杏MAP导航

Homilie Svatého otce Lva XIV., katedrála v Albanu, 20. ?ervence 2025

Drazí brat?i a sestry,

 jsem velmi rád, ?e jsem dnes zde, abych slavil nedělní eucharistii v této krásné katedrále. Jak víte, měl jsem p?ijet 12. května, ale Duch Svatý rozhodl jinak. Jsem v?ak opravdu ??astný a v této bratrské k?es?anské radosti zdravím v?echny p?ítomné, Va?i Eminenci, a této diecéze, p?ítomné autority a vás v?echny.

V dne?ní liturgii k nám první ?tení a evangelium hovo?í o pohostinnosti, slu?bě a naslouchání (srov. Gen 18,1-10; Lk 10,38-42).

 V prvním p?ípadě B?h nav?těvuje Abrahama v podobě ?t?í mu??“, kte?í p?icházejí do jeho stanu ?v nejteplej?í hodině dne“ (srov. Gen 18,1-2). M??eme si p?edstavit tuto scénu: ?hnoucí slunce, nehybný klid pou?tě, intenzivní horko a t?i neznámí lidé, kte?í hledají úkryt. Abraham, sedící ?u vchodu do stanu“, je v pozici pána domu a je velmi krásné vidět, jak plní svou roli: kdy? v náv?těvnících rozpozná Bo?í p?ítomnost, vstane, bě?í jim naproti, padá na zem a prosí je, aby z?stali. Celá scéna tak o?ívá. Odpolední nehybnost se naplňuje gesty lásky, které zahrnují nejen patriarchu, ale i jeho ?enu Sáru a slu?ebníky. Abraham ji? nesedí, ale ?stojí p?ed nimi pod stromem“ (Gen 18,8), a tam mu B?h sděluje tu nejkrásněj?í zprávu, jakou mohl o?ekávat: ?Sára, tvá ?ena, bude mít syna“ (Gen 18,10).

 Dynamika tohoto setkání nás m??e p?imět k zamy?lení: B?h volí cestu pohostinnosti, aby se setkal se Sárou a Abramem a oznámil jim dar jejich plodnosti, po kterém tak tou?ili a v který ji? nedoufali. Po mnoha okam?icích milosti, kdy je ji? nav?tívil, znovu zaklepe na jejich dve?e a ?ádá o p?ijetí a d?věru. A oba sta?í man?elé odpoví kladně, ani? by je?tě věděli, co se stane. V tajemných náv?těvnících rozpoznávají jeho po?ehnání, jeho samotnou p?ítomnost. Nabízejí jim, co mají: jídlo, spole?nost, slu?bu, stín stromu. Dostávají slib nového ?ivota a potomstva.

 I kdy? za jiných okolností, i evangelium nám vypráví o stejném Bo?ím jednání. I zde se toti? Je?í? p?edstavuje jako host v domě Marty a Marie. Není to cizinec: je v domě p?átel a panuje tam slavnostní atmosféra. Jedna ze sester ho vítá s velkou pozorností, zatímco druhá mu sedí u nohou a naslouchá mu s typickým postojem u?edníka v??i u?iteli. Jak víme, na stí?nosti první sestry, která by ráda měla trochu pomoci s praktickými zále?itostmi, Je?í? odpovídá výzvou, aby ocenila hodnotu naslouchání (srov. Lk 10,41-42).

 Bylo by v?ak chybou vidět tyto dva postoje jako protich?dné, stejně jako srovnávat zásluhy obou ?en. Slu?ba a naslouchání jsou toti? dvě soubě?né dimenze p?ijetí.

P?edev?ím v na?em vztahu k Bohu. Je sice d?le?ité, abychom ?ili svou víru konkrétními ?iny a věrností svým povinnostem podle stavu a povolání ka?dého z nás, ale je rovně? zásadní, abychom tak ?inili na základě rozjímání nad Bo?ím slovem a naslouchání tomu, co nám Duch Svatý vkládá do srdce, a za tímto ú?elem si vyhradili chvíle ticha, chvíle modlitby, v nich? uti?íme hluk a rozptýlení, shromá?díme se p?ed ním a sjednotíme se sami v sobě. To je rozměr k?es?anského ?ivota, který dnes zvlá?tě pot?ebujeme obnovit, jak jako osobní a spole?enskou hodnotu, tak jako prorocké znamení pro na?i dobu: dát prostor tichu, naslouchání Otci, který mluví a ?vidí v skrytu“ (Mt 6,6). K tomuto ú?elu mohou být letní dny proz?etelným okam?ikem, kdy m??eme zakusit, jak krásná a d?le?itá je blízkost Bohu a jak nám m??e pomoci být otev?eněj?í a více vst?ícní v??i druhým.

