Petrovo otcovstv铆
Andrea Tornielli, Vatikán
V napjatých hodinách p艡ed za膷átkem konkláve, které má zvolit nového nástupce apo拧tola Petra, stojí za to p艡ipomenout jeden zásadní aspekt slu啪by biskupa 艠íma, který je zvlá拧t臎 vnímán Bo啪ím lidem: otcovství. Miliony lidí se v okam啪iku ne膷ekaného oznámení smrti Franti拧ka cítily jako osi艡elé d臎ti.
O zku拧enosti otcovství p艡emý拧lel pape啪 Pavel VI. p艡i rozhovoru se svým p艡ítelem filozofem Jeanem Guittonem po návratu z cesty do Indie v prosinci 1964. P艡i p艡íjezdu ho na ulici p艡ivítalo více ne啪 milion lidí v拧ech nábo啪enství. Bylo to nezapomenutelné objetí. Dav zaplavil ulici a obklopil limuzínu Lincoln s otevíracím st艡e拧ním oknem, kterou Pavel VI. pozd臎ji daroval Matce Tereze z Kalkaty. Dv臎 hodiny bez p艡estávky pape啪 Montini zdravil a 啪ehnal. P艡i vzpomínce na toto setkání s davem se pape啪 sv臎艡il Guittonovi: 鈥濵yslím, 啪e ze v拧ech d暖stojností pape啪e je nejzávid臎níhodn臎j拧í otcovství. M臎l jsem p艡íle啪itost doprovázet Pia XII. p艡i slavnostních ob艡adech. Vrhával se do davu jako do rybníka v Betsaid臎. Lidé se k n臎mu tiskli, trhali mu roucho. A on byl rozzá艡ený. Nabíral sílu. Ale mezi tím, být sv臎dkem otcovství, a být osobn臎 otcem, je rozdíl jako mezi nebem a zemí. Otcovství je pocit, který napl艌uje ducha i srdce, který nás provází ka啪dou hodinu dne, který nem暖啪e slábnout, ale naopak roste, proto啪e roste po膷et d臎tí.鈥�
Nejde, dodával Pavel VI., 鈥瀟olik o funkci, jako o otcovství. A nelze p艡estat být otcem... Cítím se otcem celého lidstva... A tento pocit v pov臎domí pape啪e je v啪dy nový, v啪dy sv臎啪í, v zárodku, v啪dy svobodný a tv暖r膷í. Je to pocit, který neunavuje, který nevy膷erpává, který zbavuje ve拧keré únavy. Nikdy, ani na okam啪ik, jsem se necítil unavený, kdy啪 jsem zvedl ruku, abych po啪ehnal. Ne, nikdy se neunavím, abych 啪ehnal nebo odpou拧t臎l. Kdy啪 jsem p艡ijel do Bombaje, bylo t艡eba ujet dvacet kilometr暖, abych se dostal do sídla kongresu. Obrovské, nekone膷né, husté, tiché, nehybné davy lemovaly silnici 鈥� duchovní a chudé davy, ty dychtivé, stísn臎né, svle膷ené davy, které lze vid臎t jen v Indii. Musel jsem pokra膷ovat v 啪ehnání. Kn臎z, který stál vedle m臎, mi myslím nakonec podpíral pa啪i jako Moj啪í拧暖v slu啪ebník. P艡esto se necítím nad艡azený, ale jako bratr, pod艡ízený v拧em, proto啪e nesu b艡emeno v拧ech.
Nástupce Petra je bratr, 鈥瀙od艡adný v拧em鈥�, proto啪e nese b艡emeno v拧ech. N臎kolik m臎síc暖 p艡ed touto zku拧eností v Indii ji啪 Pavel VI. za啪il, co to znamená být doslova 鈥瀙ohlt臎n鈥� objetím lidí. Bylo to v lednu 1964, b臎hem jeho první apo拧tolské cesty do Svaté zem臎. Cesty, kterou si pape啪 Montini velmi p艡ál. V Jeruzalém臎 u Dama拧ské brány se shromá啪dil tak velký dav, 啪e znemo啪nil pr暖b臎h uvítání podle stanoveného programu. Samotný pape啪暖v v暖z se kýval jako lo膹 a pape啪, který s námahou vystoupil, chrán臎n vojáky krále Husseina jen s obtí啪emi pro拧el Dama拧skou bránou, ani啪 by mu mohli jeho spolupracovníci z doprovodu stát po boku. Pavel VI. pro拧el celou Via Dolorosa mezi davem lidí, kte艡í se tísnili v starobylých uli膷kách Svatého m臎sta. N臎kdy se zdálo, 啪e ho dav pohltí. Jeho tvá艡 z暖stala v啪dy klidná a usm臎vavá, zatímco zvedal ruce k po啪ehnání.
Otec Giulio Bevilacqua, osobní p艡ítel pape啪e, toho ve膷era prozradil skupin臎 noviná艡暖 shromá啪d臎ných p艡ed apo拧tolskou delegací v Jeruzalém臎, 啪e mu Giovanni Battista Montini p艡ed mnoha lety sv臎艡il: 鈥濻ním o pape啪i, který 啪ije bez dvorského lesku a protokolu. Vlastn臎 sám uprost艡ed svých jáhn暖.鈥� Proto, uzav艡el Bevilacqua, 鈥瀓sem p艡esv臎d膷en, 啪e dnes, i kdy啪 je obklopen davem, je 拧钮astn臎j拧í ne啪 kdy啪 vstupoval do Baziliky sv. Petra na nosítkách".
