杏MAP导航

PAPE沤 FRANTI艩EK

Drazí biskupové a kn臎啪í, drazí brat艡i a sestry!

鈥濧lfa a Omega, ten, který je, který byl a který p艡ijde, V拧emohoucí,鈥� (Zj 1,8) je Je啪í拧. P艡esn臎 ten Je啪í拧, kterého nám Luká拧 popisuje v nazaretské synagoze, mezi t臎mi, kdo ho znají od d臎tství i nyní nad ním 啪asnou. Zjevení - 鈥瀉pokalypsa鈥� - se nabízí v mezích 膷asu a prostoru: má t臎lo jako svorník, který udr啪uje nad臎ji. T臎lo Je啪í拧ovo i na拧e. O této nad臎ji vypráví poslední kniha Bible. 膶iní tak originálním zp暖sobem, který nechává roztát v拧echny apokalyptické obavy na slunci uk艡i啪ované lásky. V Je啪í拧i je otev艡ena kniha d臎jin a lze ji 膷íst.

My kn臎啪í máme také d臎jiny: kdy啪 na Zelený 膷tvrtek obnovujeme své sliby vyplývající z kn臎啪ského sv臎cení, vyznáváme, 啪e je m暖啪eme 膷íst pouze v Je啪í拧i Nazaretském. 鈥濼en, který nás miluje a svou krví nás vysvobodil z na拧ich h艡ích暖鈥� (Zj 1,5), také otevírá svitek na拧eho 啪ivota a u膷í nás nacházet pasá啪e, které odhalují jeho smysl a poslání. Kdy啪 mu dovolíme, aby nás pou膷il, stane se na拧e slu啪ba slu啪bou nad臎je, proto啪e v ka啪dém z na拧ich p艡íb臎h暖 B暖h otevírá jubileum, tedy 膷as a oázu milosti. Ptejme se sami sebe: U膷ím se 膷íst sv暖j 啪ivot? Nebo se toho bojím?

Je to celý národ, který nachází ob膷erstvení, kdy啪 v na拧em 啪ivot臎 za膷íná jubileum: ne jen jednou za p臎tadvacet let - doufejme! - ale v ka啪dodenní blízkosti kn臎ze svému lidu, v ní啪 se napl艌ují proroctví o spravedlnosti a míru. 鈥濽膷inil nás královstvím, kn臎啪ími svého Boha a Otce鈥� (Zj 1,6): takový je Bo啪í lid. Toto království kn臎啪í není toto啪né s klérem. To 鈥瀖y鈥�, které utvá艡í Je啪í拧, je lid, jeho啪 hranice nevidíme, jeho啪 zdi a hranice padají. Ten, který 艡íká: 鈥濰le, v拧echno d臎lám nové鈥� (Zj 21,5), roztrhl chrámovou oponu a má pro lidstvo p艡ipraveno m臎sto-zahradu, nový Jeruzalém, který má v啪dy otev艡ené brány (Zj 21,25). Je啪í拧 tedy 膷te a u膷í nás 膷íst slu啪ebné kn臎啪ství jako 膷istou slu啪bu kn臎啪skému lidu, který bude brzy obývat m臎sto, je啪 nebude pot艡ebovat chrám. 

Jubilejní rok tak pro nás kn臎ze p艡edstavuje specifickou výzvu, abychom znovu za膷ali ve znamení obrácení. Jako poutníci nad臎je, abychom vy拧li z klerikalismu a stali se hlasateli nad臎je. Jist臎, je-li Alfou a Omegou na拧eho 啪ivota Je啪í拧, m暖啪eme se i my setkat s nesouladem, který za啪il on v Nazaret臎. Pastý艡, který miluje sv暖j lid, ne啪ije tak, 啪e by za ka啪dou cenu hledal souhlas a uznání. V臎rnost lásky v拧ak obrací, chudí to poznají jako první, ale pomalu zneklid艌uje a p艡itahuje i ostatní. 鈥濰le, [...] uvidí ho ka啪dé oko, i ti, kdo ho probodli, a pro n臎j se budou bít v prsa v拧echna pokolení zem臎. Ano, amen!鈥� (Zj 1,7).

