MAP

PODCAST: Homilie papeže Lva XIV. při mši za péči o stvoření v Castel Gandolfu

Ve středu 9. července, během své letní dovolené v Castel Gandolfu, sloužil papež Lev XIV. mši „za péči o stvoření“ v tamní vesničce Laudato si´. Přinášíme homilii Svatého otce v plném znění.
Poslechněte si papežovu homilii v češtině

PAPEŽ LEV XIV.

V tento krásný den bych nejprve chtěl vyzvat všechny, počínaje sám sebou, abychom prožili to, co slavíme v kráse katedrály, kterou bychom mohli nazvat „přírodní“, s rostlinami a mnoha prvky stvoření, které nás sem přivedly, abychom slavili Eucharistii, což znamená: díkůvzdání Bohu.

Je mnoho důvodů, proč chceme v této eucharistii Bohu děkovat: tato slavnost by mohla být první podle nového mešního formuláře za péči o stvoření, který je také vyjádřením práce různých vatikánských dikasterií.

Osobně děkuji mnoha lidem zde přítomným, kteří na této liturgii pracovali. Jak víte, liturgie představuje život a vy jste životem tohoto centra Laudato si’. Chtěl bych vám v tuto chvíli, při této příležitosti, poděkovat za vše, co děláte v návaznosti na tuto krásnou inspiraci papeže Františka, který věnoval tento malý kousek země, tyto zahrady, tyto prostory právě proto, aby bylo možné pokračovat v tak důležitém poslání, o kterém víme po deseti letech od vydání encykliky Laudato si’: v poslání nezbytné péče o stvoření, o náš společný domov.

Je to zde jako ve starobylých kostelech prvních století, které měly křtitelnici, kterou bylo třeba projít, aby člověk mohl vstoupit do kostela. Nechtěl bych být pokřtěn v této vodě... ale symbol procházení vodou, aby byli všichni očištěni od svých hříchů, od svých slabostí, a tak mohli vstoupit do velkého tajemství církve, je něco, co prožíváme i dnes. Na začátku této mše jsme se modlili za obrácení, za své obrácení. Chtěl bych dodat, že se musíme modlit za obrácení mnoha lidí uvnitř i vně církve, kteří ještě neuznávají naléhavost péče o společný domov.

Mše „za péči o stvoření“ ve vesničce Laudato si´
Mše „za péči o stvoření“ ve vesničce Laudato si´   (@Vatican Media)

Mnohé přírodní katastrofy, které stále vidíme ve světě, téměř každý den na mnoha místech, v mnoha zemích, jsou částečně způsobeny také lidskými výstřelky s jejich životním stylem. Proto si musíme položit otázku, zda sami prožíváme toto obrácení: jak je potřebné!

Po tom všem, co jsem řekl, mám také připravenou homilii, o kterou se s vámi podělím, buďte tedy trpěliví: jsou v ní některé prvky, které nám opravdu dnes dopoledne pomohou pokračovat v úvahách a sdílet tento rodinný a klidný okamžik ve světě, který hoří, ať už kvůli globálnímu oteplování, nebo kvůli ozbrojeným konfliktům, které činí poselství papeže Františka v jeho encyklikách Laudato si’ a Fratelli tutti tak aktuálním. Můžeme se ztotožnit právě s tímto evangeliem, které jsme vyslechli, když pozorujeme strach učedníků v bouři, strach, který je vlastní velké části lidstva. Ale v srdci Jubilejního roku vyznáváme – a můžeme to říci mnohokrát: existuje naděje! Našli jsme ji v Ježíši. On stále uklidňuje bouři. Jeho moc neničí, ale tvoří; nehubí, ale přivádí k bytí a dává nový život. A i my se ptáme: „Kdo to jenom je, že ho poslouchá i vichřice a moře?“ (Mt 8,27).

Úžas, který tato otázka vyjadřuje, je prvním krokem, který nás vyvede ze strachu. Ježíš žil u Galilejského jezera a zde se modlil. Tam povolal své první učedníky z jejich domovů a pracovišť. Podobenství, jimiž ohlašoval Boží království, odhalují hluboké pouto s tímto krajem a jeho vodami, s rytmem ročních období a životem tvorů.

