杏MAP导航

HOMILIE SVATÉHO OTCE

p?i p?íle?itosti Jubilea rodin, dětí, prarodi?? a senior?

1. ?ervna 2025

Evangelium, které jsme právě sly?eli, nám ukazuje Je?í?e, který se za nás modlí p?i poslední ve?e?i (srov. Jan 17,20): Bo?í Slovo, které se stalo ?lověkem, nyní blízko konce svého pozemského ?ivota, myslí na nás, své bratry a sestry, a s mocí Ducha Svatého se stává po?ehnáním, prosbou a chválou Otci. A také my, kdy? vstupujeme plni ú?asu a d?věry do Je?í?ovy modlitby, jsme jeho láskou vta?eni do velkého plánu, který se týká celého lidstva.

Kristus toti? ?ádá, abychom v?ichni byli ?jedno“ (v. 21). Jedná se o největ?í dobro, jaké si lze p?át, proto?e tato univerzální jednota uskute?ňuje mezi stvo?enými bytostmi vě?né spole?enství lásky, v něm? se ztoto?ňuje sám B?h jako Otec, který dává ?ivot, Syn, který jej p?ijímá, a Duch, který jej sdílí.

Kristus nechce, abychom se spojili v nerozli?itelnou masu, jako anonymní blok, ale p?eje si, abychom byli jedno: ?A? jsou v nás jedno, jako ty, Ot?e, jsi ve mně a já v tobě“ (v. 21). Jednota, o kterou Je?í? prosí, je tedy spole?enství zalo?ené na samotné lásce, kterou B?h miluje a z ní? pochází ?ivot a spása. A jako taková je p?edev?ím darem, který Je?í? p?iná?í. Ze svého lidského srdce se toti? Bo?í Syn obrací k Otci slovy: ?Aby byli jedno, jako jsme my jedno, aby svět poznal, ?e jsi mě poslal a miluje? je, jako miluje? mě“ (v. 23).

Poslouchejme s ú?asem tato slova: Je?í? nám zjevuje, ?e B?h nás miluje tak, jak miluje sám sebe. Otec nás nemiluje méně ne? svého Jednorozeného Syna, tedy nekone?ně. B?h nemiluje méně, proto?e miluje d?íve, miluje jako první!

Svěd?í o tom sám Kristus, kdy? ?íká Otci: ?Miloval jsi mě p?ed zalo?ením světa“ (v. 24). A je to tak: ve svém milosrdenství B?h od věk? chce p?itáhnout k sobě v?echny lidi a je to jeho ?ivot, darovaný za nás v Kristu, který nás sjednocuje, který nás spojuje mezi sebou.

Poslouchat dnes toto evangelium během Jubilea rodin, dětí, prarodi?? a senior? nás naplňuje radostí. Drazí, ?ivot jsme dostali, ani? bychom o něj ?ádali. Jak u?il pape? Franti?ek, ?v?ichni lidé jsou děti, ale nikdo z nás si nevybral, ?e se narodí“ (Angelus, 1. ledna 2025). 

A nejen to. Hned po narození jsme pot?ebovali ostatní, abychom mohli ?ít, sami bychom to nezvládli: někdo jiný nás zachránil, staral se o nás, o na?e tělo i ducha. V?ichni tedy ?ijeme díky vztahu, tedy svobodnému a osvobozujícímu poutu lidskosti a vzájemné pé?e.

Je pravda, ?e tato lidskost je někdy zrazena. Nap?íklad poka?dé, kdy? se volá po svobodě, nikoli aby se daroval ?ivot, ale aby se vzal, nikoli aby se pomáhalo, ale aby se ubli?ovalo. Av?ak i tvá?í v tvá? zlu, které royděluje a zabíjí, Je?í? nep?estává prosit Otce za nás a jeho modlitba p?sobí jako balzám na na?e rány a stává se pro v?echny zvěstováním odpu?tění a smí?ení. Tato modlitba Kristova dává plný smysl světlým okam?ik?m na?í lásky jako rodi??, prarodi??, syn? a dcer. A to je to, co chceme hlásat světu: jsme zde, abychom byli ?jedno“, jak Kristus chce, abychom byli ?jedno“, v na?ich rodinách a tam, kde ?ijeme, pracujeme a studujeme: r?zní, a p?ece jedno, mnozí, a p?ece jedno, v?dy, za v?ech okolností a v ka?dém věku ?ivota.

