nás rozděluje“
ʲž znovu zdůrazňuje, že „podobná touha“ jako v Niceji podněcovala konferenci v roce 1925, na které se sešlo asi 600 pravoslavných, anglikánských a protestantských představitelů. „Svolaná průkopníkem prvního ekumenického hnutí, arcibiskupem Nathanem Söderblomem, tehdejším luteránským arcibiskupem v Uppsale“, pokračuje papež Lev XIV., „vyzvala své křesťanské bratry a sestry, aby nečekali na shodu v každém bodě teologie, ale aby se sjednotili v ‚praktickém křesťanství‘ a společně sloužili světu v hledání míru, spravedlnosti a lidské důstojnosti“.
Ačkoli katolická církev nebyla na tomto prvním setkání zastoupena, mohu s pokorou a radostí říci, že dnes stojíme po vašem boku jako spolupoutníci Kristovi a uznáváme, že to, co nás spojuje, je mnohem větší než to, co nás rozděluje.
Společné poslání ve světě
ʲž totiž znovu potvrzuje, že od II. vatikánského koncilu „katolická církev plně přijala ekumenickou cestu“, a cituje koncilní dekret z roku 1964, který „nás povolal k dialogu v pokorné a láskyplné bratrské jednotě, založené na našem společném křtu a společném poslání ve světě“.
Věříme, že jednota, kterou Kristus chce pro svou církev, musí být viditelná a že tato jednota roste prostřednictvím teologického dialogu, společného bohoslužebného života, kde je to možné, a společného svědectví před utrpením lidstva.
Setkání, která posílila poslání
Lev XIV. také zdůrazňuje činy a setkání – „ekumenické milníky“ –, které v posledních desetiletích posílily společné poslání křesťanů pro mír a spravedlnost, jako první cesta papeže do Švédska, kterou podnikl Jan Pavel II. v roce 1989 a který byl tehdy „vřele přivítán“ arcibiskupem Bertilem Werkströmem, primasem Švédské církve. A dále „společné připomenutí reformace v Lundu v roce 2016, kdy se papež František připojil k luteránským vůdcům ve společné modlitbě a pokání“. Nakonec papež vyjádřil radost, že se jeho delegace může zúčastnit Ekumenického týdne ve Stockholmu a „být přítomna jako znamení závazku katolické církve pokračovat v cestě společné modlitby a práce, kdekoli je to možné, za mír, spravedlnost a dobro všech“.
Kéž Duch Svatý, který inspiroval koncil v Niceji a který nás všechny nadále vede, učiní tento týden vaše přátelství hlubším a probudí novou naději na jednotu, kterou Pán tak vroucně přeje svým následovníkům.