杏MAP导航

Antonella Palermo – Vatikán

Poselství pape?e Lva XIV. ke 111. 厂惫ě迟ovému dni migrant? a uprchlík?, který si p?ipomínáme 4. a 5. ?íjna, se zamě?uje na souvislost mezi nadějí, migrací a posláním. ?Je d?le?ité, aby v srdcích co nejvíce lidí rostla touha po budoucnosti plné d?stojnosti a míru pro v?echny lidské bytosti“, zejména v sou?asné situaci, která je poznamenána válkami, násilím, nespravedlností a extrémními klimatickými jevy: z tohoto p?edpokladu vycházejí úvahy poselství nazvaného ?Migranti, misioná?i naděje“.

Pe?ovat o zájmy celé lidské rodiny

Závody ve zbrojení, klimatická krize, která je na globální úrovni málo zohledňována, a ekonomické nerovnosti p?iná?ejí ?náro?né“ a stále slo?itěj?í výzvy. V této situaci, která je je?tě zhor?ována konflikty, násilím a nespravedlností, jsou podle pape?e miliony lidí nuceny opustit svou vlast a hledat bezpe?něj?í budoucnost. Zde se projevuje rostoucí lhostejnost k osudu druhých.

Obecná tendence starat se výlu?ně o zájmy omezených komunit p?edstavuje vá?nou hrozbu pro sdílení odpovědnosti, multilaterální spolupráci, dosa?ení spole?ného dobra a globální solidaritu ve prospěch celé lidské rodiny.

Lidstvo v pohybu hledá ?těstí

Pape? p?ipomíná, ?e se rýsují ?děsivé scéná?e“, p?ed nimi? je naděje na budoucnost v d?stojnosti a míru pro v?echny nejen oprávněná, ale i nezbytná a zvěstovaná v Písmu. Cituje proroka Zachariá?e, podle něho? ?vzejde setba pokoje“, která se projeví na náměstích hem?ících se dětmi, radujících se z bezstarostné hry. Ve ví?e v Boha, který ?v?dy dodr?uje své p?ísliby“, je naděje úzce spjata s touhou po ?těstí, která je vlastní lidské bytosti, a v dne?ním ka?dodenním ?ivotě je ztělesněna v mnoha migrantech, uprchlících a vysídlených osobách, kte?í se stávají ?privilegovanými svědky“ v tom smyslu, ?e obnovují putování izraelského národa, které bylo plné protivenství, utrpení a d?věry.

A právě hledání ?těstí – a vyhlídka na jeho nalezení jinde – je jistě jednou z hlavních motivací sou?asné mobility lidí.

Ve válkách jsou migranti posly naděje

Církev sama, zd?razňuje pape?, je civitas pellegrina, jak ?íká svatý Augustin, a poka?dé, kdy? podlehne poku?ení ?usadit se“, p?estává být ?ve světě“ a stává se ?světem“. Ve světle tohoto postoje se mohou katoli?tí migranti stát posly naděje, o?ivujícími evangeliza?ní energii nebo iniciujícími mezinábo?enský dialog v závislosti na geografickém a kulturním kontextu. Zejména:

Ve světě zatemněném válkami a nespravedlností, i tam, kde se v?e zdá ztraceno, se migranti a uprchlíci stávají posly naděje. Jejich odvaha a vytrvalost jsou hrdinským svědectvím víry, která vidí za to, co mohou vidět na?e o?i, a která jim dává sílu vzdorovat smrti na r?zných sou?asných migra?ních trasách.

Missio migrantium o?ivuje duchovní pustotu

Pape? hovo?í o tom, co nazývá ?missio migrantium (posláním migrant?)“, pro ně?, jak up?esňuje, má být zaji?těna adekvátní p?íprava a neustálá podpora, která má být výsledkem ú?inné spolupráce mezi církvemi. Tím navazuje na to, co ji? napsal sv. Pavel VI. v Evangelii nuntiandi. Lev XIV. jde je?tě dále a pova?uje katolické migranty a uprchlíky za ?skute?né Bo?í po?ehnání“, které jako takové má být uznáno a oceněno.

Svým duchovním nad?ením a vitalitou mohou toti? p?ispět k o?ivení zkostnatělých a p?etí?ených církevních spole?enství, v nich? se hrozivě ?í?í duchovní pustota.

Pohostinnost v bratrství

Naděje se v pape?ském poselství spojuje s pohostinností, která m??e zaru?it d?stojnost a p?íle?itost k co nejlep?ímu uplatnění vlastních talent?. Pape? proto vyzývá k vytvo?ení podmínek, v nich? ti, kdo klepou na dve?e jiné země, budou moci plně participovat na spole?enském ?ivotě v duchu autentického bratrství. Nakonec svě?uje migranty Panně Marii, aby jim byla útěchou a oporou p?i utvá?ení Bo?ího království, jemu? by se svět měl stále více podobat.