Milí p?átelé, pokud se takto milujeme na základě Krista, který je ?alfa a omega“, ?po?átek a konec“ (srov. Zj 22,13), budeme znamením pokoje pro v?echny, ve spole?nosti i ve světě. A nezapomínejme: z rodin vychází budoucnost národ?.

V posledních desetiletích jsme dostali znamení, které p?iná?í radost a zároveň nutí k zamy?lení: mám na mysli skute?nost, ?e byli prohlá?eni za blahoslavené a svaté man?elé, a to ne odděleně, ale spole?ně, jako man?elské páry. Mám na mysli Louise a Zélie Martinovy, rodi?e svaté Terezie od Dítěte Je?í?e, stejně jako blahoslavené Luigiho a Marii Beltrame Quattrocchi, jejich? rodinný ?ivot se odehrál v ?ímě v minulém století. A nezapomeňme na polskou rodinu Ulmových: rodi?e a děti sjednocené láskou a mu?ednictvím. ?íkal jsem, ?e se jedná o znamení, které nutí k zamy?lení. Ano, tím, ?e nám ukazuje p?íkladné svědky man?el?, nám církev ?íká, ?e dne?ní svět pot?ebuje man?elský svazek, aby poznal a p?ijal Bo?í lásku a p?ekonal její sjednocující a smi?ující silou síly, které rozkládají vztahy a spole?nosti.

Proto se srdcem plným vdě?nosti a naděje ?íkám vám, man?elé: man?elství není ideálem, ale kánonem pravé lásky mezi mu?em a ?enou: lásky úplné, věrné, plodné (srov. sv. Pavel VI., encyklika Humanae vitae, 9). Tato láska vás proměňuje v jedno tělo a zároveň vás ?iní schopnými, podle Bo?ího obrazu, darovat ?ivot.

Proto vás povzbuzuji, abyste byli pro své děti p?íkladem d?slednosti, chovali se tak, jak chcete, aby se chovaly ony, vychovávali je k svobodě skrze poslu?nost a v?dy v nich hledali dobro a prost?edky k jeho rozvoji. A vy, děti, bu?te vdě?ní svým rodi??m: ?íkat ?děkuji“ za dar ?ivota a za v?e, co nám s ním ka?dý den dává, je prvním zp?sobem, jak ctít otce a matku (srov. Ex 20,12). A vám, milí prarodi?e a star?í, doporu?uji, abyste bděli nad těmi, které milujete, s moudrostí a soucitem, s pokorou a trpělivostí, které vás nau?il ?ivot. 

V rodině se víra p?edává spolu s ?ivotem, z generace na generaci: sdílí se jako jídlo na stole a láska v srdci. To z ní ?iní privilegované místo, kde m??eme potkat Je?í?e, který nás miluje a chce pro nás v?dy jen dobro.

A rád bych je?tě dodal jednu věc. Modlitba Bo?ího Syna, která nám dává naději na na?í cestě, nám také p?ipomíná, ?e jednoho dne budeme v?ichni uno unum (srov. sv. Augustin, Sermo super Ps. 127): jedno v jediném Spasiteli, objati vě?nou láskou Boha. Nejen my, ale také na?i otcové a matky, babi?ky a děde?kové, brat?i, sestry a děti, kte?í nás ji? p?ede?li do světla jeho ve?ných Velikonoc a které cítíme p?ítomné zde, spolu s námi, v tomto slavnostním okam?iku.