杏MAP导航

PAPE? FRANTI?EK

Drazí biskupové a kně?í, drazí brat?i a sestry!

?Alfa a Omega, ten, který je, který byl a který p?ijde, V?emohoucí,“ (Zj 1,8) je Je?í?. P?esně ten Je?í?, kterého nám Luká? popisuje v nazaretské synagoze, mezi těmi, kdo ho znají od dětství i nyní nad ním ?asnou. Zjevení - ?apokalypsa“ - se nabízí v mezích ?asu a prostoru: má tělo jako svorník, který udr?uje naději. Tělo Je?í?ovo i na?e. O této naději vypráví poslední kniha Bible. ?iní tak originálním zp?sobem, který nechává roztát v?echny apokalyptické obavy na slunci uk?i?ované lásky. V Je?í?i je otev?ena kniha dějin a lze ji ?íst.

My kně?í máme také dějiny: kdy? na Zelený ?tvrtek obnovujeme své sliby vyplývající z kně?ského svěcení, vyznáváme, ?e je m??eme ?íst pouze v Je?í?i Nazaretském. ?Ten, který nás miluje a svou krví nás vysvobodil z na?ich h?ích?“ (Zj 1,5), také otevírá svitek na?eho ?ivota a u?í nás nacházet pasá?e, které odhalují jeho smysl a poslání. Kdy? mu dovolíme, aby nás pou?il, stane se na?e slu?ba slu?bou naděje, proto?e v ka?dém z na?ich p?íběh? B?h otevírá jubileum, tedy ?as a oázu milosti. Ptejme se sami sebe: U?ím se ?íst sv?j ?ivot? Nebo se toho bojím?

Je to celý národ, který nachází ob?erstvení, kdy? v na?em ?ivotě za?íná jubileum: ne jen jednou za pětadvacet let - doufejme! - ale v ka?dodenní blízkosti kněze svému lidu, v ní? se naplňují proroctví o spravedlnosti a míru. ?U?inil nás královstvím, kně?ími svého Boha a Otce“ (Zj 1,6): takový je Bo?í lid. Toto království kně?í není toto?né s klérem. To ?my“, které utvá?í Je?í?, je lid, jeho? hranice nevidíme, jeho? zdi a hranice padají. Ten, který ?íká: ?Hle, v?echno dělám nové“ (Zj 21,5), roztrhl chrámovou oponu a má pro lidstvo p?ipraveno město-zahradu, nový Jeruzalém, který má v?dy otev?ené brány (Zj 21,25). Je?í? tedy ?te a u?í nás ?íst slu?ebné kně?ství jako ?istou slu?bu kně?skému lidu, který bude brzy obývat město, je? nebude pot?ebovat chrám. 

Jubilejní rok tak pro nás kněze p?edstavuje specifickou výzvu, abychom znovu za?ali ve znamení obrácení. Jako poutníci naděje, abychom vy?li z klerikalismu a stali se hlasateli naděje. Jistě, je-li Alfou a Omegou na?eho ?ivota Je?í?, m??eme se i my setkat s nesouladem, který za?il on v Nazaretě. Pastý?, který miluje sv?j lid, ne?ije tak, ?e by za ka?dou cenu hledal souhlas a uznání. Věrnost lásky v?ak obrací, chudí to poznají jako první, ale pomalu zneklidňuje a p?itahuje i ostatní. ?Hle, [...] uvidí ho ka?dé oko, i ti, kdo ho probodli, a pro něj se budou bít v prsa v?echna pokolení země. Ano, amen!“ (Zj 1,7).

Shromá?dili jsme se zde, drazí, abychom si toto ?Ano, amen!“ zopakovali. Je to vyznání víry Bo?ího lidu: ?Ano, je to tak, pevně dr?í jako skála!“. Umu?ení, smrt a vzk?í?ení Je?í?e, které se chystáme pro?ít, jsou základem, který pevně dr?í církev a v ní i na?i kně?skou slu?bu. A jaká je to p?da? V jakém humusu m??eme nejen stát, ale i vzkvétat? Abychom ji pochopili, musíme se vrátit do Nazareta, jak to tak pronikavě vytu?il svatý Charles de Foucauld. 

