杏MAP导航

Mk 5,33-36

Drazí brat?i a sestry,

i dnes rozjímáme o Je?í?ových uzdraveních, která jsou znamením naděje. V něm je síla, kterou m??eme zakusit i my, kdy? s ním navá?eme osobní vztah.

V na?í době se velmi roz?í?ila nemoc, kterou lze nazvat únavou ze ?ivota: realita se nám jeví jako p?íli? slo?itá, tě?ká, obtí?ně zvládnutelná. A tak se uzavíráme do sebe, usínáme v iluzi, ?e a? se probudíme, v?echno bude jiné. Ale s realitou se musíme vypo?ádat, a spolu s Je?í?em to doká?eme. Někdy se také cítíme ochromeni soudy těch, kte?í si druhé troufají ?katulkovat.

Zdá se mi, ?e tyto situace najdeme v evangeliu podle Marka, kde se prolínají dva p?íběhy: p?íběh dvanáctileté dívky, která le?í nemocná na l??ku a umírá, a p?íběh ?eny, která ji? dvanáct let trpí krvácením a hledá Je?í?e, aby ji uzdravil (srov. Mk 5,21-43).

Mezi tyto dvě ?enské postavy evangelista vkládá postavu dív?ina otce, který nez?stává doma a nestě?uje si kv?li nemoci své dcery, ale vychází ven a ?ádá o pomoc. A?koli je p?edstaveným synagogy, nevyu?ívá svého spole?enského postavení. Kdy? je t?eba ?ekat, neztrácí trpělivost a ?eká. A kdy? mu p?icházejí ?íct, ?e jeho dcera zem?ela a ?e nemá smysl obtě?ovat Mistra, nep?estává vě?it a doufat.

Rozhovor tohoto otce s Je?í?em p?eru?í ?ena trpící krvácením, která se doká?e p?iblí?it k Je?í?i a dotknout se jeho plá?tě (v. 27). Tato ?ena s velkou odvahou u?inila rozhodnutí, které změnilo její ?ivot: v?ichni jí ?íkali, aby z?stala opodál, aby se neukazovala. Odsoudili ji k tomu, aby z?stala skrytá a osamocená. Někdy i my m??eme být obě?mi soud? druhých, kte?í nám chtějí vnutit roli, která nám nep?íslu?í. Pak se cítíme ?patně a nedoká?eme se z toho vymanit.

Ona ?ena se vydává na cestu spásy, kdy? v ní vyklí?í víra, ?e Je?í? ji m??e uzdravit: najde sílu k tomu, aby vy?la ven a vyhledala ho. Chce se ho alespoň dotknout.

Kolem Je?í?e bylo mnoho lidí, a proto se ho mnoho lidí dotýkalo, ale jim se nic nestalo. Kdy? se v?ak tato ?ena dotkla Je?í?e, byla uzdravena. V ?em je rozdíl? Svatý Augustin komentuje tento bod v evangelním textu Je?í?ovým jménem: ?Dav se kolem mě tla?í, ale víra se mě dotýká« (Rozprava 243, 2, 2). Je to tak: poka?dé, kdy? u?iníme úkon víry adresovaný Je?í?i, navá?eme s ním kontakt a okam?itě z něj vychází jeho milost. Někdy si toho nev?imneme, ale milost nás tajně a skute?ně dosáhne a zevnit? pomalu proměňuje ná? ?ivot.

Mo?ná i dnes mnoho lidí p?istupuje k Je?í?i povrchně, ani? by skute?ně vě?ili v jeho moc. Chodíme po podlaze na?ich kostel?, ale na?e srdce je mo?ná jinde! Ona tichá a neznámá ?ena p?ekonává sv?j strach a dotýká se Je?í?ova srdce rukama, které jsou kv?li nemoci pova?ovány za ne?isté. A hned pocítí uzdravení. Je?í? jí ?íká: ?Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji“ (Mk 5,34).

Mezitím p?iná?ejí onomu otci zprávu, ?e jeho dcera zem?ela. Je?í? mu ?íká: ?Neboj se, jen vě?!“ (v. 36). Potom jde do domu (p?edstaveného synagogy, pozn. p?ekl.) a kdy? vidí, ?e v?ichni plá?ou a na?íkají, praví: ?Dítě neum?elo, jenom spí“ (v. 39). Vstoupí do pokoje, kde dívka le?í, vezme ji za ruku a praví jí: ?Talitha kum“, ?Děv?e, ?íkám ti, vstaň!“. Dívka vstala a hned chodila (srov. v. 41-42). Tento Je?í??v ?in nám ukazuje, ?e nejen uzdravuje v?echny nemoci, ale také probouzí ze smrti. Pro Boha, který je vě?ný ?ivot, je smrt těla jako spánek. Pravá smrt je smrt du?e: té se máme bát!

Je?tě jeden detail: Je?í? po vzk?í?ení dívky ?ekne jejím rodi??m, aby jí dali jíst (srov. v. 43). To je dal?í velmi konkrétní znamení Je?í?ovy blízkosti k na?emu lidství. M??eme to v?ak chápat i v hlub?ím smyslu a ptát se: kdy? jsou na?e děti v krizi a pot?ebují duchovní vý?ivu, doká?eme jim ji poskytnout? A jak to m??eme udělat, kdy? sami nejsme nasyceni evangeliem?

Drazí brat?i a sestry, v ?ivotě jsou chvíle zklamání a skleslosti, a je tu také zku?enost smrti. Pou?me se od oné ?eny, onoho otce a jděme k Je?í?i: On nás m??e uzdravit, m??e nás vzk?ísit. Je?í? je na?e naděje!