Pape? Franti?ek reformátor. In memoriam
Vatican News
Prosinec 2014: Je?tě p?ed chvílí to bylo takové klidní, a te? tohle! Zrovna na váno?ní recepci pape? p?e?etl své kurii výtku. Sestavil celý ?katalog nemocí“, který nyní p?edlo?il svým (někdy a? ohromeným) zaměstnanc?m. V kurii prý je nemoc pocitu ?nepostradatelnosti“, zlobil se Franti?ek, nemoc ?du?evní a duchovní zkamenělosti“, ?plánovací mánie“, ??patné koordinace“.
Seznam h?ích? kurie
?Existuje také nemoc 'duchovního Alzheimera': zapomínání na vlastní 'dějiny spásy', na osobní dějiny s Pánem... Jde o postupné zhor?ování duchovních schopností, které d?íve ?i později vede k vá?nému posti?ení ?lověka a ?iní ho neschopným samostatného jednání... Pak je tu nemoc rivality a marnivosti: kdy? se vněj?í vzhled, barva talár? a odznaky cti stávají hlavním ?ivotním cílem... A nemoc existenciální schizofrenie. Je to nemoc těch, kdo vedou dvojí ?ivot, plod typického pokrytectví pr?měrnosti a progresivní duchovní prázdnoty..."
Rejst?ík h?ích?, který by vám mohl vyrazit dech. ?e by pape? vstoupil do role vedoucího duchovních cvi?ení, jak ?asto p?sobil v jezuitském ?ádu? Nebo byl projev dva dny p?ed Vánocemi vyhlá?ením války kurii? Pokud by platilo to druhé (a mnohá média si text p?irozeně vylo?ila takto), pak by si Franti?ek znep?átelil právě ty, na nich? byl závislý p?i své ka?dodenní práci a p?i prosazování reforem.
Mandát k úklidu
Existují ur?ité známky toho, ?e pape? svou ?e?adu zamý?lel spí?e jako jezuitský Examen, ?zpytování svědomí“ ne? jako vyjád?ení ned?věry Vatikánu. V?ak pro něj mnoho kardinál? hlasovalo v konkláve v roce 2013 právě kv?li jeho distanci od ?íma. Podle církevního historika Andrey Riccardiho odstoupil Benedikt XVI. v roce 2013 také proto, ?e se Vatikán a univerzální církev ukázaly být ?neovladatelné“; nyní měl Svatý stolec vy?istit někdo zven?í. Na tento mandát se Franti?ek opakovaně odvolával a bral ho vá?ně.
Nebylo ?ádným tajemstvím, ?e pape? z konce světa byl ob?as ve sporu se svými kuriálními orgány. Kdy? se ho ?eholníci na Slovensku v roce 2021 zeptali, jak se mu da?í (dva měsíce p?edtím p?ece podstoupil operaci st?ev), odpověděl jen zdánlivě rozmarně: ?Je?tě ?iju. I kdy? někte?í by mě nejraději viděli mrtvého. Vím, ?e se dokonce konala setkání mezi preláty, kte?í si mysleli, ?e pape? je na tom h??, ne? se ve?ejně ?íká. P?ipravovali konkláve... Tak to prostě je.“
?Více evangelizace, méně sebezáchovy“
Prosinec 2019: Dal?í váno?ní projev ke kurii. Tentokrát pape? hovo?il o novém základním zákonu Svatého stolce (ve vatikánské ?e?i: ?apo?tolská konstituce“); pracoval na něm několik let s radou kardinál?, kterou zalo?il a v ní? byli zástupci v?ech kontinent?.