Jsou to dny, kdy máme více volného ?asu, abychom se mohli shromá?dit a rozjímat, setkávat se, cestovat a nav?těvovat se. Vyu?ijme je, abychom si po víru povinností a starostí vychutnali chvíli klidu a rozjímání, stejně jako abychom se někde setkali a sdíleli radost ze setkání – jako já dnes tady –, udělejme z toho p?íle?itost, abychom se o sebe navzájem postarali, vyměnili si zku?enosti, nápady, nabídli si vzájemné porozumění a radu: to nám dává pocítit, ?e jsme milováni, a to v?ichni pot?ebujeme. Udělejme to s odvahou. Tímto zp?sobem budeme v solidaritě,  sdílení víry a ?ivota podporovat kulturu míru a pomáhat také těm, kte?í jsou kolem nás, p?ekonávat rozkoly a nep?átelství a budovat spole?enství: mezi lidmi, mezi národy, mezi nábo?enstvími.

Pape? Franti?ek ?íkal, ?e ?pokud chceme vychutnat ?ivot s radostí, musíme spojit tyto dva postoje: na jedné straně být ?u nohou“ Je?í?e, abychom mu naslouchali, kdy? nám odhaluje tajemství v?eho; na druhé straně být pozornými a p?ipravenými k pohostinnosti, kdy? prochází a klepe na na?e dve?e s tvá?í p?ítele, který pot?ebuje chvilku odpo?inku a bratrství“ (Angelus, 21. ?ervence 2019). Tato slova pronesl mimo jiné několik měsíc? p?ed vypuknutím pandemie: a kolik nás v tomto smyslu nau?ila ta dlouhá a tě?ká zku?enost,  kterou si stále je?tě pamatujeme.

 Jistě, v?echno to stojí úsilí. Slu?ba i naslouchání nejsou v?dy snadné: vy?adují odhodlání a schopnost obětovat se. Úsilí stojí nap?íklad naslouchání a slu?ba, věrnost a láska, s nimi? otec a matka vedou svou rodinu, stejně jako úsilí, s ním? děti doma i ve ?kole odpovídají na jejich snahu; úsilí stojí porozumět si, kdy? máme odli?né názory, odpustit si, kdy? uděláme chybu, pomoci, kdy? je někdo nemocný, podpo?it, kdy? je někdo smutný. Ale jen tak, tímto úsilím, se v ?ivotě buduje něco dobrého; jen tak mezi lidmi vznikají a rostou autentické a silné vztahy a zdola, z ka?dodenního ?ivota, roste, ?í?í se a pro?ívá se p?ítomnost Bo?ího království (srov. Lk 7,18-22).

Svatý Augustin v jedné ze svých promluv, kdy? rozjímal o p?íběhu Marty a Marie, ?ekl: ?V těchto dvou ?enách jsou symbolizovány dva ?ivoty: p?ítomný a budoucí; jeden pro?itý v námaze a druhý v odpo?inku; jeden trýznivý, druhý bla?ený; jeden pomíjivý, druhý vě?ný“ (Sermo 104, 4). A kdy? p?emý?lel o práci Marty, Augustin ?ekl: ?Kdo je osvobozen od této slu?by pé?e o druhé? Kdo si m??e oddechnout od těchto povinností? Sna?me se je plnit bez výhrad a s láskou […].Námaha pomine a p?ijde odpo?inek; ale k odpo?inku se dostaneme pouze námahou. Lo? p?epluje a dorazí do vlasti, ale do vlasti se nedostaneme jinak ne? lodí“ (tamté?, 6-7).

Abraham, Marta a Marie nám dnes p?ipomínají právě toto: ?e naslouchání a slu?ba jsou dva doplňující se postoje, kterými se v ?ivotě otevíráme po?ehnané p?ítomnosti Hospodina. Jejich p?íklad nás vybízí, abychom ve svém ka?dodenním ?ivotě moud?e a vyvá?eně spojovali kontemplaci a ?innost, odpo?inek a námahu, ticho a pracovitost, p?i?em? jako mě?ítko v?dy bereme Je?í?ovu lásku, jako světlo jeho slovo a jako zdroj síly jeho milost, která nás podporuje nad na?e vlastní mo?nosti (srov. Fil 4,13).