Pape?: Kdy hlásáme evangelium, p?edáváme svou osobní zku?enost z p?átelství s Kristem
Jana Gruberová – Vatikán
Pape? sice ihned v úvodu audience p?ipustil, ?e jeho dne?ní hosté pro?ili v ?ímě dvě zcela odli?né události, které je nicméně mo?né p?evést na spole?ný jmenovatel, nebo? ka?dý pok?těný je, by? ka?dý jiným zp?sobem, povolán, aby vstoupil do misijní a evangeliza?ní dynamiky.
?Toto povolání vy?aduje od v?ech, kně?í i laik?, pevnou a ucelenou formaci, která se neomezuje pouze na ur?ité znalosti, ale má smě?ovat k proměně na?eho lidství a na?í spirituality, aby nabyly podoby evangelia a daly tak prostor ?stejnému smý?lení, jaké měl Je?í? Kristus“.
Pape? poté p?ipomněl nedávné mezinárodní setkání uspo?ádané Dikasteriem pro klérus na téma ???astní kně?í“. Jak podotkl, stejně tak by se mohlo hovo?it o ??astných k?es?anech, ??astných u?ednících a ??astných misioná?ích, pokud se skute?ně ?nakazí radostí z evangelia“. Jestli?e toto p?ání nemá z?stat pouhým heslem, je zásadní formace, vyzdvihl pape?.
?Je t?eba, aby ?d?m“ na?eho ?ivota a na?í cesty, a? u? kně?ské nebo laické, byl postaven na ?skále“, tedy na pevných základech, které nám pomohou ?elit lidským a duchovním bou?ím, jich? není u?et?en ani ?ivot k?es?ana, kněze a misioná?e“.
Jak postavit d?m na skále? polo?il si pape? otázku a nabídl t?i ?drobné podněty“ jako odpově?.
?První je tento: pěstovat p?átelství s Je?í?em. Je t?eba osobně pro?ít zku?enost d?věrného vztahu s Mistrem, být jím bez zásluh a z ?iré milosti milován a vyvolen, proto?e právě tuto na?i zku?enost pak p?edáváme ve slu?bě. Kdy? hlásáme evangelium, p?edáváme p?edev?ím svou osobní zku?enost z p?átelství s Kristem, která se projevuje v na?em zp?sobu bytí, v na?em ?ivotním stylu, v na?í lidskosti, v tom, jak dobré vztahy jsme schopni ?ít“.
To v?ak znamená neustálou cestu obrácení, poznamenal Lev XIV., neustálou práci na sobě samém, snahu sestoupit do vlastního srdce a podívat se také na stinné stránky a rány, které nás poznamenávají, odvahu odlo?it masky a pěstovat d?věrné p?átelství s Kristem.
?Druhý aspekt: ?ít mezi sebou ú?innou a procítěnou bratrskou lásku. V tomto smyslu je nutné hodně na sobě pracovat, abychom p?ekonali individualismus a touhu vyvy?ovat se nad druhé, která z nás ?iní konkurenty, a nau?ili se postupně budovat dobré a bratrské lidské a duchovní vztahy. V zásadě si myslím, ?e s tím v?ichni souhlasí, ale ve skute?nosti je p?ed námi je?tě dlouhá cesta“.
A kone?ně t?etím hlediskem je sdílení poslání se v?emi pok?těnými, uzav?el pape?, jak to bylo p?irozené v prvních stoletích církve, kdy se v?ichni vě?ící cítili jako misioná?i a osobně se anga?ovali jako hlasatelé evangelia. Kně?ské povolání pak stálo ve slu?bě tohoto poslání sdíleného v?emi.
?Dnes silně poci?ujeme, ?e se musíme vrátit k této ú?asti v?ech pok?těných na svědectví a hlásání evangelia. Formátor?m bych chtěl ?íci, ?e je t?eba kněze vychovávat k tomu, aby se nepova?ovali za osamělé v?dce, aby nepojímali kně?ství z pohledu pocitu nad?azenosti. Pot?ebujeme kněze schopné rozeznat a uznat v ka?dém milost k?tu a charismata, která z něj vyplývají, t?eba i tím, ?e pomohou lidem k otev?enosti v??i těmto dar?m, aby na?li odvahu a nad?ení k zapojení do ?ivota církve a spole?nosti. Konkrétně to znamená, ?e p?íprava budoucích kně?í má být stále více pono?ena do reality Bo?ího lidu a prováděna za p?ispění v?ech jeho ?len?: kně?í, laik? a zasvěcených mu?? i ?en“.
