PODCAST - ʲž: V Božích očích, a tedy i v našich, není místo pro rozdělení a nenávist jakéhokoli druhu
Dnes, na slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, o Dni modliteb za posvěcení kněží, slavíme s radostí tuto eucharistii v rámci Jubilea kněží.
Proto se nejprve obracím na vás, drazí bratři kněží, kteří jste přišli k hrobu apoštola Petra, abyste prošli Svatou branou a znovu ponořili své křestní a kněžské roucho do Spasitelova Srdce. Pro některé z přítomných je tento krok jedinečným dnem v jejich životě: dnem kněžského svěcení.
Hovořit v této souvislosti o Kristově srdci znamená hovořit o celém tajemství vtělení, smrti a vzkříšení Pána, které nám bylo svěřeno, abychom je zpřítomňovali ve světě. Proto se ve světle čtení, která jsme vyslechli, společně zamysleme nad tím, jak můžeme přispět k tomuto dílu spásy.
V prvním z nich prorok Ezechiel hovoří o Bohu jako o pastýři, který prohlíží své stádo a počítá ovce jednu po druhé: hledá ztracené, ošetřuje zraněné, podporuje slabé a nemocné (srov. Ez 34,11-16). V době velkých a strašných konfliktů nám tak připomíná, že Boží láska, kterou jsme povoláni přijmout a nechat se jí utvářet, je univerzální a že v jeho očích – a tedy i v našich – není místo pro rozdělení a nenávist jakéhokoli druhu.
Ve druhém čtení (srov. Ř&ܳٱ; 5,5-11) nám pak svatý Pavel připomíná, že Bůh nás se sebou usmířil, „když jsme byli ještě slabí“ (v. 6) a „hříšníci“ (v. 8), a vybízí nás, abychom se odevzdali proměňujícímu působení jeho Ducha, který v nás přebývá, v každodenní cestě obrácení. Naše naděje je založena na vědomí, že Hospodin nás neopouští: vždy nás doprovází. My však jsme povoláni spolupracovat s Ním, především tím, že do středu svého života postavíme eucharistii, „zdroj a vrchol celého křesťanského života“ (II. Vatikánský koncil, dogmatická konstituce Lumen gentium, 11); pak „plodným přijímáním svátostí, zejména častou svátostí smíření“ (ٲ&ܳٱ;ž, Dekr. Presbyterorum ordinis, 18); a konečně modlitbou, rozjímáním nad Slovem a praktikováním lásky, čímž stále více přizpůsobujeme své srdce srdci „Otce milosrdenství“ (ٲ&ܳٱ;ž).
A to nás přivádí k evangeliu, které jsme vyslechli (srov. Lk 15,3-7), kde se mluví o radosti Boha – a každého pastýře, který miluje podle jeho Srdce – z návratu jediné ovce do ovčince. Je to výzva k pastýřské lásce s velikou duší Otce, k tomu, abychom v sobě pěstovali jeho touhu: aby se nikdo neztratil (srov. Jan 6,39), ale aby všichni, i skrze nás, poznali Krista a měli v něm věčný život (srov. Jan 6,40). Je to výzva, abychom se úzce sjednotili s Ježíšem (srov. Presbiterorum ordinis, 14), který je setbou svornosti mezi bratry, abychom nesli na ramenou ty, kteří se ztratili, udělovali odpuštění těm, kteří se provinili, hledali ty, kteří se vzdálili nebo byli vyloučeni, pečovali o ty, kteří trpí na těle i na duchu, v jedné velké směně lásky, která vychází z probodeného boku Ukřižovaného, zahaluje všechny lidi a naplňuje svět. ʲž František o tom napsal: „Z rány Kristova boku stále vytéká řeka, která nikdy nevysychá, která nekončí, která se vždy znovu nabízí těm, kdo chtějí milovat. Pouze jeho láska umožní vznik nového lidstva“ (Encyklika Dilexit nos, 219).
Kněžské poslání je posláním posvěcování a usmiřování pro jednotu Kristova Těla (srov. Lumen gentium, 7). Proto II. Vatikánský koncil žádá kněze, aby vynaložili veškeré úsilí, aby „vedli všechny k jednotě v lásce“ (Presbiterorum ordinis, 9), a slaďovali rozdíly, aby se „nikdo […] necítil cizí“ (ٲ&ܳٱ;ž). A doporučuje jim, aby byli sjednoceni s biskupem a v kněžském sboru (ٲ&ܳٱ;ž, 7-8). Čím více totiž bude mezi námi jednota, tím lépe budeme moci vést i ostatní do ovčince Dobrého pastýře, abychom žili jako bratři v jediném Otcově domě.
Svatý Augustin v této souvislosti v kázání proneseném při příležitosti výročí svého kněžského svěcení hovořil o radostném ovoci společenství, které spojuje věřící, kněze a biskupy a které má svůj kořen v pocitu, že všichni jsme vykoupeni a spaseni stejnou milostí a stejným milosrdenstvím. Právě v této souvislosti pronesl slavnou větu: „Pro vás jsem totiž biskup, s vámi jsem křesťan“ (Sermo 340, 1).
Při slavnostní mši na počátku svého pontifikátu jsem před Božím lidem vyjádřil velkou touhu: „Jednotná církev, znamení jednoty a společenství, která se stane kvasem smířeného světa“ (18. května 2025). Dnes se k tomu vracím, abych se o to podělil s vámi všemi: smířeni, sjednocení a proměněni láskou, která hojně proudí z Kristova Srdce, kráčejme společně v jeho stopách, pokorní a odhodlaní, pevní ve víře a otevření všem v lásce, nesme do světa pokoj Vzkříšeného s tou svobodou, která pochází z vědomí, že jsme milováni, vyvoleni a posláni Otcem.
A nyní, než skončím, obracím se na vás, milí svěcenci, kteří se za chvíli, skrze vkládání biskupových rukou a obnoveným vylitím Ducha svatého, stanete kněžími. Řeknu vám několik jednoduchých věcí, které však považuji za důležité pro vaši budoucnost a pro budoucnost duší, které vám budou svěřeny. Milujte Boha a své bratry, buďte velkorysí, horliví ve slavení svátostí, v modlitbě, zejména v modlitbě klanění, a ve službě; buďte blízko svému stádci, věnujte svůj čas a energii všem, bez výjimky, bez rozdílu, jak nás učí probodený bok Ukřižovaného a příklad svatých. A v této souvislosti si pamatujte, že církev ve své tisícileté historii měla – a má i dnes – úžasné postavy kněžské svatosti: od počátků svého vzniku zrodila a poznala mezi svými kněžími mučedníky, neúnavné apoštoly, misionáře a vzory lásky. Těžte z tohoto bohatství: zajímejte se o jejich příběhy, studujte jejich životy a dílo, napodobujte jejich ctnosti, nechte se zapálit jejich horlivostí, často a vytrvale proste o jejich přímluvu! Náš svět příliš často nabízí sporné a prázdné vzory úspěchu a prestiže. Nenechte se jimi okouzlit! Hledejte spíše pevný příklad a plody apoštolátu, často skrytého a pokorného, těch, kteří ve svém životě sloužili Bohu a bratrům s vírou a oddaností, a zachovávejte jejich památku svou věrností.
Svěřme se nakonec všichni mateřské ochraně Panny Marie, Matky kněží a Matky naděje: ať ona provází a podporuje naše kroky, abychom každý den stále více přetvářeli své srdce podle srdce Krista, nejvyššího a věčného Pastýře.