杏MAP导航

Mk 5,33-36

Drazí brat艡i a sestry,

i dnes rozjímáme o 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧ových uzdraveních, která jsou znamením nad臎je. V n臎m je síla, kterou m暖啪eme zakusit i my, kdy啪 s ním navá啪eme osobní vztah.

V na拧í dob臎 se velmi roz拧í艡ila nemoc, kterou lze nazvat únavou ze 啪ivota: realita se nám jeví jako p艡íli拧 slo啪itá, t臎啪ká, obtí啪n臎 zvládnutelná. A tak se uzavíráme do sebe, usínáme v iluzi, 啪e a啪 se probudíme, v拧echno bude jiné. Ale s realitou se musíme vypo艡ádat, a spolu s 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧em to doká啪eme. N臎kdy se také cítíme ochromeni soudy t臎ch, kte艡í si druhé troufají 拧katulkovat.

Zdá se mi, 啪e tyto situace najdeme v evangeliu podle Marka, kde se prolínají dva p艡íb臎hy: p艡íb臎h dvanáctileté dívky, která le啪í nemocná na l暖啪ku a umírá, a p艡íb臎h 啪eny, která ji啪 dvanáct let trpí krvácením a hledá 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧e, aby ji uzdravil (srov. Mk 5,21-43).

Mezi tyto dv臎 啪enské postavy evangelista vkládá postavu dív膷ina otce, který nez暖stává doma a nest臎啪uje si kv暖li nemoci své dcery, ale vychází ven a 啪ádá o pomoc. A膷koli je p艡edstaveným synagogy, nevyu啪ívá svého spole膷enského postavení. Kdy啪 je t艡eba 膷ekat, neztrácí trp臎livost a 膷eká. A kdy啪 mu p艡icházejí 艡íct, 啪e jeho dcera zem艡ela a 啪e nemá smysl obt臎啪ovat Mistra, nep艡estává v臎艡it a doufat.

Rozhovor tohoto otce s 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧em p艡eru拧í 啪ena trpící krvácením, která se doká啪e p艡iblí啪it k 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧i a dotknout se jeho plá拧t臎 (v. 27). Tato 啪ena s velkou odvahou u膷inila rozhodnutí, které zm臎nilo její 啪ivot: v拧ichni jí 艡íkali, aby z暖stala opodál, aby se neukazovala. Odsoudili ji k tomu, aby z暖stala skrytá a osamocená. N臎kdy i my m暖啪eme být ob臎钮mi soud暖 druhých, kte艡í nám cht臎jí vnutit roli, která nám nep艡íslu拧í. Pak se cítíme 拧patn臎 a nedoká啪eme se z toho vymanit.

Ona 啪ena se vydává na cestu spásy, kdy啪 v ní vyklí膷í víra, 啪e 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧 ji m暖啪e uzdravit: najde sílu k tomu, aby vy拧la ven a vyhledala ho. Chce se ho alespo艌 dotknout.

Kolem 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧e bylo mnoho lidí, a proto se ho mnoho lidí dotýkalo, ale jim se nic nestalo. Kdy啪 se v拧ak tato 啪ena dotkla 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧e, byla uzdravena. V 膷em je rozdíl? Svatý Augustin komentuje tento bod v evangelním textu 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧ovým jménem: 鈥濪av se kolem m臎 tla膷í, ale víra se m臎 dotýká« (Rozprava 243, 2, 2). Je to tak: poka啪dé, kdy啪 u膷iníme úkon víry adresovaný 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧i, navá啪eme s ním kontakt a okam啪it臎 z n臎j vychází jeho milost. N臎kdy si toho nev拧imneme, ale milost nás tajn臎 a skute膷n臎 dosáhne a zevnit艡 pomalu prom臎艌uje ná拧 啪ivot.

Mo啪ná i dnes mnoho lidí p艡istupuje k 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧i povrchn臎, ani啪 by skute膷n臎 v臎艡ili v jeho moc. Chodíme po podlaze na拧ich kostel暖, ale na拧e srdce je mo啪ná jinde! Ona tichá a neznámá 啪ena p艡ekonává sv暖j strach a dotýká se 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧ova srdce rukama, které jsou kv暖li nemoci pova啪ovány za ne膷isté. A hned pocítí uzdravení. 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧 jí 艡íká: 鈥濪cero, tvá víra t臎 zachránila. Jdi v pokoji鈥� (Mk 5,34).

Mezitím p艡iná拧ejí onomu otci zprávu, 啪e jeho dcera zem艡ela. 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧 mu 艡íká: 鈥濶eboj se, jen v臎艡!鈥� (v. 36). Potom jde do domu (p艡edstaveného synagogy, pozn. p艡ekl.) a kdy啪 vidí, 啪e v拧ichni plá膷ou a na艡íkají, praví: 鈥濪ít臎 neum艡elo, jenom spí鈥� (v. 39). Vstoupí do pokoje, kde dívka le啪í, vezme ji za ruku a praví jí: 鈥�Talitha kum鈥�, 鈥濪臎v膷e, 艡íkám ti, vsta艌!鈥�. Dívka vstala a hned chodila (srov. v. 41-42). Tento 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧暖v 膷in nám ukazuje, 啪e nejen uzdravuje v拧echny nemoci, ale také probouzí ze smrti. Pro Boha, který je v臎膷ný 啪ivot, je smrt t臎la jako spánek. Pravá smrt je smrt du拧e: té se máme bát!

Je拧t臎 jeden detail: 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧 po vzk艡í拧ení dívky 艡ekne jejím rodi膷暖m, aby jí dali jíst (srov. v. 43). To je dal拧í velmi konkrétní znamení 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧ovy blízkosti k na拧emu lidství. M暖啪eme to v拧ak chápat i v hlub拧ím smyslu a ptát se: kdy啪 jsou na拧e d臎ti v krizi a pot艡ebují duchovní vý啪ivu, doká啪eme jim ji poskytnout? A jak to m暖啪eme ud臎lat, kdy啪 sami nejsme nasyceni evangeliem?

Drazí brat艡i a sestry, v 啪ivot臎 jsou chvíle zklamání a skleslosti, a je tu také zku拧enost smrti. Pou膷me se od oné 啪eny, onoho otce a jd臎me k 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧i: On nás m暖啪e uzdravit, m暖啪e nás vzk艡ísit. 闯别啪&颈补肠耻迟别;拧 je na拧e nad臎je!