Shromá啪dili jsme se zde, drazí, abychom si toto 鈥濧no, amen!鈥� zopakovali. Je to vyznání víry Bo啪ího lidu: 鈥濧no, je to tak, pevn臎 dr啪í jako skála!鈥�. Umu膷ení, smrt a vzk艡í拧ení Je啪í拧e, které se chystáme pro啪ít, jsou základem, který pevn臎 dr啪í církev a v ní i na拧i kn臎啪skou slu啪bu. A jaká je to p暖da? V jakém humusu m暖啪eme nejen stát, ale i vzkvétat? Abychom ji pochopili, musíme se vrátit do Nazareta, jak to tak pronikav臎 vytu拧il svatý Charles de Foucauld. 

鈥濸艡i拧el do Nazareta, kde vyrostl, a podle svého zvyku ve拧el v sobotu do synagogy a postavil se, aby 膷etl鈥� (Lk 4,16). Evokovali jsme zde p艡inejmen拧ím dva zvyky: zvyk chodit do synagogy a zvyk 膷íst. Ná拧 啪ivot podporují dobré návyky. Mohou ochabnout, ale prozrazují, kde je na拧e srdce. Je啪í拧ovo srdce je zamilované do Bo啪ího slova: u啪 ve dvanácti letech mu rozum臎l a nyní, jako dosp臎lý, je Písmo jeho domovem. Zde je p暖da, vitální humus, který nacházíme, kdy啪 se staneme jeho u膷edníky. 鈥濪ostal svitek proroka Izaiá拧e, otev艡el ho a na拧el úryvek鈥� (Lk 4,17). Je啪í拧 ví, co hledá. Rituál synagogy to umo啪艌oval: po 膷tení Tóry mohl ka啪dý rabín najít stránky prorok暖, aby poselství aktualizoval. Zde je v拧ak n臎co víc: je tu stránka jeho 啪ivota. Luká拧 tím míní toto: Je啪í拧 si mezi mnoha proroctvími vybírá to, které chce naplnit.

Drazí kn臎啪í, ka啪dý z nás má slovo, které má naplnit. Ka啪dý z nás má vztah ke Slovu Bo啪ímu, které p艡ichází z dálky. Uplatníme ho jen tehdy, kdy啪 Bible z暖stane na拧ím prvním domovem. V ní má ka啪dý z nás stránky, které jsou nám drahé. To je krásné a d暖le啪ité! Pomáhejme také druhým najít stránky jejich 啪ivota: t艡eba snoubenc暖m, kdy啪 si vybírají 膷tení pro svou svatbu; nebo t臎m, kdo truchlí a hledají pasá啪e, které by sv臎艡ili Bo啪ímu milosrdenství a modlitbám spole膷enství zesnulých. Na za膷átku ka啪dé na拧í cesty je zpravidla stránka povolání. Skrze ni nás B暖h stále volá, pokud ji dodr啪ujeme, aby láska nevychladla.

Stránka vybraná Je啪í拧em je v拧ak také, a to zvlá拧tním zp暖sobem, d暖le啪itá pro ka啪dého z nás. Následujeme ho, a práv臎 proto se nás týká a zapojuje nás do jeho poslání. 鈥濷tev艡el svitek a na拧el pasá啪, kde bylo napsáno:

Duch Pán臎 je nade mnou;

Proto m臎 pomazal

a poslal m臎, abych p艡inesl dobrou zprávu chudým,

abych vyhlásil zajatc暖m propu拧t臎ní

a slepým navrácení zraku;

abych propustil na svobodu utiskované,

abych vyhlásil rok Hospodinovy p艡ízn臎.

Sroloval svitek, odevzdal ho zp臎t slu啪ebníkovi a posadil se鈥� (Lk 4,17-20).

Na拧e o膷i jsou nyní up艡eny na n臎j. Práv臎 vyhlásil jubileum. Neu膷inil tak jako ten, kdo mluví o druhých. 艠ekl: 鈥濪uch Pán臎 je nade mnou鈥� jako ten, kdo ví, o jakém Duchu mluví. A skute膷n臎 dodává: 鈥濪nes se naplnilo toto Písmo, které jste sly拧eli. To je bo啪ské: 啪e se slovo stává skute膷ností. Nyní mluví 膷iny, slova se napl艌ují. To je nové, to je mocné. 鈥濰le, já 膷iním v拧echno nové鈥�. Není milosti, není Mesiá拧e, pokud zaslíbení z暖stanou jen zaslíbeními, pokud se zde dole nestanou skute膷ností. V拧echno se prom臎ní.

