杏MAP导航

HOMILIE SVATÉHO OTCE LVA XIV.

Bazilika svatého Jana na Lateránu, 25. května 2025

Srde?ně zdravím p?ítomné kardinály, zejména kardinála viká?e, pomocné biskupy a v?echny biskupy, drahé kněze – fará?e, viká?e a v?echny, kte?í se r?zným zp?sobem podílejí na pastora?ní pé?i v na?ich spole?enstvích –, jako? i jáhny, ?eholníky, ?eholnice, p?edstavitele státních orgán? a vás v?echny, drahé vě?ící.

Církev v ?ímě je dědi?kou velké historie, zako?eněné ve svědectví Petra, Pavla a nes?etných mu?edník?, a má jedine?né poslání, které je dob?e vyjád?eno nápisem na fasádě této katedrály: být Mater omnium Ecclesiarum, Matkou v?ech kostel? [církví].

Pape? Franti?ek nás ?asto vyzývá, abychom p?emý?leli o mate?ské dimenzi církve (srov. Exhort. Evangelii gaudium, 46-49.139-141; Katecheze, 13. ledna 2016) a o jejích charakteristických rysech: laskavosti, ochotě k oběti a schopnosti naslouchat, která umo?ňuje nejen pomáhat, ale ?asto i p?edpokládat pot?eby a o?ekávání, je?tě ne? jsou vyjád?ena. Jsou to vlastnosti, které si p?ejeme, aby rostly v?ude v Bo?ím lidu, také zde, v na?í velké diecézní rodině: u vě?ících, u pastý??, u mě samotného. K zamy?lení nad nimi nám mohou pomoci ?tení, která jsme vyslechli.

Zejména ve Skutcích apo?tol? (srov. 15,1-2.22-29) se vypráví, jak prvotní spole?enství ?elilo výzvě otev?ení se pohanskému světu p?i hlásání evangelia. Nebyl to snadný proces: vy?adoval mnoho trpělivosti a vzájemného naslouchání; to se stalo p?edev?ím uvnit? komunity v Antiochii, kde brat?i dialogem – i diskusí – dospěli k spole?nému ?e?ení. Poté v?ak Pavel a Barnabá? ode?li do Jeruzaléma. Nerozhodli sami za sebe: hledali spole?enství s mate?skou církví a s pokorou se tam vydali.

Tam je vyslechli Petr a apo?tolové. Tak se rozvinul dialog, který nakonec vedl ke správnému rozhodnutí: uznávajíc a zohledňujíc obtí?e nově obrácených, bylo dohodnuto, ?e jim nebudou kladeny nadměrné po?adavky, ale ?e se omezí na to podstatné (srov. Sk 15,28-29). Tak se to, co se mohlo jevit jako problém, stalo pro v?echny p?íle?itostí k zamy?lení a k r?stu.

Biblický text nám v?ak ?íká více a jde nad rámec bohaté a zajímavé lidské dynamiky události.

Odhalují nám to slova, která brat?i z Jeruzaléma adresují v dopise brat?ím z Antiochie, kdy? jim sdělují p?ijatá rozhodnutí. Pí?í: ?Svatý Duch a my jsme se rozhodli […]“ (srov. Sk 15,28). Zd?razňují tedy, ?e v celé této události bylo nejd?le?itěj?í naslouchání hlasu Bo?ímu, které umo?nilo v?e ostatní. P?ipomínají nám tak, ?e spole?enství se buduje p?edev?ím ?na kolenou“, v modlitbě a v neustálém úsilí o obrácení. Pouze v tomto napětí m??e ka?dý v sobě sly?et hlas Ducha, který volá: ?Abba! Ot?e!“ (Gal 4,6), a následně naslouchat a rozumět druhým jako bratr?m.

I evangelium nám toto poselství opakuje (srov. Jan 14,23-29) a ?íká nám, ?e v ?ivotních rozhodnutích nejsme sami. Duch nás podporuje a ukazuje nám cestu, kterou máme následovat, ?u?í nás“ a ?p?ipomíná nám“ v?e, co nám Je?í? ?ekl (srov. Jan 14,26).

