杏MAP导航

Andrea Tornielli, Vatikán

Během svých dvanácti let pontifikátu, jak někdy někdo poznamenal, se pape? Franti?ek zdál mluvit méně o druhém vatikánském koncilu ne? jeho bezprost?ední p?edch?dci. Není to v?ak kv?li nějaké formě opomenutí, ale jednodu?e proto, ?e poslední koncil byl zároveň nenahraditelnou kompasem pro orientaci a p?irozeným rámcem, v něm? se rozvíjelo u?ení nástupce svatého Petra, který p?i?el ?témě? z konce světa“. Zatímco p?edchozí pape?ové, od Pavla VI. po Benedikta XVI., pro?ili práce koncilu na vlastní k??i a museli ?ídit nelehký p?echod v bou?livých letech protest?, kdy museli nejprve vysvětlovat a poté i bránit koncil, Franti?ek byl prvním z biskup? ?íma, který pro?il celý sv?j kně?ský a biskupský ?ivot v koncilní době.

Základní sou?adnice jeho u?ení a jejich spojení se zdroji koncilu jasně a hluboce zachytila Stefania Falasca – renomovaná autorka deníku Avvenire a dlouholetá noviná?ka, která Jorgeho Maria Bergoglia znala ji? z dob, kdy byl arcibiskupem v Buenos Aires – ve své knize ?Francesco. La via maestra“ (Edizioni San Paolo). Kniha je cenným zdrojem informací o hlavních liniích Franti?kova u?ení v duchu koncilu: návrat k evangeliu, obnovená misijní ?innost, synodalita jako styl a podstatná forma církve a jejího spole?enství, slu?ba v chudobě a dialog se sou?asností, hledání jednoty s k?es?anskými bratry, mezinábo?enský dialog, hledání míru.

P?esná práce Falascové nám p?edev?ím pomáhá pochopit, také díky rozhovoru, který autorka vedla s tehdej?ím kardinálem arcibiskupem Buenos Aires v Aparecidě v roce 2007 p?i p?íle?itosti konference latinskoamerických biskup?, jaká byla církevní vize budoucího biskupa ?íma. Kardinál Bergoglio se podílel na sepsání závěre?ného dokumentu, z něho? vyplývá pastora?ní p?ístup zamě?ený na misijní církev, církev chudou pro chudé, otev?enou milosrdenství a p?ipravenou vyjít ze sebe, aby se setkala s druhými. To jsou témata, která budou tvo?it ?ervenou nit pontifikátu.

Ze stránek knihy tedy jasně vyplývá, co bylo kompasem pape?e Franti?ka. ?To nejsem já,“ ?ekl pape? v rozhovoru s Falascovou pro ?Avvenire“ v listopadu 2016. ?Toto je cesta vze?lá z koncilu, která pokra?uje a prohlubuje se. Já následuji církev. Nic jsem neurychlil. ?ím dál jdeme, tím se cesta zdá být rychlej?í.“ Následování koncilního u?ení a jeho plné uplatňování pro?íval pape? jako p?irozenou cestu: ?Následuji církev.“ Tato slova ve své jednoduchosti odhalují jeho pohled na podstatu církve a na Petr?v ú?ad.

Prost?ednictvím osmi ?hlavních cest“ koncilu a stejného po?tu kapitol s podrobněj?ím rozborem za?azuje Falasca gesta, slova a u?ení argentinského pape?e do kontextu koncilních konstituce Lumen Gentium a Gaudium et Spes, a? k Evangelii nuntiandi Pavla VI. a ji? zmíněnému dokumentu z Aparecidy, který je základem první apo?tolské exhortace Franti?ka, Evangelii gaudium (2013). Pro Franti?ka, vysvětluje autorka knihy, znamenalo následování církve v tradici, která pokra?uje od koncilu, ?tout court p?evzít a pokra?ovat v odkazu II. vatikánského koncilu, který ?byl novým ?tením evangelia ve světle sou?asné kultury‘“. Znamenalo to ?znovuobjevit podstatnou povahu církve, ?lék milosrdenství‘, a vyzvat k misijní konverzi celého Bo?ího lidu v synodalitě a slu?bě chudým“. Znamenalo to ?krá?et po cestě, po které je církev povolána krá?et: cestou dialogu. Krá?et tedy po eklesiální a eklesiologické perspektivě, proto?e kdy? se v církvi mluví o dialogu, mluví se o colloquium salutis, tedy o věrnosti Kristu v Ecclesiam suam, jak je popsáno v encyklice Pavla VI., která ukazuje, ?jakými cestami má církev dnes plnit své poslání‘“.

Znamenalo to pokra?ovat v ekumenické povinnosti: ?Od vyhlá?ení koncilního dekretu Unitatis redintegratio p?ed více ne? padesáti lety a od znovuobjevení k?es?anského bratrství zalo?eného na jediném k?tu a stejné ví?e v Krista pokra?ovala cesta hledání jednoty malými i velkými kroky a p?inesla ovoce. V těchto krocích pokra?uji i já,“ ?ekl Franti?ek. Znamenalo to obnovit a pokra?ovat v perspektivě Nostra aetate, ?prohlá?ení o vztazích církve k nek?es?anským nábo?enstvím", a rozvíjet univerzální bratrství popsané koncilem. Znamenalo to také věrně pokra?ovat v dialogu s jinými nábo?enstvími a pova?ovat je za slu?bu univerzální bratrskosti pro mír ve světě. A kone?ně to pro prvního pape?e, který p?ijal jméno svatého z Assisi, svatého míru, znamenalo ?neustále usilovat o mír podle Kristova vzoru“, pí?e Falasca, usque ad finem, a? do konce, a? do poslední chvíle. ?Takto – tvrdí autorka knihy – pokra?oval v nesmazatelných cestách, kterými církev dnes plní své poslání, cestách magisteria, které na cestě koncilu v duchu tradice poznamenalo na?i dobu."