ʲž Lev XIV.: Pracujme v církvi na změně, která seniorům vrátí úctu a lásku
Vatican News
„Dobro, které přejeme svým blízkým – manželovi, s nímž jsme strávili většinu života, dětem, vnoučatům, kteří rozjasňují naše dny – nezmizí, když síly slábnou. Naopak, často je to právě jejich láska, která probouzí naše síly a přináší nám naději a útěchu“, píše papež Lev v poselství k letošnímu Dni prarodičů a seniorů, které v souvislosti s probíhajícím jubilejním rokem věnoval naději. Oné naději, která „je vždy a v každém věku zdrojem radosti, a pokud je zocelena ohněm dlouhého života, stává se zdrojem plné blaženosti“.
Stáří časem požehnání a milosti
ʲž poté uvádí několik případů mužů a žen v pokročilém věku, které Bůh zapojil do svých spásných plánů. Jmenuje Abraháma a Sáru, Zachariáše, Nikodéma, ale také Mojžíše, který byl povolán, aby osvobodil svůj lid, když mu bylo osmdesát let. Tímto výběrem Bůh učí, že stáří je časem požehnání a milosti a že staří lidé jsou pro něj prvními svědky naděje, poznamenává Lev XIV. s poukazem na dnešní zvyšující se počet lidí v pokročilém věku, který se stává znamením doby, jež jsme povoláni rozeznávat, abychom správně chápali současné dějiny.
Jubileum jako znamení naděje pro seniory
Při pohledu na staré lidi z jubilejní perspektivy, která vyhlašuje svobodu, jsme povoláni, abychom s nimi prožili osvobození, zejména od osamělosti a opuštěnosti, vybízí dále papež Lev. Naše společnosti na všech místech světa si totiž příliš často zvykají na to, že jejich tak důležitá a bohatá součást, jako jsou senioři, je odsunuta na okraj a zapomenuta. V této situaci je nutná změna přístupu, která by svědčila o převzetí odpovědnosti ze strany celé církve, požaduje papež a vybízí farnosti, církevní sdružení a skupiny k častým návštěvám seniorů, vytváření sítí podpory a modlitby pro ně a s nimi, navazování vztahů, které by dodaly naději a důstojnost těm, kteří se cítí zapomenuti. Jedním slovem, je nutné pracovat na změně, která starým lidem vrátí úctu a lásku, uzavírá Lev XIV.
Blaze tomu, kdo netone v beznaději
Lev XIV. cituje slova svého předchůdce papeže Františka, která napsal během své poslední hospitalizace v římské nemocnici: „naše tělo je slabé, ale i tak nám nic nemůže zabránit milovat, modlit se, darovat sebe sama, být jeden pro druhého ve víře jasnými znameními naděje“ (Angelus, 16. března 2025). Máme svobodu, kterou nám žádná obtíž nemůže vzít: svobodu milovat a modlit se, dodává Lev XIV. Všichni, vždy, můžeme milovat a modlit se, zdůrazňuje papež, a tak se stávat znamením naděje v každém věku.