Pape? Lev a dětská spontánnost
Bruno Silvestrini, OSA
V slavnostním a komorním prost?edí Vévodského sále Apo?tolského paláce se 7. ?ervna odehrálo prosté, ale hluboce lidské setkání. Pape? Lev XIV. p?ijal rodinu Giovanniho Giordana, spolupracovníka kaplana ?etník? v kasárnách ?V.B. Salvo D’Acquisto” v ?ímské ?tvrti Tor di Quinto.
Mezi p?ítomnými byla man?elka Giovanniho Giordana a jejich malý syn, ?ivý a neúnavný chlapec, který p?ekvapoval svou energií. Během dlouhého ?ekání ho nikdo nedokázal udr?et na místě: běhal sem a tam, ani? by věnoval p?íli?nou pozornost p?ítomným nebo se s někým sna?il sblí?it. Vypadal, jako by pat?il do svého vlastního světa, kde ?ekání bylo jen p?estávkou, kterou bylo t?eba vyplnit hrou. Ale jakmile se Svatý otec objevil, stalo se něco ne?ekaného a dojemného. Zatímco my dospělí jsme z?stali klidní, dojatí, mo?ná i zasko?ení posvátností okam?iku, ten malý chlapec jako by se rozzá?il: v?eho nechal a bez váhání se vrhl k pape?i a up?ímně a spontánně ho objal.
?ádné zábrany, ?ádné váhání: jen ?istota dětského srdce, které rozpoznává to, co je pravé, dobré a p?ívětivé. Pape? Lev XIV. se usmál a s ně?ností oplatil toto ne?ekané a hluboké gesto. Nem??eme se nezeptat sami sebe na význam této evangelijní scény: ?Jestli?e znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do království nebeského“ (srov. Mt 18,3). A právě v těchto epizodách se nám zdá, ?e nám Proz?etelnost chce něco nazna?it: někdy jsou to právě ti, kdo mají svobodnou du?i, kdo nejlépe rozpoznávají Bo?í krásu a otcovství.
?lánek otce Bruna Silvestriniho bude brzy zve?ejněn v interním zpravodaji Augustiniánské provincie v Itálii.