?P?i?el do Nazareta, kde vyrostl, a podle svého zvyku ve?el v sobotu do synagogy a postavil se, aby ?etl“ (Lk 4,16). Evokovali jsme zde p?inejmen?ím dva zvyky: zvyk chodit do synagogy a zvyk ?íst. Ná? ?ivot podporují dobré návyky. Mohou ochabnout, ale prozrazují, kde je na?e srdce. Je?í?ovo srdce je zamilované do Bo?ího slova: u? ve dvanácti letech mu rozuměl a nyní, jako dospělý, je Písmo jeho domovem. Zde je p?da, vitální humus, který nacházíme, kdy? se staneme jeho u?edníky. ?Dostal svitek proroka Izaiá?e, otev?el ho a na?el úryvek“ (Lk 4,17). Je?í? ví, co hledá. Rituál synagogy to umo?ňoval: po ?tení Tóry mohl ka?dý rabín najít stránky prorok?, aby poselství aktualizoval. Zde je v?ak něco víc: je tu stránka jeho ?ivota. Luká? tím míní toto: Je?í? si mezi mnoha proroctvími vybírá to, které chce naplnit.

Drazí kně?í, ka?dý z nás má slovo, které má naplnit. Ka?dý z nás má vztah ke Slovu Bo?ímu, které p?ichází z dálky. Uplatníme ho jen tehdy, kdy? Bible z?stane na?ím prvním domovem. V ní má ka?dý z nás stránky, které jsou nám drahé. To je krásné a d?le?ité! Pomáhejme také druhým najít stránky jejich ?ivota: t?eba snoubenc?m, kdy? si vybírají ?tení pro svou svatbu; nebo těm, kdo truchlí a hledají pasá?e, které by svě?ili Bo?ímu milosrdenství a modlitbám spole?enství zesnulých. Na za?átku ka?dé na?í cesty je zpravidla stránka povolání. Skrze ni nás B?h stále volá, pokud ji dodr?ujeme, aby láska nevychladla.

Stránka vybraná Je?í?em je v?ak také, a to zvlá?tním zp?sobem, d?le?itá pro ka?dého z nás. Následujeme ho, a právě proto se nás týká a zapojuje nás do jeho poslání. ?Otev?el svitek a na?el pasá?, kde bylo napsáno:

Duch Páně je nade mnou;

Proto mě pomazal

a poslal mě, abych p?inesl dobrou zprávu chudým,

abych vyhlásil zajatc?m propu?tění

a slepým navrácení zraku;

abych propustil na svobodu utiskované,

abych vyhlásil rok Hospodinovy p?ízně.

Sroloval svitek, odevzdal ho zpět slu?ebníkovi a posadil se“ (Lk 4,17-20).

Na?e o?i jsou nyní up?eny na něj. Právě vyhlásil jubileum. Neu?inil tak jako ten, kdo mluví o druhých. ?ekl: ?Duch Páně je nade mnou“ jako ten, kdo ví, o jakém Duchu mluví. A skute?ně dodává: ?Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste sly?eli. To je bo?ské: ?e se slovo stává skute?ností. Nyní mluví ?iny, slova se naplňují. To je nové, to je mocné. ?Hle, já ?iním v?echno nové“. Není milosti, není Mesiá?e, pokud zaslíbení z?stanou jen zaslíbeními, pokud se zde dole nestanou skute?ností. V?echno se promění.

