ʲž na mezinárodním setkání kněží: Žijme jako bratři, nikoli jako konkurenti nebo individualisté
Vatican News
„Je krásné být knězem“, prohlásil papež v úvodu svého pozdravu, který adresoval asi dvěma tisícům přítomných kněží z celého světa. Ve své úvaze pak popsal kněze jako „Božího přítele“, který hledá „ztracené“, slouží „chudým“ a „s pokorou vede ty, kteří jsou mu svěřeni“. ʲž rovněž požádal o „odvahu k silným a osvobozujícím návrhům“ pro mladé lidi.
„Navzdory známkám krize, která prochází životem a posláním kněží, Bůh nadále volá a zůstává věrný svým slibům. Je třeba, aby byl věnován dostatek prostoru pro naslouchání jeho hlasu. Proto jsou důležité prostředí a formy pastorace mládeže prodchnuté evangeliem, kde se mohou projevit a uzrát povolání k úplnému darování sebe sama“.
ʲž se poté zastavil u některých rysů kněžství. Je třeba být kněžími „vychovanými ke vztahům, nejen k dovednostem“, prohlásil a hovořil o formaci, která má být „cestou sbližování s Bohem, která zahrnuje celého člověka, srdce, rozum, svobodu“ a která vyžaduje „bohatý a uspořádaný vnitřní život“. Dále poukázal na „bratrství“ jako na „základní životní styl“: to znamená „žít jako bratři mezi kněžími a biskupy, nikoli jako konkurenti nebo individualisté“. Zde papež položil téměř provokativní otázku:
„Jak bychom my, kněží, mohli být tvůrci živých společenství, kdyby mezi námi nejprve nevládlo skutečné a upřímné bratrství?“
ʲž tedy kněze vyzval, aby byli „muži schopnými milovat, naslouchat, modlit se a sloužit společně“. Zdůraznil přitom, že „samotná instituce seminářů nám připomíná, že formace budoucích vysvěcených služebníků nemůže probíhat izolovaně“. A konečně vyzdvihl „misijní elán“ v době, kdy „mnozí se zdají být vzdáleni víře, a přesto v hloubi mnoha lidí, zejména mladých, existuje žízeň po nekonečnu a spáse“.
Lev XIV. pak v závěru připomněl „kněze, kteří obětovali svůj život až do krve“ a doporučil encykliku Dilexit nos papeže Františka o Nejsvětějším Srdci Ježíšově jako cestu ke „společnému zachování mystiky a sociálního úsilí, kontemplace a akce, ticha a hlásání“.
Spatra mimo připravený proslov papež zdůraznil „důležitost duchovního života“.
„Mnohokrát, když potřebujeme pomoc, hledejme dobrého průvodce, duchovního vůdce, dobrého zpovědníka. Nikdo zde není sám. A i když pracujete na nejvzdálenější misii, nikdy nejste sami. Snažte se žít to, co papež František často nazýval „blízkost“: blízkost Bohu, blízkost vašemu biskupovi nebo řeholnímu představenému, blízkost také mezi sebou navzájem, protože musíte být opravdu přátelé, bratři. Vždy spoléhejte na Boží milost. A také na mou blízkost.“