?Cílem sou?asné reformy je vlastně to, aby se zvyklosti, styly, rozvrhy, pou?ívání jazyka a ka?dá církevní struktura staly kanálem, který slou?í evangelizaci dne?ního světa, a ne sebezáchově. Reformu struktur, která je nezbytná pro pastora?ní p?eorientování, lze chápat pouze v tomto smyslu: zajistit, aby se v?echny staly více misioná?skými. A tak do?lo na ... navrhovaný název Praedicate Evangelium pro ... novou apo?tolskou konstituci o reformě ?ímské kurie. Jinými slovy, misioná?ský postoj.“
Nová ústava
Po devíti letech práce vstoupil základní zákon v platnost o svatodu?ních svátcích roku 2022. Princip: kurie by měla být více ve slu?bě pape?i, ale zároveň také více ve slu?bě místním církvím. To vedlo k vnit?nímu napětí v textu: Na jedné straně ji? ve vatikánských orgánech nezále?í na svěcení, tak?e dikasteria kurie mohou vést i laici, v?etně ?en. Na druhé straně se posiluje role pape?e, na jeho? schválení závisí ve Vatikánu v?e je?tě více ne? d?íve. To by mohlo ohrozit decentralizaci, kterou Franti?ek ve skute?nosti chtěl.
Výrazným rysem reformy kurie bylo up?ednostnění evangelizace. Dosavadní Kongregace pro nauku víry ztratila své prvenství a stala se jedním ze 16 ministerstev; místo toho bylo vytvo?eno nové Dikasterium pro evangelizaci, jeho? vedení si pape? vyhradil pro sebe. Franti?ek se ujal ú?adu v roce 2013 programovým listem ?Evangelii gaudium“, co? v p?ekladu znamená ?Radost evangelia“; nyní se pokusil zavázat Vatikán k tomuto cíli.
?Je?í? by měl proniknout do ?ivota lidí“
?V církvi se v?e p?izp?sobuje pot?ebám hlásání evangelia; ne názor?m konzervativc? nebo progresivist?, ale tomu, ?e Je?í? má zasáhnout ?ivoty lidí. Proto je t?eba ka?dé rozhodnutí, ka?dý zvyk, ka?dou strukturu, ka?dou tradici hodnotit podle toho, nakolik podporuje hlásání Krista.“ (Generální audience, 22.2.23)
Za prvních deset let pontifikátu provedl argentinský pape? mnoho reforem - zejména ve vatikánském finan?ním systému, a to s nemalým úspěchem. Provedl dalekosáhlé změny v diecézích a ?eholních spole?enstvích (nap?. Maltézský ?ád), omezil tzv. starou m?i, zavedl 厂惫ě迟ový den chudých a Neděli Bo?ího slova. Zejména z pohledu německých aktivist? v?ak p?íli? váhal, pokud ?lo o posílení role ?en v církvi nebo p?ípadné uvolnění povinného celibátu. ?Up?ímně ?e?eno, ?ekal bych trochu víc,“ ?ekl emeritní rakousko-brazilský biskup Erwin Kräutler.
Duchovní rozli?ování
Pape? nechtěl jednat pod tlakem a chtěl si vzít ?as na ?duchovní rozli?ování“, co? je osvěd?ená jezuitská praxe rozhodování. Změny musí dozrávat postupně, domníval se Franti?ek, a reforma není jednorázový akt, ale trvalý proces, který zahrnuje p?edev?ím neustále obnovované vnit?ní obrácení. Stru?ně ?e?eno: Je t?eba změnit srdce, zatímco na pravidlech nebo strukturách tolik nezále?í. V ka?dém p?ípadě, jak Franti?ek ?asto dokazoval, lze pravidla pastora?ně ohýbat, místo aby se v?dy musela hned p?eformulovat. Nap?íklad Němci v?ak rádi lpějí na strukturách a pravidlech. Asi by nebylo ?patné vinit z rostoucího odcizení mezi německou církví a pape?em rozdíly v mentalitě.
Svatý rok bez bariér
29. listopadu 2015: V Bangui, hlavním městě trpce chudé St?edoafrické republiky, zahájil Franti?ek mimo?ádný ?Svatý rok milosrdenství“, který si p?ál. P?edpremiéra, nebo? ?Giubileo“ oficiálně za?alo a? o několik dní později v ?ímě. ?Dnes se Bangui stává duchovním hlavním městem světa,“ kázal p?edtím, ne? tam otev?el Svatou bránu. ?Svatý rok milosrdenství p?ichází do této země s p?edstihem. Do země, která po mnoho let trpěla válkou a nenávistí, nedostatkem porozumění a míru. K této trpící zemi v?ak pat?í také v?echny země, které nesou k?í? války. Bangui se stane duchovním hlavním městem modlitby za Otcovo milosrdenství.“
Milosrdenství: Kdybychom měli program tohoto pape?e shrnout do jednoho slova, bylo by to toto. Misericordia. Podle Franti?ka bylo d?le?itěj?í ne? v?echny reformy, aby církev nevyza?ovala p?ísnost a kontrolu, ale laskavost a odpu?tění. Emeritní pape? Benedikt, který byl p?ítomen otev?ení Svaté brány v ?ímě, to jasně komentoval slovy, ?e jeho nástupce geniálním zp?sobem aktualizuje Lutherovo volání po milosrdném Bohu.
