ʲž na závěr mariánského měsíce: Chvalme Boha a vyhýbejme se nesouladu
Drazí bratři a sestry,
s radostí se k vám připojuji v této modlitbě na závěr měsíce května. Je to gesto víry, kterým se jednoduše a oddaně shromažďujeme pod mateřským pláštěm Panny Marie. Letos navíc připomíná některé důležité aspekty jubilea, které slavíme: chválu, cestu, naději a především víru, nad kterou společně rozjímáme a kterou společně projevujeme.
Společně jste se modlili růženec: modlitbu, která má, jak zdůraznil svatý Jan Pavel II., mariánský vzhled a kristologické srdce a která „v sobě soustřeďuje hloubku celého evangelního poselství“ (Apoštolská exhortace Rosarium Virginis Mariae, 16. října 2002, 1).
A skutečně jste během rozjímáním o radostných tajemstvích během své cesty vstoupili a zastavili se, jako na pouti, na mnoha místech Ježíšova života: v nazaretském domě, kde jste rozjímali o Zvěstování, v domě Zachariášově, kde jste rozjímali o Navštívení – které dnes slavíme –, v betlémské jeskyni, kde jste rozjímali o Vánocích, v jeruzalémském chrámu, kde jste rozjímali o obětování a pak o nalezení Ježíše. V modlitbě Zdrávas Maria, opakované s vírou, vás provázela andělova slova k Matce Boží: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ (Lk 1,28) – a slova Alžběty, která ji s radostí vítá: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého!“ (Lk 1,42).
Vaše kroky tak provázelo Boží slovo, které svým rytmem určovalo postup vaší chůze, zastávky a další vycházení na cestu, stejně jako u izraelského lidu na poušti, když byl na cestě do zaslíbené země.
Pohlížejme tedy na svůj život jako na cestu v následování Ježíše, kterou máme projít, jako jsme to učinili dnes večer spolu s Marií. A prosme Pána, abychom ho každý den chválili „životem i jazykem, srdcem i rty, hlasem i chováním“ (sv. Augustin, Promluva 256, 1), vyhýbajíce se nesouladu: jazyk ať je v souladu s životem a rty se svědomím (srov. tamtéž).
Zdravím přítomné kardinály, biskupy, kněze, zasvěcené osoby a všechny věřící. Zvláště bych chtěl vyjádřit svou lásku a vděčnost benediktinkám z kláštera Mater Ecclesiae, které svou skrytou a neustálou modlitbou podporují naši komunitu a naši práci.
Ať radost tohoto okamžiku zůstane a roste v nás, „v našem osobním a rodinném životě, v každém prostředí, zvláště v životě této rodiny, která zde ve Vatikánu slouží všeobecné církvi“ (Benedikt XVI., Závěr měsíce května, 31. května 2012). Kéž nám Bůh žehná a vždy nás provází a kéž se Maria za nás přimlouvá. Děkuji!