ʲž ke členům tří řeholních institutů: Konverze, misie a milosrdenství
Vatican News
Misijní činnost „je samým srdcem života církve“, potvrdil papež Lev XIV. na základě apoštolské exhortace Evangelii gaudium papeže Františka při setkání s Africkou misijní společností, založenou 8. prosince 1856 ctihodným biskupem Melchiorem de Marion Brésillacem. Lev XIV. zdůraznil, že „historie vašeho institutu je dobrým svědectvím této pravdy: věrnost misijnímu poslání vám totiž pomohla překonat tisíce vnitřních i vnějších obtíží, kterým vaše společenství v průběhu času čelila, a umožnila vám růst, přičemž jste z nepřízně osudu čerpali inspiraci k tomu, abyste se vydali za novými apoštolskými horizonty v Africe a v jiných částech světa“.
Věrnost apoštolskému hlásání a připravenost přijmout šílenství kříže
V této souvislosti papež označil za „krásnou výzvu, kterou vám zanechal zakladatel, abyste při hlásání zůstali věrní jednoduchosti apoštolského kázání a zároveň byli vždy připraveni přijmout šílenství kříže: prostí a klidní, i tváří v tvář nepochopení a posměchu světa, oproštěni od jakéhokoli ovlivnění, protože jste „naplněni“ Kristem, a tudíž schopní přivést bratry k setkání s Ním, protože vás pohání jediná touha: hlásat jeho evangelium celému světu. To je veliké znamení pro celou církev!“
Služebníci Ducha, který uzdravuje
„Služebníci Ducha, který uzdravuje: takové si vás přál otec Gerald Fitzgerald, který v roce 1942 zahájil vaši práci, jejímž smyslem je pečovat o strádající kněze. ‚Pro Christo sacerdote‘, jak zní vaše motto.“ Tak papež shrnul charisma Služebníků Parakléta, které přijal společně s Třetím řádem svatého Františka a Společností afrických misí. „Od té doby vykonáváte v různých částech světa svou službu pokorné, trpělivé, citlivé a diskrétní blízkosti vůči lidem hluboce zraněným, nabízíte jim terapeutické cesty, které doplňují jednoduchý a intenzivní duchovní život, osobní i společenský, o vysoce kvalifikovanou odbornou pomoc, diferencovanou podle potřeb.“
Odpouštějme, aby každý najít oázu milosrdenství
„Všichni jsme sice povoláni, abychom byli pro své bratry a sestry služebníky Krista, lékaři duší, ale sami jsme především nemocní, kteří potřebují uzdravení“, pokračoval papež a citoval Augustinův obraz lodi, aby zdůraznil, že všichni „v tomto životě máme trhliny vlastní naší smrtelnosti a křehkosti, kterými vniká hřích z vln tohoto století“.
„Odpouštějme!“, zní lék navržený biskupem z Hipony a znovu připomenutý Lvem XIV.: „Odpouštějme, aby všude, v našich farnostech, společenstvích, sdruženích a hnutích, zkrátka všude, kde jsou křesťané, mohl každý najít oázu milosrdenství“.
„Děkuji vám za vaši přítomnost, která nám dnes ukazuje církev ve třech zářivých rozměrech její krásy: v úsilí o obrácení, v nadšení pro misii a ve vřelosti milosrdenství“, uzavřel papež a rozloučil se: „Děkuji vám za vaši práci, kterou vykonáváte po celém světě. Žehnám vám a modlím se za vás, abyste byli stále více ochotnými nástroji Ducha podle Božích plánů.“