杏MAP导航

HOMILIE SVATÉHO OTCE

p艡i p艡íle啪itosti Jubilea rodin, d臎tí, prarodi膷暖 a senior暖

1. 膷ervna 2025

Evangelium, které jsme práv臎 sly拧eli, nám ukazuje Je啪í拧e, který se za nás modlí p艡i poslední ve膷e艡i (srov. Jan 17,20): Bo啪í Slovo, které se stalo 膷lov臎kem, nyní blízko konce svého pozemského 啪ivota, myslí na nás, své bratry a sestry, a s mocí Ducha Svatého se stává po啪ehnáním, prosbou a chválou Otci. A také my, kdy啪 vstupujeme plni ú啪asu a d暖v臎ry do Je啪í拧ovy modlitby, jsme jeho láskou vta啪eni do velkého plánu, který se týká celého lidstva.

Kristus toti啪 啪ádá, abychom v拧ichni byli 鈥瀓edno鈥� (v. 21). Jedná se o nejv臎t拧í dobro, jaké si lze p艡át, proto啪e tato univerzální jednota uskute膷艌uje mezi stvo艡enými bytostmi v臎膷né spole膷enství lásky, v n臎m啪 se ztoto啪艌uje sám B暖h jako Otec, který dává 啪ivot, Syn, který jej p艡ijímá, a Duch, který jej sdílí.

Kristus nechce, abychom se spojili v nerozli拧itelnou masu, jako anonymní blok, ale p艡eje si, abychom byli jedno: 鈥濧钮 jsou v nás jedno, jako ty, Ot膷e, jsi ve mn臎 a já v tob臎鈥� (v. 21). Jednota, o kterou Je啪í拧 prosí, je tedy spole膷enství zalo啪ené na samotné lásce, kterou B暖h miluje a z ní啪 pochází 啪ivot a spása. A jako taková je p艡edev拧ím darem, který Je啪í拧 p艡iná拧í. Ze svého lidského srdce se toti啪 Bo啪í Syn obrací k Otci slovy: 鈥濧by byli jedno, jako jsme my jedno, aby sv臎t poznal, 啪e jsi m臎 poslal a miluje拧 je, jako miluje拧 m臎鈥� (v. 23).

Poslouchejme s ú啪asem tato slova: Je啪í拧 nám zjevuje, 啪e B暖h nás miluje tak, jak miluje sám sebe. Otec nás nemiluje mén臎 ne啪 svého Jednorozeného Syna, tedy nekone膷n臎. B暖h nemiluje mén臎, proto啪e miluje d艡íve, miluje jako první!

Sv臎d膷í o tom sám Kristus, kdy啪 艡íká Otci: 鈥濵iloval jsi m臎 p艡ed zalo啪ením sv臎ta鈥� (v. 24). A je to tak: ve svém milosrdenství B暖h od v臎k暖 chce p艡itáhnout k sob臎 v拧echny lidi a je to jeho 啪ivot, darovaný za nás v Kristu, který nás sjednocuje, který nás spojuje mezi sebou.

Poslouchat dnes toto evangelium b臎hem Jubilea rodin, d臎tí, prarodi膷暖 a senior暖 nás napl艌uje radostí. Drazí, 啪ivot jsme dostali, ani啪 bychom o n臎j 啪ádali. Jak u膷il pape啪 Franti拧ek, 鈥瀡拧ichni lidé jsou d臎ti, ale nikdo z nás si nevybral, 啪e se narodí鈥� (Angelus, 1. ledna 2025). 

A nejen to. Hned po narození jsme pot艡ebovali ostatní, abychom mohli 啪ít, sami bychom to nezvládli: n臎kdo jiný nás zachránil, staral se o nás, o na拧e t臎lo i ducha. V拧ichni tedy 啪ijeme díky vztahu, tedy svobodnému a osvobozujícímu poutu lidskosti a vzájemné pé膷e.

Je pravda, 啪e tato lidskost je n臎kdy zrazena. Nap艡íklad poka啪dé, kdy啪 se volá po svobod臎, nikoli aby se daroval 啪ivot, ale aby se vzal, nikoli aby se pomáhalo, ale aby se ubli啪ovalo. Av拧ak i tvá艡í v tvá艡 zlu, které royd臎luje a zabíjí, Je啪í拧 nep艡estává prosit Otce za nás a jeho modlitba p暖sobí jako balzám na na拧e rány a stává se pro v拧echny zv臎stováním odpu拧t臎ní a smí艡ení. Tato modlitba Kristova dává plný smysl sv臎tlým okam啪ik暖m na拧í lásky jako rodi膷暖, prarodi膷暖, syn暖 a dcer. A to je to, co chceme hlásat sv臎tu: jsme zde, abychom byli 鈥瀓edno鈥�, jak Kristus chce, abychom byli 鈥瀓edno鈥�, v na拧ich rodinách a tam, kde 啪ijeme, pracujeme a studujeme: r暖zní, a p艡ece jedno, mnozí, a p艡ece jedno, v啪dy, za v拧ech okolností a v ka啪dém v臎ku 啪ivota.

