MAP

ʲž František ʲž František 

Vzpomínka na velkého papeže

Vincent Doyle, zakladatel organizace Coping International, která se věnuje podpoře dětí duchovních a řeholníků, vzpomíná na pontifikát papeže Františka.

Vincent Doyle, zakladatel organizace Coping International

O smrti Jeho Svatosti mě informoval další syn kněze, Aidan Wilson. Nejprve jsem byl v šoku, pak mi došlo, že se stalo to, co se dalo očekávat. Byla to konec jedné éry, konec milníku, teologického milníku a pastoračního kroku milosrdenství vůči nejvíce marginalizovaným lidem, o jejichž existenci společnost ani neví, neviditelným lidem, skrytým dětem, dětem kněží a řeholníků.

Bylo to 4. června 2014, v den 19. výročí úmrtí mého milovaného otce, reverenda JJ Doyla (RIP), kdy jsem se poprvé a naposledy setkal s papežem Františkem. Přešel ke mně a představili mě: „Sì, sì… já vím.“ Díval jsem se na něj s nadšením, mezi dopisy, které jsem mu předal, byl i dopis od UNCRC prosící o milosrdenství a laskavost vůči dětem kněží a řeholníků. Přečetl téměř celý dopis v mé přítomnosti, dopis, který jsem napsal sám, dopis OSN byl pod mým dopisem od Coping, pak, jak to umí jen kněz, přitiskl si ho k srdci a řekl: „… Přečtu si to.“ Požehnal mi a odešel, a to bylo vše, za necelou minutu skončil moment, který se plánoval měsíce.

S tlumočníkem jsme šli na kávu a zmrzlinu a přemýšleli, co by se mohlo (pokud vůbec něco) stát po tomto neuvěřitelném okamžiku. Sotva jsem se však vrátil na irskou půdu, sešli se irští biskupové a Coping a teologická a pastorační organizace obdrželi požehnání irské katolické církve. Brzy poté Coping podpořily i další biskupské orgány a řeholní řády, iniciativa, jejíž semínko bylo pevně zasazeno u nohou Petrových nástupců.

Dveře se začaly otevírat iv Římě, mimo jiné v Kongregaci pro klérus a Kongregaci pro řeholníky. Začal jsem se setkávat s těmito dikastérii a kongregacemi a rozebírat teologické a sociologické důsledky skrývání dětí a umožnění těmto dětem zažít otevřenost, otevřenost podporovanou církví, nikoli navzdory ní.

Všechna tato otevřenost, otevřené dveře, naslouchající uši, dokumenty, dopisy, rozhovory a rozhovory s médii vyvrcholily, když ʲžská komise pro ochranu nezletilých [PCPM] souhlasila s provedením celosvětové studie na toto téma. Tato studie byla schválena a mechanismy jejího provedení byly zahájeny ještě před smrtí Jeho Svatosti papeže Františka.

Při své týdenní audienci 28. ledna 2015 papež František řekl:

„Absence otcovské postavy v životě malých dětí a mladých lidí způsobuje mezery a rány, které mohou být i velmi vážné. A ve skutečnosti lze delikventní chování dětí a adolescentů do značné míry připsat právě této absenci.“

Často hovořil o otcovství a bylo mi řečeno, že když PCPM hovořila s Františkem kolektivně, aby ho informovala o své práci, a když pracovní skupina pro děti kněží hovořila o této otázce, poslouchal s pozorností a upřímným zájmem. Byl katalyzátorem jedenáctiletého zaměření PCPM na toto téma a prvním papežem v historii, který se otevřeně a prakticky zabýval ranami, které zažívají děti duchovních a řeholníků.

František navázal na počáteční práci Benedikta XVI., který v roce 2009 zadal vypracování interních pokynů, které měly sloužit jako vodítko pro pastorační reakce katolické církve po celém světě při řešení otázek týkajících se rodičovství duchovních. Ačkoli tyto pokyny představují významný krok správným směrem, je třeba udělat ještě více. Pozornost různých dikasterií a kongregací, včetně Kongregace pro nauku víry, tuto potřebu potvrdila a upevnila; bylo to uvědomění a uznání, že „ano“, je třeba udělat více. Tato práce začala za pontifikátu Františka.

Největším krokem za jeho pontifikátu však bylo pravděpodobně potvrzení v říjnu 2024, že PCPM zkoumá „zranitelnost“ z různých úhlů pohledu, včetně dětí kněží. Komise potvrdila následující:

„[PCPM] začala nastiňovat nezbytný teologický, duchovní a antropologický kontext, v němž může zranitelnost vzniknout, a hlouběji porozumět zranitelnosti jako pojmu a nesčetným úvahám, které se na ni vztahují v životě církve."*

Akademický přístup, propojený s pastorační činností, odráží apoštolskou tradici od Benedikta po Františka, od budoucího učitele církve, jehož dílo bylo předáno dalšímu pravému pastýři stáda, který to, co bylo napsáno, přeložil do konkrétních činů, slov a skutků.

V krátkém závěru a na osobní notě řeknu, že mi bude papež František chybět, protože v něm jsem viděl nejen kněze, ale i člověka, který chápal význam lidského doteku; stejně jako Kristus před ním se nebál vystoupit z lodi do rozbouřených vod a jsem si jist, že prožil mnoho nocí v Getsemanské zahradě, o kterých ví jen Nebeský Otec. Odpočívej v pokoji, Vaše Svatosti, a děkuji ti za vše, co jsi udělal pro nás, děti svých kněží, a já osobně na tebe ani na tvou laskavost nikdy nezapomenu a budu se řídit tvými pokyny... Budu se za tebe modlit.

Amen.

* {Dopis pro Coping od PCPM, 16.10.2024. }

 

6. května 2025, 13:59