笔补辫别啪 k novokn臎啪铆m: Nejsme je拧t臎 dokonal铆, ale je nutn茅 b媒t v臎rohodn铆
Drazí brat艡i a sestry!
Dne拧ní den je dnem velké radosti pro církev a pro ka啪dého z vás, kte艡í p艡ijímáte kn臎啪ské sv臎cení, spolu s va拧imi rodinami, p艡áteli a spole膷níky na cest臎 b臎hem let formace.
Jak ve vícero pasá啪ích zd暖raz艌uje ob艡ad sv臎cení, vztah mezi tím, co dnes slavíme, a Bo啪ím lidem je zásadní. Hloubka, 拧í艡e a dokonce i trvání bo啪ské radosti, kterou nyní sdílíme, jsou p艡ímo úm臎rné vazbám, které existují a budou r暖st mezi vámi, kte艡í p艡ijímáte kn臎啪ské sv臎cení, a lidem, z n臎ho啪 pocházíte, jeho啪 sou膷ástí z暖stáváte a k n臎mu啪 jste posláni. Zam臎艡ím se na tento aspekt, p艡i膷em啪 budu mít v啪dy na pam臎ti, 啪e identita kn臎ze závisí na sjednocení s Kristem, nejvy拧拧ím a v臎膷ným kn臎zem.
Jsme Bo啪í lid. Druhý vatikánský koncil toto v臎domí je拧t臎 více o啪ivil, jako by p艡edjímal dobu, kdy se pocity sounále啪itosti oslabí a smysl pro Boha roz艡edí. Vy jste sv臎dky toho, 啪e Boha neunavilo shroma啪膹ovat své d臎ti, i kdy啪 jsou tak odli拧né, a vytvá艡et z nich dynamickou jednotu. Nejedná se o nijak bou艡livé konání, ale o lehký vánek, který vrátil nad臎ji proroku Eliá拧ovi v hodin臎 zoufalství (srov. 1 Král 19,12). Bo啪í radost není hlu膷ná, ale skute膷n臎 m臎ní d臎jiny a p艡ibli啪uje nás k sob臎 navzájem. Jejím symbolem je tajemství Nav拧tívení, které církev slaví poslední kv臎tnový den. Ze setkání Panny Marie a její sest艡enice Al啪b臎ty pramení Magnificat, píse艌 lidu, který nav拧tívila milost.
Práv臎 p艡ednesená 膷tení nám pomáhají interpretovat to, co se d臎je také mezi námi. P艡edev拧ím Je啪í拧 se nám v evangeliu nejeví zdrcený blí啪ící se smrtí ani zklamáním z naru拧ených nebo nedokon膷ených vztah暖. Naopak Duch svatý tyto ohro啪ené vazby posiluje. V modlitb臎 se stávají siln臎j拧ími ne啪 smrt. Místo aby myslel na sv暖j osobní osud, Je啪í拧 vkládá do rukou Otce vazby, které zde na zemi vytvo艡il. My jsme jejich sou膷ástí! Evangelium se k nám toti啪 dostalo prost艡ednictvím vazeb, které sv臎t m暖啪e oslabit, ale nedoká啪e zni膷it.
Drazí sv臎cenci, pojímejte tedy sami sebe jako to 膷inil Je啪í拧! Být Bo啪í 鈥� Bo啪í slu啪ebníci, Bo啪í lid 鈥� nás vá啪e k zemi: ne k n臎jakému idealizovanému sv臎tu, ale k tomu skute膷nému. Stejn臎 jako pro Je啪í拧e i vám staví Otec na cestu lidi z masa a kostí. Zasv臎钮te se jim, neodd臎lujte se od nich, neizolujte se, ned臎lejte z daru, který jste p艡ijali, n臎jakou výsadu. 笔补辫别啪 Franti拧ek nás p艡ed tím mnohokrát varoval, proto啪e sebest艡ednost zhá拧í ohe艌 misijního ducha.
Církev je ze své podstaty otev艡ená, stejn臎 jako je otev艡ený Je啪í拧暖v 啪ivot, utrpení, smrt a vzk艡í拧ení. Ztoto啪艌ujte se s jeho slovy, která proná拧íte p艡i ka啪dé eucharistii: 鈥瀦a vás a za v拧echny鈥�. Boha nikdo nikdy nevid臎l. Obrátil se k nám, vy拧el ze sebe. Syn se stal jeho exegezí, 啪ivým vypráv臎ním. A dal nám moc stát se Bo啪ími d臎tmi. Nehledejte, nehledejme jinou moc!