Milí p艡átelé, pokud se takto milujeme na základ臎 Krista, který je 鈥瀉lfa a omega鈥�, 鈥瀙o膷átek a konec鈥� (srov. Zj 22,13), budeme znamením pokoje pro v拧echny, ve spole膷nosti i ve sv臎t臎. A nezapomínejme: z rodin vychází budoucnost národ暖.

V posledních desetiletích jsme dostali znamení, které p艡iná拧í radost a zárove艌 nutí k zamy拧lení: mám na mysli skute膷nost, 啪e byli prohlá拧eni za blahoslavené a svaté man啪elé, a to ne odd臎len臎, ale spole膷n臎, jako man啪elské páry. Mám na mysli Louise a Zélie Martinovy, rodi膷e svaté Terezie od Dít臎te Je啪í拧e, stejn臎 jako blahoslavené Luigiho a Marii Beltrame Quattrocchi, jejich啪 rodinný 啪ivot se odehrál v 艠ím臎 v minulém století. A nezapome艌me na polskou rodinu Ulmových: rodi膷e a d臎ti sjednocené láskou a mu膷ednictvím. 艠íkal jsem, 啪e se jedná o znamení, které nutí k zamy拧lení. Ano, tím, 啪e nám ukazuje p艡íkladné sv臎dky man啪el暖, nám církev 艡íká, 啪e dne拧ní sv臎t pot艡ebuje man啪elský svazek, aby poznal a p艡ijal Bo啪í lásku a p艡ekonal její sjednocující a smi艡ující silou síly, které rozkládají vztahy a spole膷nosti.

Proto se srdcem plným vd臎膷nosti a nad臎je 艡íkám vám, man啪elé: man啪elství není ideálem, ale kánonem pravé lásky mezi mu啪em a 啪enou: lásky úplné, v臎rné, plodné (srov. sv. Pavel VI., encyklika Humanae vitae, 9). Tato láska vás prom臎艌uje v jedno t臎lo a zárove艌 vás 膷iní schopnými, podle Bo啪ího obrazu, darovat 啪ivot.

Proto vás povzbuzuji, abyste byli pro své d臎ti p艡íkladem d暖slednosti, chovali se tak, jak chcete, aby se chovaly ony, vychovávali je k svobod臎 skrze poslu拧nost a v啪dy v nich hledali dobro a prost艡edky k jeho rozvoji. A vy, d臎ti, bu膹te vd臎膷ní svým rodi膷暖m: 艡íkat 鈥瀌臎kuji鈥� za dar 啪ivota a za v拧e, co nám s ním ka啪dý den dává, je prvním zp暖sobem, jak ctít otce a matku (srov. Ex 20,12). A vám, milí prarodi膷e a star拧í, doporu膷uji, abyste bd臎li nad t臎mi, které milujete, s moudrostí a soucitem, s pokorou a trp臎livostí, které vás nau膷il 啪ivot. 

V rodin臎 se víra p艡edává spolu s 啪ivotem, z generace na generaci: sdílí se jako jídlo na stole a láska v srdci. To z ní 膷iní privilegované místo, kde m暖啪eme potkat Je啪í拧e, který nás miluje a chce pro nás v啪dy jen dobro.

A rád bych je拧t臎 dodal jednu v臎c. Modlitba Bo啪ího Syna, která nám dává nad臎ji na na拧í cest臎, nám také p艡ipomíná, 啪e jednoho dne budeme v拧ichni uno unum (srov. sv. Augustin, Sermo super Ps. 127): jedno v jediném Spasiteli, objati v臎膷nou láskou Boha. Nejen my, ale také na拧i otcové a matky, babi膷ky a d臎de膷kové, brat艡i, sestry a d臎ti, kte艡í nás ji啪 p艡ede拧li do sv臎tla jeho ve膷ných Velikonoc a které cítíme p艡ítomné zde, spolu s námi, v tomto slavnostním okam啪iku.