To je Duch, kterého vzýváme na na拧e kn臎啪ství: byli jsme jím obda艡eni a je to práv臎 Je啪í拧暖v Duch, který z暖stává tichým protagonistou na拧í slu啪by. Lidé cítí jeho dech, kdy啪 se v nás slova stávají skute膷ností. Chudí p艡ed ostatními a d臎ti, dospívající, 啪eny, a dokonce i ti, kte艡í byli zran臎ni ve vztahu k církvi, mají 鈥瀗os鈥� na Ducha svatého: rozli拧ují ho od ostatních sv臎tských duch暖, poznávají ho v tom, 啪e se v nás shoduje hlásání a 啪ivot. M暖啪eme se stát napln臎ným proroctvím, a to je krásné! Svátostné k艡i啪mo, které dnes sv臎tíme, zpe膷e钮uje toto prom臎艌ující tajemství v r暖zných etapách k艡es钮anského 啪ivota. A pozor: nikdy se nenechte odradit, proto啪e je to Bo啪í dílo. V臎艡te, ano! V臎艡te, 啪e B暖h m臎 nezklame! B暖h nikdy nezklame. Vzpome艌te si na to výraz p艡i sv臎cení: 鈥濨暖h a钮 dovede do konce dílo, které v tob臎 za膷al鈥�. A on to d臎lá.

Je to Bo啪í dílo, ne na拧e: p艡iná拧et chudým radostnou zv臎st, zajatým vysvobození, slepým zrak, utla膷ovaným svobodu. Jestli啪e Je啪í拧 na拧el tuto pasá啪 ve svitku, 膷te ji i dnes v 啪ivotopise ka啪dého z nás. P艡edev拧ím proto, 啪e a啪 do posledního dne je to v啪dy on, kdo nás evangelizuje, kdo nás osvobozuje z na拧ich v臎zení, kdo nám otevírá o膷i, kdo zvedá b艡emena nalo啪ená na na拧ich bedrech. A pak proto, 啪e tím, 啪e nás povolává ke svému poslání a svátostn臎 nás vkládá do svého 啪ivota, skrze nás osvobozuje i ostatní. Zpravidla ani啪 bychom si toho byli v臎domi. Na拧e kn臎啪ství se stává jubilejní slu啪bou, jako je ta jeho, ani啪 bychom troubili na roh nebo polnici: v zasv臎cení, které není vyk艡ikované, ale radikální a bezplatné. Je to Bo啪í království, to, o kterém vypráv臎jí podobenství, ú膷inné a diskrétní jako kvas, tiché jako semínko. Kolikrát ho v nás rozpoznali ti nejmen拧í? A jsme schopni pod臎kovat?

B暖h ví, jak hojná je úroda. My d臎lníci zakou拧íme námahu i radost ze 啪n臎. 沤ijeme po Kristu, v mesiá拧ské dob臎. Za啪e艌me zoufalství! Místo toho náprava a odpu拧t臎ní dluh暖; p艡erozd臎lení odpov臎dnosti a zdroj暖: to o膷ekává Bo啪í lid. Chce se na tom podílet a na základ臎 k艡tu je velkým kn臎啪ským lidem. Oleje, které p艡i tomto slavnostním ob艡adu posv臎cujeme, jsou ur膷eny pro jeho út臎chu a mesiá拧skou radost.

Tímto polem je sv臎t. Ná拧 spole膷ný domov, tak zran臎ný, a lidské bratrství, tak popírané, ale nesmazatelné, nás vyzývají k rozhodnutím na tomto poli. Bo啪í úroda je pro v拧echny: 啪ivé pole, na n臎m啪 膷lov臎k vyp臎stuje stokrát víc, ne啪 zasel. Ké啪 nás v na拧em poslání o啪ivuje radost z Království, která odm臎ní ka啪dou námahu. Ka啪dý zem臎d臎lec toti啪 zná období, kdy není vid臎t, 啪e by n臎co rostlo. Ani v na拧em 啪ivot臎 jich není málo. Je to B暖h, kdo p臎stuje a pomazává své slu啪ebníky olejem radosti.

Drazí v臎艡ící, lidé nad臎je, modlete se dnes za radost kn臎啪í. Ké啪 k vám p艡ijde vysvobození zaslíbené Písmem a 啪ivené svátostmi. P艡ebývá v nás mnoho obav a obklopují nás stra拧livé nespravedlnosti, ale nový sv臎t ji啪 svítá. B暖h tak miloval sv臎t, 啪e nám dal svého Syna, Je啪í拧e. Pomazává na拧e rány a osu拧uje na拧e slzy. 鈥濰le, p艡ichází s oblaky鈥� (Zj 1,7). Jeho je království a sláva na v臎ky v臎k暖. Amen.