PODCAST: ʲž Lev o fascinujícím dobrodružství kněžského povolání v nelehké době
Děkuji, děkuji vám všem!
Ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého. Pokoj vám!
Dobrý den vám všem, Eminence, Excelence, formátorům a zejména vám všem seminaristům!
Jsem velmi rád, že se s vámi mohu setkat, a děkuji vám všem, seminaristům i formátorům, za vaše vřelé přijetí. Děkuji vám především za vaši radost a nadšení. Děkuji vám, že svou energií živíte plamen naděje v životě církve!
Dnes nejste jen poutníci, ale jste také svědky naděje: svědčíte o ní mně i všem ostatním, protože jste se nechali strhnout fascinujícím dobrodružstvím kněžského povolání v této nelehké době. Přijali jste povolání stát se mírnými a silnými hlasateli Slova, které zachraňuje, služebníky otevřené církve a církve vycházející na misijní cestu.
Y digo una palabra también en español, gracias por haber aceptado con valentía la invitación del Señor a seguir, a ser discípulo, a entrar en el seminario. Hay que ser valientes y no tengan miedo.
[Řeknu také pár slov ve španělštině: děkuji vám, že jste s odvahou přijali Pánovo pozvání, abyste ho následovali, abyste se stali jeho učedníky, abyste vstoupili do semináře. Musíte být odvážní a nemějte strach!]
Kristu, který vás volá, říkáte „ano“ s pokorou a odvahou; a vaše „zde jsem“, které mu adresujete, klíčí v životě církve a nechává se provázet nezbytnou cestou rozlišování a formace.
Ježíš, jak víte, vás především volá k tomu, abyste prožívali přátelství s Ním a se svými druhy na cestě (srov. Mk 3,13); tato zkušenost bude trvale růst i po kněžském svěcení a bude zahrnovat všechny aspekty života. Není totiž na vás nic, co by mělo být odvrženo, ale vše je třeba přijmout a proměnit v logice pšeničného zrna, abyste se stali šťastnými lidmi a kněžími, „mosty“ a nikoli překážkami při setkání s Kristem pro všechny, kteří se k vám přiblíží. Ano, On musí růst a my se máme umenšovat, abychom mohli být pastýři podle Jeho Srdce .
Když mluvíme o Srdci Ježíše Krista, jak bychom mohli zapomenout na encykliku , kterou nám daroval milovaný ? Právě v tomto období, které prožíváte, tedy v době formace a rozlišování, je důležité zaměřit pozornost na střed, na „motor“ celé vaší cesty: na srdce! Seminář, ať už je koncipován jakkoli, by měl být školou citů. Dnes, v sociálním a kulturním kontextu poznamenaném konflikty a narcismem, se musíme naučit milovat a milovat jako Ježíš .
Jako Kristus miloval lidským srdcem , tak i vy jste povoláni milovat srdcem Kristovým! Milovat Ježíšovým srdcem. Ale aby se člověk naučil tomuto umění, je třeba pracovat na svém nitru, kde Bůh promlouvá a odkud vycházejí nejhlubší rozhodnutí; ale které je také místem napětí a bojů (srov. Mk 7,14-23), které je třeba proměnit, aby celé vaše lidství vonělo evangeliem. První práce proto musí být vykonána na vlastním nitru.
Dobře si zapamatujte výzvu svatého Augustina, abychom se vrátili ke svému srdci, protože tam najdeme stopy Boha. Sestoupit do srdce nás někdy může děsit, protože v něm jsou také rány. Nebojte se o ně pečovat, nechte si pomoci, protože právě z těchto ran se zrodí schopnost být nablízku těm, kteří trpí. Bez vnitřního života není možný ani duchovní život, protože Bůh k nám promlouvá právě tam, v srdci. Dios nos habla en el corazón, tenemos que saber escucharlo. [Bůh k nám promlouvá v srdci, musíme mu dokázat naslouchat]. Součástí této vnitřní práce je také nácvik rozpoznávání pohybů srdce: nejen rychlých a okamžitých emocí, které charakterizují duši mladých lidí, ale především vašich pocitů, které vám pomáhají objevit směr vašeho života. Pokud poznáte své srdce, budete stále autentičtější a nebudete muset nosit masky. A výsadní cestou, která nás vede do nitra, je modlitba: v době, kdy jsme neustále propojeni, je stále těžší zažít ticho a samotu. Bez setkání s Bohem nemůžeme ani skutečně poznat sami sebe.