Ké啪 gesto vkládání rukou, kterým Je啪í拧 p艡ijímal d臎ti a uzdravoval nemocné, ve vás obnoví osvobozující moc jeho mesiá拧ského poslání. Ve Skutcích apo拧tol暖 je toto gesto, které za chvíli zopakujeme, p艡edáním tv暖r膷ího Ducha. Tak nyní Bo啪í království spojuje va拧i osobní svobodu, p艡ipravenou vyjít ze sebe, a zapojuje va拧i inteligenci a mladou sílu do jubilejního poslání, které Je啪í拧 sv臎艡il své církvi.
Ve svém pozdravu star拧ím z komunity v Efesu, z n臎ho啪 jsme sly拧eli n臎kolik úryvk暖 v prvním 膷tení, Pavel sd臎luje tajemství ka啪dého poslání: 鈥濪uch svatý vás ustanovil za p艡edstavené鈥� (Sk 20,28). Nikoli pány, ale p艡edstavenými. Poslání pat艡í Je啪í拧i. On vstal z mrtvých, je tedy 啪ivý a p艡edchází nás. Nikdo z nás není povolán, aby ho nahradil. Den Nanebevstoupení nás u膷í jeho neviditelné p艡ítomnosti. On nám d暖v臎艡uje, dává nám prostor; dokonce 艡ekl: 鈥濲e pro vás dobré, abych já ode拧el鈥� (Jan 16,7). I my biskupové, drazí sv臎cenci, vás dnes zapojujeme do poslání a dáváme vám prostor. A vy dejte prostor v臎艡ícím a ka啪dému stvo艡ení, kterému je Vzk艡í拧ený blízký a v n臎m啪 nás rád nav拧t臎vuje a p艡ekvapuje. Bo啪í lid je po膷etn臎j拧í, ne啪 ten, který vidíme. Neur膷ujme jeho hranice.
Z dojemné 艡e膷i svatého Pavla na rozlou膷enou bych cht臎l zd暖raznit je拧t臎 jedno slovo. Toto slovo vlastn臎 p艡edchází v拧em ostatním. Pavel 艡íká: 鈥濾íte, jak jsem si u vás po膷ínal po celý 膷as鈥� (Sk 20,18). Uchovejme si v srdci a v mysli tento výraz! 鈥濾íte, jak jsem si po膷ínal鈥�: transparentnost 啪ivota. Známé 啪ivoty, 膷itelné 啪ivoty, d暖v臎ryhodné 啪ivoty! Z暖sta艌me v Bo啪ím lidu, abychom mohli stát p艡ed ním s d暖v臎ryhodným sv臎dectvím.
Spole膷n臎 pak obnovíme d暖v臎ryhodnost zran臎né církve, poslané zran臎nému lidstvu, do zran臎ného stvo艡ení. Nejsme je拧t臎 dokonalí, ale je nutné být v臎rohodní.
Vzk艡í拧ený Je啪í拧 nám ukazuje své rány a navzdory tomu, 啪e jsou znamením odmítnutí ze strany lidstva, nám odpou拧tí a posílá nás. Nezapomínejme na to! I dnes na nás dechl (srov. Jan 20,22) a 膷iní nás slu啪ebníky nad臎je. 鈥濸roto od nyn臎j拧ka nikoho neposuzujeme podle lidských m臎艡ítek鈥� (2 Kor 5,16): v拧e, co se nám jeví jako zlomené a ztracené, se nyní ukazuje ve znamení smí艡ení.
鈥濴áska Kristova nás toti啪 nutí鈥�, drazí brat艡i a sestry! Je to nucení, které osvobozuje a umo啪艌uje nám nikoho nevlastnit. Osvobodit, nevlastnit. Pat艡íme Bohu: není v臎t拧ího bohatství, kterého bychom si mohli vá啪it a mít na n臎m ú膷ast. Je to jediné bohatství, které se sdílením znásobuje. Chceme je spole膷n臎 nést do sv臎ta, který B暖h tak miloval, 啪e dal svého jediného Syna (srov. Jan 3,16).
Takto nabývá smyslu 啪ivot darovaný t臎mito bratry, kte艡í budou brzy vysv臎ceni na kn臎ze. D臎kujeme jim a d臎kujeme Bohu, který je povolal do slu啪by celému kn臎啪skému lidu. Spole膷n臎 toti啪 spojujeme nebe a zemi. V Marii, Matce církve, zá艡í toto v拧eobecné kn臎啪ství, které povy拧uje poní啪ené, spojuje pokolení a dává nám nazývat se blahoslavenými (srov. Lk 1,48.52). Ona, Panna Maria, Matka d暖v臎ry a Matka nad臎je, a钮 se za nás p艡imlouvá.