To je Duch, kterého vzýváme na na?e kně?ství: byli jsme jím obda?eni a je to právě Je?í??v Duch, který z?stává tichým protagonistou na?í slu?by. Lidé cítí jeho dech, kdy? se v nás slova stávají skute?ností. Chudí p?ed ostatními a děti, dospívající, ?eny, a dokonce i ti, kte?í byli zraněni ve vztahu k církvi, mají ?nos“ na Ducha svatého: rozli?ují ho od ostatních světských duch?, poznávají ho v tom, ?e se v nás shoduje hlásání a ?ivot. M??eme se stát naplněným proroctvím, a to je krásné! Svátostné k?i?mo, které dnes světíme, zpe?e?uje toto proměňující tajemství v r?zných etapách k?es?anského ?ivota. A pozor: nikdy se nenechte odradit, proto?e je to Bo?í dílo. Vě?te, ano! Vě?te, ?e B?h mě nezklame! B?h nikdy nezklame. Vzpomeňte si na to výraz p?i svěcení: ?B?h a? dovede do konce dílo, které v tobě za?al“. A on to dělá.

Je to Bo?í dílo, ne na?e: p?iná?et chudým radostnou zvěst, zajatým vysvobození, slepým zrak, utla?ovaným svobodu. Jestli?e Je?í? na?el tuto pasá? ve svitku, ?te ji i dnes v ?ivotopise ka?dého z nás. P?edev?ím proto, ?e a? do posledního dne je to v?dy on, kdo nás evangelizuje, kdo nás osvobozuje z na?ich vězení, kdo nám otevírá o?i, kdo zvedá b?emena nalo?ená na na?ich bedrech. A pak proto, ?e tím, ?e nás povolává ke svému poslání a svátostně nás vkládá do svého ?ivota, skrze nás osvobozuje i ostatní. Zpravidla ani? bychom si toho byli vědomi. Na?e kně?ství se stává jubilejní slu?bou, jako je ta jeho, ani? bychom troubili na roh nebo polnici: v zasvěcení, které není vyk?ikované, ale radikální a bezplatné. Je to Bo?í království, to, o kterém vyprávějí podobenství, ú?inné a diskrétní jako kvas, tiché jako semínko. Kolikrát ho v nás rozpoznali ti nejmen?í? A jsme schopni poděkovat?

B?h ví, jak hojná je úroda. My dělníci zakou?íme námahu i radost ze ?ně. ?ijeme po Kristu, v mesiá?ské době. Za?eňme zoufalství! Místo toho náprava a odpu?tění dluh?; p?erozdělení odpovědnosti a zdroj?: to o?ekává Bo?í lid. Chce se na tom podílet a na základě k?tu je velkým kně?ským lidem. Oleje, které p?i tomto slavnostním ob?adu posvěcujeme, jsou ur?eny pro jeho útěchu a mesiá?skou radost.

Tímto polem je svět. Ná? spole?ný domov, tak zraněný, a lidské bratrství, tak popírané, ale nesmazatelné, nás vyzývají k rozhodnutím na tomto poli. Bo?í úroda je pro v?echny: ?ivé pole, na něm? ?lověk vypěstuje stokrát víc, ne? zasel. Ké? nás v na?em poslání o?ivuje radost z Království, která odmění ka?dou námahu. Ka?dý zemědělec toti? zná období, kdy není vidět, ?e by něco rostlo. Ani v na?em ?ivotě jich není málo. Je to B?h, kdo pěstuje a pomazává své slu?ebníky olejem radosti.

Drazí vě?ící, lidé naděje, modlete se dnes za radost kně?í. Ké? k vám p?ijde vysvobození zaslíbené Písmem a ?ivené svátostmi. P?ebývá v nás mnoho obav a obklopují nás stra?livé nespravedlnosti, ale nový svět ji? svítá. B?h tak miloval svět, ?e nám dal svého Syna, Je?í?e. Pomazává na?e rány a osu?uje na?e slzy. ?Hle, p?ichází s oblaky“ (Zj 1,7). Jeho je království a sláva na věky věk?. Amen.