Vybízím vás, abyste často vzývali Ducha svatého, aby ve vás utvářel poddajné srdce, schopné vnímat Boží přítomnost, a to i skrze naslouchání hlasům přírody a umění, poezie, literatury a hudby, stejně jako humanitních věd . V rámci náročného studia teologie se naučte také s otevřenou myslí a srdcem naslouchat hlasům kultury, jako jsou například současné výzvy v oblasti umělé inteligence a sociálních médií [7]. Především se naučte, jako to dělal Ježíš, naslouchat často tichému volání malých, chudých a utlačovaných a mnoha lidí, zejména mladých, kteří hledají smysl svého života.
Budete-li pečovat o své srdce každodenními chvílemi ticha, rozjímání a modlitby, naučíte se umění rozlišování. I to je důležitá práce: naučit se rozlišovat. Když jsme mladí, nosíme v sobě mnoho tužeb, snů a ambicí. Srdce je často přeplněné a stává se, že se cítíme zmatení. Po vzoru Panny Marie však má naše nitro získat schopnost uchovávat a rozjímat. Schopné synballein – jak píše evangelista Lukáš (2,19.51): skládat dohromady úlomky . Varujte se povrchnosti a v modlitbě a rozjímání skládejte dohromady úlomky života a ptejte se: čemu mě učí to, co prožívám? Co mi to říká na mé cestě? Kam mě Bůh vede?
Nejdražší, mějte srdce tiché a pokorné jako Ježíš (srov. Mt 11,29). Ať podle příkladu apoštola Pavla (srov. Fil 2,5 a násl.) přijmete Kristovy city, abyste pokročili v lidské zralosti, zejména citové a vztahové. Je důležité, ba dokonce nezbytné, již od semináře klást velký důraz na lidskou zralost a odmítat každou přetvářku a pokrytectví. S pohledem upřeným na Ježíše se musíme naučit pojmenovat a vyjádřit i smutek, strach, úzkost, rozhořčení a vše přinášet do vztahu s Bohem. Krize, omezení, křehkost nelze skrývat, jsou naopak příležitostí k milosti a velikonoční zkušenosti.
Ve světě, kde často panuje nevděk a touha po moci, kde někdy zdánlivě převládá logika odpisu, jste povoláni k tomu, abyste svědčili o Kristově vděčnosti a nezištnosti, o radosti a veselí, o laskavosti a milosrdenství jeho Srdce. Žijte v duchu přijetí a blízkosti, velkorysé a nezištné služby a nechte Ducha svatého, aby „pomazal“ vaše lidství ještě před vysvěcením.
Srdce Kristovo je naplněno nesmírným soucitem: je to milosrdný Samaritán lidstva a říká nám: „Jdi a stejně jednej i ty!“ (Lk 10,37). Tento soucit ho vede k tomu, aby rozděloval chléb Slova a sdílení (srov. Mk 6,30-44) a dal tak nahlédnout na gesta ve večeřadle a na kříži, kdy dal sám sebe za pokrm. Říká nám: „Vy jim dejte jíst“ (Mk 6,37), to znamená, učiňte ze svého života dar z lásky.
Drazí seminaristé, moudrost Matky církve, podporovaná Duchem svatým, v průběhu času vždy hledá nejvhodnější způsoby formace vysvěcených služebníků podle potřeb jednotlivých míst. Jaký je váš úkol v tomto úsilí? Nikdy nehrát na poloviční míru, nespokojit se, nebýt jen pasivními příjemci, ale zapálit se pro kněžský život, žít přítomností a hledět do budoucnosti s prorockým srdcem. Doufám, že naše setkání pomůže každému z vás prohloubit osobní dialog s Bohem, v němž ho budete prosit, abyste stále více přijímali Kristovy city, city jeho Srdce. Toho Srdce, které bije láskou k vám a k celému lidstvu. Hodně štěstí na této cestě! Provázím vás svým požehnáním.
_________________
Srov. sv. Jan Pavel II., Ap. exh. (25. března 1992), 43.
Encyklika (24. října 2024).
Srov. , 17.
II. vatikánský ekumenický koncil, past. konst. , 22.
Srov. František, , 17. července 2024.
II. vatikánský ekumenický koncil, past. konst. , 62.
Kongregace pro klérus, (8. prosince 2016), 97.
Srov. František, Encyklika (24. října 2024), 19.