Zamě?ení na velkorysost
Franti?k?v první jubilejní rok - na konci roku 2024 zahájil také ?regulérní“ Svatý rok tradi?ních rozměr? - se vyzna?oval svou velkorysostí: Svatá brána byla po dvanáct měsíc? otev?ena doko?án nejen v ?ímě, ale témě? ve v?ech diecézích po celém světě. Tím se stalo hmatatelným něco z tryskající Bo?í milosti - ale také to něco vypovídalo o Franti?kovi, reformátorovi. Proto?e kdy? tento pape? spoléhal na Bo?í milosrdenství, spoléhal na to, co není nárokovatelné: o milosrdenství se nelze soudit, ani je nelze vytvo?it strukturálními zlep?eními. Je to něco, co nelze naplánovat a co se ne?ídí scéná?em. ?Milosrdenství“ bylo Franti?kovou odpovědí na ?ádosti homosexuál? nebo znovu sezdaných rozvedených v církvi. I ty, jejich? ?ivotní styl není zcela v souladu s katolickými normami a po?adavky, by měla církev na jejich cestě provázet pozorně a s úctou.
10. ?íjna 2021: Franti?ek zahájil vlastní ?synodální cestu“ m?í ve Svatopetrské bazilice. S německým modelem neměla mnoho spole?ného - jednak proto, ?e byla spí?e globální ne? partikulární, ale p?edev?ím proto, ?e se nezamě?ovala na reformní horká témata. 厂惫ě迟ová synoda, známá také jako ?synodální proces“, měla spí?e reflektovat zp?sob rozhodování v církvi: synoda o synodalitě.
Synodální sen
?Nejde o organizování akcí nebo teoretizování o problémech, ale p?edev?ím o to, abychom si na?li ?as na setkání s Bohem a podporovali setkání mezi námi... Setkání nás mění a ?asto nám ukazují nové cesty, které bychom nepova?ovali za mo?né.“
Synoda ?není církevním ?sjezdem‘, studijním zasedáním ani politickým kongresem“, ?ekl pape?, ?ani parlamentem“. Místo toho je to ?ozdravný proces“, jakási pou?, p?i ní? je ?lověk otev?ený ?p?ekvapením Ducha svatého“ - a proto p?edev?ím naslouchá. ?Je to pomalé, mo?ná namáhavé cvi?ení nau?it se naslouchat jeden druhému - biskup?m, kně?ím, ?eholník?m a laik?m, v?em, v?em pok?těným - a vyhnout se umělým a povrchním odpovědím. .... Duch nás vyzývá, abychom naslouchali otázkám, obavám a nadějím ka?dé církve, ka?dého lidu a ka?dého národa. A také naslouchat světu, výzvám a změnám, které nám p?edkládá.“
Jeho bilance - a na?e
Mnohé Franti?kovy synodální sny je t?eba je?tě naplnit ?ivotem - to je mo?ná nejd?le?itěj?í odkaz, který Argentinec zanechává univerzální církvi. V tomto okam?iku se bilance jeho pontifikátu stává na?í vlastní bilancí; ve stylu zesnulého si ka?dý m??e sebekriticky polo?it otázku, do jaké míry my (to je sice velmi obecné ?my“) skute?ně splňujeme normu, kterou nám klade slovo ?univerzální církev“. Do jaké míry jsme odhodláni být ?fratelli-tutti“, naslouchající církví? Vyu?ili jsme p?íle?itostí, které nám tento pontifikát nabídl?
Je p?íli? snadné udělat více ?i méně kritickou bilanci pontifikátu, jako by se nás netýkal. Ale my jsme p?ece také jeho sou?ástí...
