杏MAP导航

Homilie pape?e Lva XIV.

Drazí brat?i a sestry,

je to radost, ?e se m??eme spole?ně sejít k nedělní slavnosti eucharistie, která nám p?iná?í je?tě hlub?í radost. Jestli?e je ji? darem, ?e jsme dnes spolu a p?ekonáváme vzdálenost tím, ?e se díváme do o?í jako praví brat?i a sestry, pak je?tě vět?ím darem je vítězství nad smrtí v Pánu. Je?í? zvítězil nad smrtí – neděle je jeho den, den Vzk?í?ení – a my ji? za?ínáme vítězit spolu s ním. Je to tak: ka?dý z nás p?ichází do kostela s nějakou únavou a strachem – někdy men?í, jindy vět?í – a hned jsme méně osamělí, jsme spolu a nacházíme Slovo a Tělo Kristovo. Tak na?e srdce p?ijímá ?ivot, který p?esahuje smrt. Je to Duch Svatý, Duch Vzk?í?eného, který to ?iní mezi námi a v nás, ti?e, neděli za nedělí, den za dnem. 

Nacházíme se ve starobylé svatyni, její? zdi nás obklopují. Nazývá se ?Rotonda“ a její kruhový tvar, podobně jako náměstí sv. Petra a jiné staré i nové kostely, nám dává pocit, ?e jsme p?ijímáni do Bo?ího l?na. Zven?í se církev, jako ka?dá lidská realita, m??e jevit jako hranatá. Její bo?ská podstata se v?ak projeví, kdy? p?ekro?íme její práh a najdeme p?ijetí. Pak je na?e chudoba, na?e zranitelnost a p?edev?ím selhání, za která m??eme být opovrhováni a souzeni – a někdy sami sebou opovrhujeme a soudíme se – pak mohou být kone?ně p?ijaty v milosrdné síle Boha, v lásce bez hran, v lásce bez podmínek. Maria, matka Je?í?e, je pro nás znamením a p?edzvěstí Bo?ího mate?ství. V ní se stáváme církví-matkou, která rodí a obnovuje ne díky světské moci, ale díky ctnosti lásky.

Mo?ná nás v právě p?e?teném evangeliu p?ekvapilo, co Je?í? ?íká. Hledáme pokoj, ale sly?eli jsme: ?Myslíte si, ?e jsem p?i?el p?inést pokoj na zem? Ne, ?íkám vám, ale rozdělení“ (Lk 12,51). A my bychom mu témě? odpověděli: ?Jak to, Pane? Ty také? Máme u? dost rozdělení. Copak jsi to nebyl ty, kdo p?i poslední ve?e?i ?ekl: ?Pokoj vám zanechávám, sv?j pokoj vám dávám‘?“ ?Ano,“ mohl by nám Pán odpovědět, ?jsem to já. Vzpomeňte si v?ak, ?e toho ve?era, mého posledního ve?era, jsem hned dodal ohledně pokoje: ?Ne jako svět dává, já vám dávám. A? se va?e srdce neznepokojuje a neděsí“ (srov. Jan 14,27). 

Drazí p?átelé, svět nás u?í zaměňovat pokoj za pohodlí, dobro za klid. Proto, aby mezi námi byl jeho pokoj, Bo?í shalom, musí nám Je?í? ?íci: ?P?i?el jsem uvést oheň na zem, a jak bych si p?ál, aby u? ho?el!“ (Lk 12,49). Mo?ná se nad tím budou rozcházet i na?i nejbli??í, jak p?edpovídá evangelium, a dokonce i na?i p?átelé. A někdo nám bude radit, abychom neriskovali, abychom se ?et?ili, proto?e je d?le?ité mít klid a ti druzí si lásku nezaslou?í. Je?í? se v?ak odvá?ně pono?il do na?eho lidství. To je ?k?est“, o kterém mluví (v. 50): je to k?est k?í?e, úplné pono?ení do rizik, která láska s sebou nese. A kdy?, jak se ?íká, ?jdeme ke svatému p?ijímání“, ?ivíme se tímto jeho odvá?ným darem. M?e svatá ?iví toto rozhodnutí. Je to rozhodnutí ji? ne?ít pro sebe, ale nést oheň do světa. Ne oheň zbraní, ani oheň slov, který spaluje druhé. To ne. Zato oheň lásky, který se sklání a slou?í, který lhostejnosti oponuje pé?í a nadutosti mírností; oheň dobroty, který nestojí jako zbraně, ale zdarma obnovuje svět. M??e to stát nepochopení, posměch, dokonce pronásledování, ale není vět?ího pokoje, ne? mít v sobě jeho plamen. 

Proto bych dnes chtěl spolu s va?ím biskupem Vincenzem poděkovat vám v?em, kte?í se v diecézi Albano sna?íte p?iná?et oheň lásky. A povzbuzuji vás, abyste nerozli?ovali mezi těmi, kdo pomáhají, a těmi, kterým se pomáhá, mezi těmi, kdo zdánlivě dávají, a těmi, kdo zdánlivě p?ijímají, mezi těmi, kdo se jeví jako chudí, a těmi, kdo cítí, ?e nabízejí sv?j ?as, své schopnosti, svou pomoc. Jsme církev Páně, církev chudých, v?ichni jsme cenní, v?ichni jsme subjekty, ka?dý z nás je nositelem jedine?ného Bo?ího slova. Ka?dý je darem pro druhé. Bo?me zdi. Děkuji v?em, kte?í v ka?dé k?es?anské komunitě usilují o setkávání lidí r?zného p?vodu, ekonomické, psychické a afektivní situace: pouze spole?ně, pouze tím, ?e se staneme jedním Tělem, v něm? i ten nejk?eh?í má plnou d?stojnost, jsme Tělem Kristovým, Církví Bo?í. To se stane, kdy? oheň, který Je?í? p?inesl, spálí p?edsudky, opatrnost a strachy, které stále je?tě odlu?ují ty, kte?í nesou ve svém ?ivotě chudobu Kristovu. Nevylu?ujme Pána z na?ich kostel?, z na?ich domov? a z na?eho ?ivota. Naopak, vpus?me ho mezi chudé, a pak se smí?íme i se svou chudobou, které se bojíme a popíráme ji, kdy? za ka?dou cenu hledáme klid a jistotu.

A? se za nás p?imlouvá Panna Maria, které svatý sta?ec Simeon ukázal Je?í?e jako ?znamení, kterému bude odporováno“ (Lk 2,34). A? jsou odhaleny my?lenky na?ich srdcí a a? oheň Ducha Svatého promění na?e srdce z kamene v srdce z masa.