Duch nás nejprve u?í slov?m Páně a vtiskuje je hluboko do nás, podle biblického obrazu zákona, který ji? není napsán na kamenných deskách, ale v na?ich srdcích (srov. Ger 31,33); tento dar nám pomáhá r?st, a? se staneme ?Kristovým listem“ (srov. 2Kor 3,3) jeden pro druhého. A je to právě tak: ?ím více se necháme evangeliem uchvátit a proměnit, tím více jsme schopni je hlásat, proto?e dovolujeme Duchu, aby nás o?istil v hloubi srdce, aby na?e slova byla prostá, na?e touhy up?ímné a jasné a na?e skutky velkorysé.

A zde vstupuje do hry druhé sloveso: ?vzpomínat“, tj. znovu obrátit pozornost srdce k tomu, co jsme pro?ili a nau?ili se, abychom hlouběji pronikli do jeho smyslu a vychutnali si jeho krásu.

Mám na mysli náro?nou cestu, kterou v těchto letech prochází ?ímská diecéze, rozdělenou do r?zných úrovní naslouchání: naslouchání okolnímu světu, abychom p?ijali jeho výzvy, a naslouchání uvnit? spole?enství, abychom pochopili jeho pot?eby a podporovali moudré a prorocké iniciativy evangelizace a charity. Je to obtí?ná cesta, která je?tě není u konce a která se sna?í obejmout velmi bohatou, ale také velmi slo?itou realitu. Je v?ak hodna dějin této církve, která mnohokrát prokázala, ?e umí myslet ?ve velkém“, bezvýhradně se anga?ovat v odvá?ných projektech a postavit se i novým a náro?ným výzvám.

D?kazem toho je velká práce, kterou v těchto dnech celá diecéze vynakládá na Jubileum, na p?ijetí a pé?i o poutníky a na nes?etné dal?í iniciativy. Díky mnoha úsilí se město jeví těm, kte?í sem p?ijí?dějí, někdy z velké dálky, jako velký otev?ený a p?ívětivý d?m a p?edev?ím jako ohnisko víry.

Z mé strany vyjad?uji p?ání a závazek vstoupit do tohoto rozsáhlého staveni?tě a v rámci svých mo?ností naslouchat v?em, abych se u?il, rozuměl a rozhodoval spole?ně: ?k?es?an s vámi a biskup pro vás“, jak ?ekl svatý Augustin (srov. Discorso 340, 1). Prosím vás, abyste mi v tom pomáhali spole?nou modlitbou a láskou, vzpomínajíce na slova svatého Lva Velikého: ?V?e dobré, co jsme vykonali p?i plnění svého ú?adu, je dílem Kristovým; a ne na?ím, nebo? bez něj nem??eme nic, ale jím se chlubíme, jím? pochází ve?kerá ú?innost na?eho konání“ (Serm. 5, de natali ipsius, 4).

 Na závěr bych k těmto slov?m rád p?ipojil slova blahoslaveného Jana Pavla I., který 23. zá?í roku 1978 s rozzá?enou a klidnou tvá?í, díky ní? si vyslou?il p?ezdívku ?pape? úsměvu“, pozdravil svou novou diecézní rodinu: Svatý Pius X. – ?ekl – kdy? vstoupil jako patriarcha do Benátek, zvolal v bazilice sv. Marka: 'Co by ze mě bylo, Benát?ané, kdybych vás nemiloval?' Já ?íkám ?íman?m něco podobného: mohu vás ujistit, ?e vás miluji, ?e si p?eji pouze vstoupit do va?ich slu?eb a dát v?em k dispozici své skromné síly, to málo, co mám a ?ím jsem" (Homilie p?i p?evzetí ?ímského stolce, 23. zá?í 1978).

I já vám vyjad?uji svou náklonnost a touhu sdílet s vámi na spole?né cestě radosti i bolesti, útrapy i naděje. I já vám nabízím ?to málo, co mám a ?ím jsem“, a svě?uji to na p?ímluvu svatých Petra a Pavla a mnoha dal?ích brat?í a sester, jejich? svatost osvětlila dějiny této církve a ulice tohoto města. Nech? nás provází Panna Maria a p?imlouvá se za nás.