Mše „za péči o stvoření“ ve vesničce Laudato si´
Mše „za péči o stvoření“ ve vesničce Laudato si´   (@Vatican Media)

Evangelista Matouš popisuje bouři jako „otřes země“ (slovo seismos): Matouš použije stejný výraz při zemětřesení v okamžiku Ježíšovy smrti a za úsvitu jeho vzkříšení. Nad tímto otřesem se Ježíš pozvedá, stojí vzpřímeně: již zde nám evangelium dává zahlédnout Vzkříšeného, přítomného v naší rozvrácené historii. Když Ježíš pohrozil větru a moři, projevil svou životodárnou a spasitelnou moc, která převyšuje síly, před nimiž se stvoření cítí ztracená.

Vraťme se tedy k otázce: „Kdo to jenom je, že ho poslouchá i vichřice a moře??“ (Mt 8,27). Hymnus z listu Kolosanům, který jsme vyslechli, jako by odpovídal na tuto otázku: „On je (věrný) obraz neviditelného Boha, dříve zrozený, než celé tvorstvo“ (Kol 1,15-16). Jeho učedníci, kteří byli toho dne vydáni na milost bouři a strachu, ještě nemohli vyznat tuto znalost Ježíše. My dnes, ve víře, která nám byla předána, můžeme pokračovat: „On je hlava těla, to je církve. On je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství“ (v. 18). To jsou slova, která nás zavazují v průběhu dějin, která z nás činí živé tělo, jehož hlavou je Kristus. Naše poslání pečovat o stvoření, přinášet mu mír a smíření, je jeho vlastním posláním: posláním, které nám svěřil Hospodin. Nasloucháme volání země, nasloucháme volání chudých, protože toto volání dolehlo k Božímu srdci. Naše rozhořčení je jeho rozhořčením, naše práce je jeho prací.

V tomto smyslu nás inspiruje zpěv žalmisty: „Hospodinův hlas nad vodami! Vznešený Bůh zaburácel hromem, Hospodin nad spoustami vod. Hlas Hospodinův, jak je mocný, hlas Hospodinův, jak je velkolepý!“ (Ž 29,3-4). Tento hlas zavazuje církev k prorockému poslání, i když to vyžaduje odvahu postavit se destruktivní moci vládců tohoto světa. Neporušitelné spojenectví mezi Stvořitelem a stvořením totiž podněcuje naši inteligenci a naše úsilí, aby se zlo proměnilo v dobro, nespravedlnost ve spravedlnost, chamtivost ve společenství.

Mše „za péči o stvoření“ ve vesničce Laudato si´
Mše „za péči o stvoření“ ve vesničce Laudato si´   (@Vatican Media)

Jediný Bůh s nekonečnou láskou stvořil všechno a dal nám život: proto svatý František z Assisi nazývá stvoření bratrem, sestrou, matkou. Pouze kontemplativní pohled může změnit náš vztah ke stvořeným věcem a vyvést nás z ekologické krize, jejíž příčinou je rozvrat vztahů s Bohem, s bližním a se zemí v důsledku hříchu (srov. papež František, encyklika Laudato si’, 66).

Drazí bratři a sestry, Vesnička Laudato si’, ve které se nacházíme, má podle intuice papeže Františka být „laboratoří“, ve které budeme žít v oné harmonii se stvořením, která nám přináší uzdravení a smíření, a budeme hledat nové a účinné způsoby, jak pečovat o přírodu, která nám byla svěřena. Vás, kteří se s odhodláním věnujete realizaci tohoto projektu, proto ujišťuji o své modlitbě a povzbuzení.

Eucharistie, kterou slavíme, dává smysl našemu dílu a je jeho oporou. Jak píše papež František, „v eucharistii dochází stvoření svého největšího povýšení. Milost, která má sklon se projevovat citelným způsobem, dosahuje úžasného vyjádření, když se sám Bůh, jenž se stal člověkem, dává za pokrm svému stvoření. Na vrcholu tajemství Vtělení se chtěl Pán dotýkat našeho nitra skrze úlomek hmoty. Nikoli shůry, ale zevnitř, abychom se s ním mohli setkat v našem vlastním světě“ (ʲž František, Encyklika Laudato si’, 236). Z tohoto místa bych proto chtěl uzavřít tyto úvahy a svěřit vám slova, jimiž svatý Augustin na posledních stránkách svých Vyznání spojuje stvořené věci a člověka v kosmické chvále: Ó Pane, „tvá díla tě chválí, abychom tě milovali, a my tě milujeme, aby tě chválila tvá díla“ (sv. Augustin, Vyznání, XIII, 33,48). Ať je toto harmonie, kterou šíříme ve světě.

Mše „za péči o stvoření“ ve vesničce Laudato si´
Mše „za péči o stvoření“ ve vesničce Laudato si´   (@Vatican Media)
9. července 2025, 12:04