Lev XIV. biskupům: Pomozte církvi růst v jednotě, buďte nablízku mladým lidem a rodinám
Benedetta Capelli – Vatikán
ʲž Lev XIV. ve své meditaci pronesené ve Vatikánské bazilice ve středu 25. června a určené biskupům při příležitosti jejich Jubilea, kterého se zúčastnilo přes 400 biskupů a kardinálů z 38 zemí světa, nabídl řadu podnětů.
Jít proti proudu
ʲž vykreslil profil biskupa, zdůraznil jeho roli a odpovědnost a připomněl, že biskup je především „ovcí z Pánova stádce“ a teprve poté pastýřem a dědicem naděje, která nezklame, a proto je povolán k životnímu svědectví. Když se připodobňuje Kristu, „Duch Páně utváří jeho myšlení, city a chování“.
Hlásat, že naděje nezklame, někdy znamená jít proti proudu, dokonce proti zjevným bolestným situacím, které se zdají bezvýchodné. Ale právě v takových chvílích se nejlépe projevuje, že naše víra a naděje nepocházejí z nás, ale z Boha.
Muž teologálního života
První rys, který papež vyzdvihl, spočívá v tom, že biskup „je viditelným principem jednoty v církvi, která mu byla svěřena“. „Je jeho úkolem dbát o to, aby se církev utvářela ve společenství všech svých členů a s všeobecnou církví“, a to s oceněním přínosu různých darů. Biskup je mužem teologálního života: „člověk plně poddajný působení Ducha Svatého, který v něm vzbuzuje víru, naději a lásku a živí je jako plamen ohně v různých životních situacích“.
Udržovat plamen víry
Když Lev XIV. hovořil o biskupovi jako o muži víry, uvedl jako vzor Mojžíše, toho, který viděl neviditelné.
Jak krásný je tento obraz muže víry: ten, kdo díky Boží milosti vidí dál, vidí cíl a zůstává pevný ve zkoušce. Vzpomeňme si na chvíle, kdy se Mojžíš přimlouvá za lid před Bohem. Právě tak je biskup ve své církvi přímluvcem, protože Duch udržuje v jeho srdci plamen víry.
Biskupova blízkost
Biskup je ale také ten, kdo pomáhá, aby lid nezoufal, „když je cesta namáhavá, a to nikoli slovy, ale svou blízkostí“.
Když rodiny nesou příliš těžká břemena a veřejné instituce je dostatečně nepodporují; když jsou mladí lidé zklamaní a znechucení iluzorními poselstvími; když se senioři a lidé s těžkým postižením cítí opuštění, biskup je jim nablízku a nenabízí recepty, ale prožitek společenství, které se snaží žít evangelium v jednoduchosti a sdílení.
Synodalita jako styl
ʲž Lev pak přidává další nezbytné ctnosti: „pastorační rozvážnost, chudoba, dokonalá zdrženlivost v celibátu a lidské ctnosti“. Rozvážnost se projevuje v dialogu „jako styl a metoda ve vztazích a také v předsednictví participativních orgánů, tj. v řízení synodality v konkrétní církvi“. Synodalitu papež vnímá jako rozměr církevního života, který otevírá nové cesty a nové iniciativy.
Nezávislý na bohatství
Biskup je povolán, aby přinášel radostnou zvěst nejchudším, žil evangelijní chudobu, žil „jednoduchým, skromným a velkodušným stylem, důstojným a zároveň přiměřeným podmínkám většiny svého lidu“.
Chudí lidé v něm mají najít otce a bratra, nemají se cítit nepříjemně, když se s ním setkávají nebo vstupují do jeho domu. Je osobně odpoután od bohatství a nepodléhá protekcionářství na základě bohatství nebo jiných forem moci.
Čistota srdce a pevnost
Vedle faktické chudoby je podle papeže nutné žít „také formu chudoby, kterou je celibát a panenství pro nebeské království“.
Nejde jen o to žít v celibátu, ale praktikovat čistotu srdce a chování, a tak následovat Krista a všem nabízet pravý obraz církve, svaté a čisté v jejích údech i v její Hlavě. Musí být pevný a rozhodný při řešení situací, které mohou vyvolat pohoršení, a všech případů zneužívání, zejména vůči nezletilým, a to v souladu s platnými předpisy.
S milostí Ducha
„Loajalita, upřímnost, velkorysost, otevřenost mysli a srdce, schopnost radovat se s těmi, kteří se radují, a trpět s těmi, kteří trpí; stejně jako sebeovládání, jemnost, trpělivost, diskrétnost, velká ochota naslouchat a vést dialog, ochota sloužit“: to jsou ctnosti, které Lev XIV. uvádí jako ctnosti, které je třeba pěstovat „v souladu s Ježíšem Kristem, s milostí Ducha svatého“.
Muži společenství
Na závěr své meditace papež prosil o přímluvu Panny Marie a svatých Petra a Pavla:
Ať vám pomáhají, abyste byli muži společenství, abyste vždy podporovali jednotu v diecézním kněžském sboru a aby každý kněz, bez výjimky, mohl zakoušet otcovství, bratrství a přátelství svého biskupa. Tento duch společenství povzbuzuje kněze v jejich pastorační službě a posiluje jednotu místní církve.
Všeobecná tvář církve
ʲž Lev pak pronesl několik spontánních slov, v nichž zdůraznil svou radost z účasti na jubileu biskupů. „Pocházíte z různých církví světa,“ řekl, „a jste tak projevem všeobecné tváře církve.“
Vyznání víry, které každou neděli prožíváte se svými diecézními společenstvími, se dnes stává obzvláště slavnostním gestem na místě, kde Petr vydal svědectví o Kristu. Spolu se mnou, jeho nástupcem, obnovujete svou věrnost Knížeti pastýřů. Až se ukáže, ať si zasloužíte neporušitelnou korunu slávy.