Lev XIV. biskup?m: Pomozte c¨ªrkvi r?st v jednot¨§, bu?te nabl¨ªzku mlad?m lidem a rodin¨¢m
Benedetta Capelli ¨C Vatikán
Pape? Lev XIV. ve své meditaci pronesené ve Vatikánské bazilice ve st?edu 25. ?ervna a ur?ené biskup?m p?i p?íle?itosti jejich Jubilea, kterého se zú?astnilo p?es 400 biskup? a kardinál? z 38 zemí sv¨§ta, nabídl ?adu podn¨§t?.
Jít proti proudu
Pape? vykreslil profil biskupa, zd?raznil jeho roli a odpov¨§dnost a p?ipomn¨§l, ?e biskup je p?edev?ím ?ovcí z Pánova stádce¡° a teprve poté pastý?em a d¨§dicem nad¨§je, která nezklame, a proto je povolán k ?ivotnímu sv¨§dectví. Kdy? se p?ipodob¨¾uje Kristu, ?Duch Pán¨§ utvá?í jeho my?lení, city a chování¡°.
Hlásat, ?e nad¨§je nezklame, n¨§kdy znamená jít proti proudu, dokonce proti zjevným bolestným situacím, které se zdají bezvýchodné. Ale práv¨§ v takových chvílích se nejlépe projevuje, ?e na?e víra a nad¨§je nepocházejí z nás, ale z Boha.
Mu? teologálního ?ivota
První rys, který pape? vyzdvihl, spo?ívá v tom, ?e biskup ?je viditelným principem jednoty v církvi, která mu byla sv¨§?ena¡°. ?Je jeho úkolem dbát o to, aby se církev utvá?ela ve spole?enství v?ech svých ?len? a s v?eobecnou církví¡°, a to s ocen¨§ním p?ínosu r?zných dar?. Biskup je mu?em teologálního ?ivota: ??lov¨§k pln¨§ poddajný p?sobení Ducha Svatého, který v n¨§m vzbuzuje víru, nad¨§ji a lásku a ?iví je jako plamen ohn¨§ v r?zných ?ivotních situacích¡°.
Udr?ovat plamen víry
Kdy? Lev XIV. hovo?il o biskupovi jako o mu?i víry, uvedl jako vzor Moj?í?e, toho, který vid¨§l neviditelné.
Jak krásný je tento obraz mu?e víry: ten, kdo díky Bo?í milosti vidí dál, vidí cíl a z?stává pevný ve zkou?ce. Vzpome¨¾me si na chvíle, kdy se Moj?í? p?imlouvá za lid p?ed Bohem. Práv¨§ tak je biskup ve své církvi p?ímluvcem, proto?e Duch udr?uje v jeho srdci plamen víry.
Biskupova blízkost
Biskup je ale také ten, kdo pomáhá, aby lid nezoufal, ?kdy? je cesta namáhavá, a to nikoli slovy, ale svou blízkostí¡°.
Kdy? rodiny nesou p?íli? t¨§?ká b?emena a ve?ejné instituce je dostate?n¨§ nepodporují; kdy? jsou mladí lidé zklamaní a znechucení iluzorními poselstvími; kdy? se senio?i a lidé s t¨§?kým posti?ením cítí opu?t¨§ní, biskup je jim nablízku a nenabízí recepty, ale pro?itek spole?enství, které se sna?í ?ít evangelium v jednoduchosti a sdílení.
Synodalita jako styl
Pape? Lev pak p?idává dal?í nezbytné ctnosti: ?pastora?ní rozvá?nost, chudoba, dokonalá zdr?enlivost v celibátu a lidské ctnosti¡°. Rozvá?nost se projevuje v dialogu ?jako styl a metoda ve vztazích a také v p?edsednictví participativních orgán?, tj. v ?ízení synodality v konkrétní církvi¡°. Synodalitu pape? vnímá jako rozm¨§r církevního ?ivota, který otevírá nové cesty a nové iniciativy.
Nezávislý na bohatství
Biskup je povolán, aby p?iná?el radostnou zv¨§st nejchud?ím, ?il evangelijní chudobu, ?il ?jednoduchým, skromným a velkodu?ným stylem, d?stojným a zárove¨¾ p?im¨§?eným podmínkám v¨§t?iny svého lidu¡°.
Chudí lidé v n¨§m mají najít otce a bratra, nemají se cítit nep?íjemn¨§, kdy? se s ním setkávají nebo vstupují do jeho domu. Je osobn¨§ odpoután od bohatství a nepodléhá protekcioná?ství na základ¨§ bohatství nebo jiných forem moci.
?istota srdce a pevnost
Vedle faktické chudoby je podle pape?e nutné ?ít ?také formu chudoby, kterou je celibát a panenství pro nebeské království¡°.
Nejde jen o to ?ít v celibátu, ale praktikovat ?istotu srdce a chování, a tak následovat Krista a v?em nabízet pravý obraz církve, svaté a ?isté v jejích údech i v její Hlav¨§. Musí být pevný a rozhodný p?i ?e?ení situací, které mohou vyvolat pohor?ení, a v?ech p?ípad? zneu?ívání, zejména v??i nezletilým, a to v souladu s platnými p?edpisy.
S milostí Ducha
?Loajalita, up?ímnost, velkorysost, otev?enost mysli a srdce, schopnost radovat se s t¨§mi, kte?í se radují, a trp¨§t s t¨§mi, kte?í trpí; stejn¨§ jako sebeovládání, jemnost, trp¨§livost, diskrétnost, velká ochota naslouchat a vést dialog, ochota slou?it¡°: to jsou ctnosti, které Lev XIV. uvádí jako ctnosti, které je t?eba p¨§stovat ?v souladu s Je?í?em Kristem, s milostí Ducha svatého¡°.
Mu?i spole?enství
Na záv¨§r své meditace pape? prosil o p?ímluvu Panny Marie a svatých Petra a Pavla:
A? vám pomáhají, abyste byli mu?i spole?enství, abyste v?dy podporovali jednotu v diecézním kn¨§?ském sboru a aby ka?dý kn¨§z, bez výjimky, mohl zakou?et otcovství, bratrství a p?átelství svého biskupa. Tento duch spole?enství povzbuzuje kn¨§ze v jejich pastora?ní slu?b¨§ a posiluje jednotu místní církve.
V?eobecná tvá? církve
Pape? Lev pak pronesl n¨§kolik spontánních slov, v nich? zd?raznil svou radost z ú?asti na jubileu biskup?. ?Pocházíte z r?zných církví sv¨§ta,¡° ?ekl, ?a jste tak projevem v?eobecné tvá?e církve.¡°
Vyznání víry, které ka?dou ned¨§li pro?íváte se svými diecézními spole?enstvími, se dnes stává obzvlá?t¨§ slavnostním gestem na míst¨§, kde Petr vydal sv¨§dectví o Kristu. Spolu se mnou, jeho nástupcem, obnovujete svou v¨§rnost Kní?eti pastý??. A? se uká?e, a? si zaslou?íte neporu?itelnou korunu slávy.
