杏MAP导航

Andrea Tornielli, Vatikán

B臎hem svých dvanácti let pontifikátu, jak n臎kdy n臎kdo poznamenal, se pape啪 Franti拧ek zdál mluvit mén臎 o druhém vatikánském koncilu ne啪 jeho bezprost艡ední p艡edch暖dci. Není to v拧ak kv暖li n臎jaké form臎 opomenutí, ale jednodu拧e proto, 啪e poslední koncil byl zárove艌 nenahraditelnou kompasem pro orientaci a p艡irozeným rámcem, v n臎m啪 se rozvíjelo u膷ení nástupce svatého Petra, který p艡i拧el 鈥瀟ém臎艡 z konce sv臎ta鈥�. Zatímco p艡edchozí pape啪ové, od Pavla VI. po Benedikta XVI., pro啪ili práce koncilu na vlastní k暖啪i a museli 艡ídit nelehký p艡echod v bou艡livých letech protest暖, kdy museli nejprve vysv臎tlovat a poté i bránit koncil, Franti拧ek byl prvním z biskup暖 艠íma, který pro啪il celý sv暖j kn臎啪ský a biskupský 啪ivot v koncilní dob臎.

Základní sou艡adnice jeho u膷ení a jejich spojení se zdroji koncilu jasn臎 a hluboce zachytila Stefania Falasca 鈥� renomovaná autorka deníku Avvenire a dlouholetá noviná艡ka, která Jorgeho Maria Bergoglia znala ji啪 z dob, kdy byl arcibiskupem v Buenos Aires 鈥� ve své knize 鈥濬rancesco. La via maestra鈥� (Edizioni San Paolo). Kniha je cenným zdrojem informací o hlavních liniích Franti拧kova u膷ení v duchu koncilu: návrat k evangeliu, obnovená misijní 膷innost, synodalita jako styl a podstatná forma církve a jejího spole膷enství, slu啪ba v chudob臎 a dialog se sou膷asností, hledání jednoty s k艡es钮anskými bratry, mezinábo啪enský dialog, hledání míru.

P艡esná práce Falascové nám p艡edev拧ím pomáhá pochopit, také díky rozhovoru, který autorka vedla s tehdej拧ím kardinálem arcibiskupem Buenos Aires v Aparecid臎 v roce 2007 p艡i p艡íle啪itosti konference latinskoamerických biskup暖, jaká byla církevní vize budoucího biskupa 艠íma. Kardinál Bergoglio se podílel na sepsání záv臎re膷ného dokumentu, z n臎ho啪 vyplývá pastora膷ní p艡ístup zam臎艡ený na misijní církev, církev chudou pro chudé, otev艡enou milosrdenství a p艡ipravenou vyjít ze sebe, aby se setkala s druhými. To jsou témata, která budou tvo艡it 膷ervenou nit pontifikátu.

Ze stránek knihy tedy jasn臎 vyplývá, co bylo kompasem pape啪e Franti拧ka. 鈥濼o nejsem já,鈥� 艡ekl pape啪 v rozhovoru s Falascovou pro 鈥濧vvenire鈥� v listopadu 2016. 鈥濼oto je cesta vze拧lá z koncilu, která pokra膷uje a prohlubuje se. Já následuji církev. Nic jsem neurychlil. 膶ím dál jdeme, tím se cesta zdá být rychlej拧í.鈥� Následování koncilního u膷ení a jeho plné uplat艌ování pro啪íval pape啪 jako p艡irozenou cestu: 鈥濶ásleduji církev.鈥� Tato slova ve své jednoduchosti odhalují jeho pohled na podstatu církve a na Petr暖v ú艡ad.

Prost艡ednictvím osmi 鈥瀐lavních cest鈥� koncilu a stejného po膷tu kapitol s podrobn臎j拧ím rozborem za艡azuje Falasca gesta, slova a u膷ení argentinského pape啪e do kontextu koncilních konstituce Lumen Gentium a Gaudium et Spes, a啪 k Evangelii nuntiandi Pavla VI. a ji啪 zmín臎nému dokumentu z Aparecidy, který je základem první apo拧tolské exhortace Franti拧ka, Evangelii gaudium (2013). Pro Franti拧ka, vysv臎tluje autorka knihy, znamenalo následování církve v tradici, která pokra膷uje od koncilu, 鈥�tout court p艡evzít a pokra膷ovat v odkazu II. vatikánského koncilu, který 鈥歜yl novým 膷tením evangelia ve sv臎tle sou膷asné kultury鈥樷��. Znamenalo to 鈥瀦novuobjevit podstatnou povahu církve, 鈥歭ék milosrdenství鈥�, a vyzvat k misijní konverzi celého Bo啪ího lidu v synodalit臎 a slu啪b臎 chudým鈥�. Znamenalo to 鈥瀔rá膷et po cest臎, po které je církev povolána krá膷et: cestou dialogu. Krá膷et tedy po eklesiální a eklesiologické perspektiv臎, proto啪e kdy啪 se v církvi mluví o dialogu, mluví se o colloquium salutis, tedy o v臎rnosti Kristu v Ecclesiam suam, jak je popsáno v encyklice Pavla VI., která ukazuje, 鈥歫akými cestami má církev dnes plnit své poslání鈥樷��.

Znamenalo to pokra膷ovat v ekumenické povinnosti: 鈥濷d vyhlá拧ení koncilního dekretu Unitatis redintegratio p艡ed více ne啪 padesáti lety a od znovuobjevení k艡es钮anského bratrství zalo啪eného na jediném k艡tu a stejné ví艡e v Krista pokra膷ovala cesta hledání jednoty malými i velkými kroky a p艡inesla ovoce. V t臎chto krocích pokra膷uji i já,鈥� 艡ekl Franti拧ek. Znamenalo to obnovit a pokra膷ovat v perspektiv臎 Nostra aetate, 鈥瀙rohlá拧ení o vztazích církve k nek艡es钮anským nábo啪enstvím", a rozvíjet univerzální bratrství popsané koncilem. Znamenalo to také v臎rn臎 pokra膷ovat v dialogu s jinými nábo啪enstvími a pova啪ovat je za slu啪bu univerzální bratrskosti pro mír ve sv臎t臎. A kone膷n臎 to pro prvního pape啪e, který p艡ijal jméno svatého z Assisi, svatého míru, znamenalo 鈥瀗eustále usilovat o mír podle Kristova vzoru鈥�, pí拧e Falasca, usque ad finem, a啪 do konce, a啪 do poslední chvíle. 鈥濼akto 鈥� tvrdí autorka knihy 鈥� pokra膷oval v nesmazatelných cestách, kterými církev dnes plní své poslání, cestách magisteria, které na cest臎 koncilu v duchu tradice poznamenalo na拧i dobu."