Pape? u hrobu Apo?tola národ?: Ka?dé povolání tkví v Bo?í mate?ské dobrotě a milosrdenství
PAPE? LEV XIV.
Biblický úryvek, který jsme sly?eli, je za?átkem krásného listu, který svatý Pavel adresoval k?es?an?m v ?ímě a jeho? poselství se soust?edí na t?i velká témata: milost, víru a spravedlnost. Zatímco svě?ujeme za?átek tohoto nového pontifikátu p?ímluvě Apo?tola národ?, zamysleme se spole?ně nad jeho poselstvím.
Svatý Pavel nejprve ?íká, ?e od Boha dostal milost poslání (srov. ?ím 1,5). Uznává tedy, ?e jeho setkání s Kristem a jeho slu?ba jsou spojeny s láskou, kterou mu B?h projevil, kdy? ho povolal k novému ?ivotu, zatímco byl je?tě vzdálen evangeliu a pronásledoval církev. Svatý Augustin – také konvertita – hovo?í o stejné zku?enosti slovy: ?Co bychom mohli zvolit, kdybychom nebyli nejprve vyvoleni? V?dy? pokud jsme nebyli nejprve milováni, nem??eme ani milovat“ (Rozprava 34, 2). Ko?eny ka?dého povolání tkví v Bohu: v jeho milosrdenství, v jeho dobrotě, která je velkorysá jako láska matky (srov. Iz 66,12-14), která p?irozeně svým vlastním tělem ?iví své dítě, kdy? je?tě není schopno se samo ?ivit (srov. sv. Augustin, Esp. sul Salmo 130, 9).
Pavel v?ak ve stejném úryvku hovo?í také o ?ochotném p?ijetí víry“ (?ím 1,5) a i zde sdílí to, co pro?il. Kdy? se mu toti? B?h zjevil na cestě do Dama?ku (srov. Sk 9,1-30), nezbavil ho svobody, ale nechal mu mo?nost volby, ochotného p?ijetí, které je plodem úsilí, vnit?ních i vněj?ích boj?, které se rozhodl podstoupit. Spása nep?ichází jako kouzlo, ale jako tajemství milosti a víry, jako Bo?í p?edcházející láska a jako d?vě?ivá a svobodná oddanost ?lověka (srov. 2 Tim 1,12).
Kdy? tedy děkujeme Bohu za povolání, kterým proměnil ?avl?v ?ivot, prosme ho, abychom i my dokázali stejně odpovědět na jeho výzvy a stali se svědky lásky ?vylité do na?ich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (?ím 5,5). Prosme ho, abychom uměli pěstovat a ?í?it jeho lásku a byli si navzájem blízcí (srov. Franti?ek, Homilie p?i II. ne?porách na slavnost obrácení svatého Pavla, 25. ledna 2024), ve stejném zápalu lásky, který od setkání s Kristem vedl bývalého pronásledovatele k tomu, ?e se stal ?v?ím pro v?echny“ (srov. 1 Kor 9,19-23), a? k mu?ednické smrti. Tak se pro nás, stejně jako pro něj, ve slabosti těla zjeví moc víry v Boha, který 辞蝉辫谤补惫别诲濒ň耻箩别 (srov. ?ím 5,1-5).
Tato bazilika je ji? po staletí svě?ena pé?i benediktinské komunity. Jak bychom mohli zapomenout, kdy? mluvíme o lásce jako zdroji a hnací síle hlásání evangelia, na naléhavé výzvy svatého Benedikta k bratrské lásce v mni?ském spole?enství a k pohostinnosti v??i v?em, obsa?ené v jeho ?eholi (Regula, kap. LIII; LXIII)?
Na závěr bych v?ak rád p?ipomněl slova, která o více ne? tisíc let později adresoval mladým lidem jiný Benedikt, pape? Benedikt XVI.: ?Drazí p?átelé, B?h nás miluje. To je velká pravda na?eho ?ivota, která dává smysl v?emu ostatnímu […]. Na po?átku na?í existence je Bo?í plán lásky a víra nás vede k tomu, ?abychom otev?eli své srdce tomuto tajemství lásky a ?ili jako lidé, kte?í vědí, ?e jsou milováni Bohem“ (Homilie p?i vigilii s mladými, Madrid, 20. srpna 2011).
Zde je jednoduchý a jediný ko?en ka?dého poslání, v?etně mého, jako Petrova nástupce a dědice Pavlovy apo?tolské horlivosti. Ké? mi B?h dá milost, abych věrně odpověděl na jeho výzvu.