Lev XIV.: Utvářejme mosty k míru tím, že dáme slovo chudým
Alessandro Di Bussolo – Vatikán
V kontextu silné polarizace, kdy „kolem nás je málo dialogu a převládají hlasité výkřiky, často i falešné zprávy a iracionální teze několika autoritářských osob“ je zásadní role sociální nauky církve jako „nástroje míru a dialogu pro výstavbu mostů všeobecného bratrství“, zdůraznil papež Lev XIV. ve svém projevu k členům nadace Centesimus Annus Pro Pontifice, které přijal v Klementinském sále Apoštolského paláce při příležitosti jejich výroční mezinárodní konference. Vysvětlil, že je třeba znovu objevit a pěstovat „poslání vychovávat ke kritickému myšlení“ a „setkávání se s chudými a naslouchání jim. Chudí lidé jsou pokladem církve a lidstva, nositeli opomíjených, ale nepostradatelných pohledů, které nám pomáhají vidět svět očima Boha“. Narodili se a vyrostli „daleko od center moci“ a jsou pokračovateli a aktualizátory sociální nauky, „vyjádření existenciálních periferií, kde přetrvává a vždy klíčí naděje. Doporučuji vám, abyste dali slovo chudým“.
Touha po spravedlnosti, otcovství a spiritualitě
ʲž se zaměřil na téma zvolené pro konferenci nadace Centesimus Annus, „Překonání polarizace a obnova globálního spravování: etické základy“, a vyzval nadaci, aby v této době „velkých společenských změn“ přispěla k rozvoji sociální nauky církve „společně s Božím lidem“, naslouchala všem a vedla s nimi dialog, uplatňovala rozlišování požadované koncilem a interpretovala „znamení doby“ ve světle evangelia.
Dnes existuje všeobecná potřeba spravedlnosti, poptávka po otcovství a mateřství, hluboká touha po spiritualitě, zejména ze strany mladých a marginalizovaných, kteří nikoli vždy nacházejí účinné způsoby, jak se vyjádřit. Existuje rostoucí zájem o sociální nauku církve, na který musíme reagovat.
Mnohočetná krize, kterou je třeba řešit budováním mostů
Je zásadní, jak zdůraznil Lev XIV. při svém prvním projevu večer po zvolení, abychom si navzájem pomáhali „budovat mosty prostřednictvím dialogu a setkávání a usilovali o jednotu, abychom byli jedním lidem žijícím v pokoji“. Je to důležité v době „polykrize“, jak ji definoval papež František, „kdy se střetávají války, klimatické změny, rostoucí nerovnosti, nucené a odmítané migrace, stigmatizovaná chudoba, průlomové technologické inovace, nejistota práce a práv“.
Přínos sociální nauky k naději a míru
ʲž připomněl také papeže Lva XIII., který v historickém období „pronikavých proměn“ usiloval o mír „podněcováním sociálního dialogu mezi kapitálem a prací, mezi technologiemi a lidskou inteligencí, mezi různými politickými kulturami, mezi národy“. V těchto otázkách je sociální nauka církve „povolána poskytovat interpretační klíče, které vedou k dialogu mezi vědou a svědomím, a tím zásadním způsobem přispívají k poznání, naději a míru“. Vychovává nás k uznání, že „důležitější než problémy nebo odpovědi na ně je způsob, jakým je řešíme, s použitím hodnotových kritérií a etických zásad a s otevřeností vůči Boží milosti“.
Sociální nauka a „kultura setkávání“
V sociálních otázkách, jak zdůraznil papež Lev XIV., sociální nauka církve „nechce vztyčovat prapor vlastnictví pravdy, ať už jde o analýzu problémů, nebo o jejich řešení“. A pokud jde o budování „kultury setkávání“ prostřednictvím dialogu a společenského přátelství, je třeba uznat, že „pro vnímání mnoha našich současníků zní slova „dialog a doktrína protikladně a neslučitelně“.
Možná, že když slyšíme slovo „doktrína“, vybaví se nám klasická definice: soubor myšlenek vlastní určité náboženské víře. A s touto definicí se necítíme příliš svobodní k reflexi, kladení otázek nebo hledání nových alternativ.
Doktrína jako společná cesta k pravdě
Je proto naléhavé ukázat, že existuje i jiný význam výrazu „doktrína“, „bez kterého se i dialog vyprazdňuje“: jeho synonyma mohou být „věda“, ‚disciplína‘ nebo „poznání“.
Tímto způsobem chápaná doktrína je výsledkem výzkumu, a tedy hypotéz, názorů, pokroků a neúspěchů, jejichž prostřednictvím se snaží předat spolehlivé, uspořádané a systematické poznání o určité otázce. Doktrína tak není rovnocenná názoru, ale společné, sborové a též multidisciplinární cestě k pravdě.
Umět se přiblížit situacím a lidem
Proto Lev XIV. porovnal doktrínu s indoktrinací, která „je nemorální, brání kritickému úsudku“ a uzavírá se novým úvahám, „protože odmítá pohyb, změnu nebo vývoj myšlenek tváří v tvář novým problémům“.
Naopak, doktrína jako seriózní, klidná a důkladná reflexe nás chce v první řadě naučit přistupovat k situacím a především k lidem. Pomáhá nám také formulovat uvážlivý úsudek. Od každé doktríny, včetně sociální doktríny, se musíme naučit serióznost, důslednost a klid.
Digitální revoluce a výchova ke kritickému myšlení
ʲž na závěr vyzdvihl, že „v kontextu probíhající digitální revoluce“ je třeba znovu objevit poslání „výchovy ke kritickému myšlení“ a čelit opačným pokušením, „která mohou pronikat i do církevního těla“. Dát slovo chudým znamená uznat roli „svědků sociálního angažmá, lidových hnutí a různých katolických organizací pracujících“ jako aktualizátorů sociální nauky církve, kteří jsou výrazem „existenciálních periferií, kde přetrvává a vždy klíčí naděje“.