笔补辫别啪 Lev a d臎tsk谩 spont谩nnost
Bruno Silvestrini, OSA
V slavnostním a komorním prost艡edí Vévodského sále Apo拧tolského paláce se 7. 膷ervna odehrálo prosté, ale hluboce lidské setkání. 笔补辫别啪 Lev XIV. p艡ijal rodinu Giovanniho Giordana, spolupracovníka kaplana 膷etník暖 v kasárnách 鈥濾.B. Salvo D鈥橝cquisto鈥� v 艡ímské 膷tvrti Tor di Quinto.
Mezi p艡ítomnými byla man啪elka Giovanniho Giordana a jejich malý syn, 啪ivý a neúnavný chlapec, který p艡ekvapoval svou energií. B臎hem dlouhého 膷ekání ho nikdo nedokázal udr啪et na míst臎: b臎hal sem a tam, ani啪 by v臎noval p艡íli拧nou pozornost p艡ítomným nebo se s n臎kým sna啪il sblí啪it. Vypadal, jako by pat艡il do svého vlastního sv臎ta, kde 膷ekání bylo jen p艡estávkou, kterou bylo t艡eba vyplnit hrou. Ale jakmile se Svatý otec objevil, stalo se n臎co ne膷ekaného a dojemného. Zatímco my dosp臎lí jsme z暖stali klidní, dojatí, mo啪ná i zasko膷ení posvátností okam啪iku, ten malý chlapec jako by se rozzá艡il: v拧eho nechal a bez váhání se vrhl k pape啪i a up艡ímn臎 a spontánn臎 ho objal.
沤ádné zábrany, 啪ádné váhání: jen 膷istota d臎tského srdce, které rozpoznává to, co je pravé, dobré a p艡ív臎tivé. 笔补辫别啪 Lev XIV. se usmál a s n臎啪ností oplatil toto ne膷ekané a hluboké gesto. Nem暖啪eme se nezeptat sami sebe na význam této evangelijní scény: 鈥濲estli啪e znovu nebudete jako d臎ti, jist臎 nevejdete do království nebeského鈥� (srov. Mt 18,3). A práv臎 v t臎chto epizodách se nám zdá, 啪e nám Proz艡etelnost chce n臎co nazna膷it: n臎kdy jsou to práv臎 ti, kdo mají svobodnou du拧i, kdo nejlépe rozpoznávají Bo啪í krásu a otcovství.
膶lánek otce Bruna Silvestriniho bude brzy zve艡ejn臎n v interním zpravodaji Augustiniánské provincie v Itálii.
