杏MAP导航

PAPE沤 FRANTI艩EK

Úvod

Cesta na Kalvárii vede p艡ímo na拧imi ka啪dodenními ulicemi. My, Hospodine, jdeme v臎t拧inou opa膷ným sm臎rem ne啪 ty. Tak se m暖啪e stát, 啪e se setkáme s tvou tvá艡í, 啪e se setkáme s tvým pohledem. Postupujeme jako obvykle a ty nám jde拧 naproti. Tvé o膷i 膷tou v na拧ich srdcích. Pak váhav臎 pokra膷ujeme, jako by se nic nestalo. M暖啪eme se oto膷it, podívat se na tebe, následovat t臎. M暖啪eme se ztoto啪nit s tvou cestou a uv臎domit si, 啪e je lep拧í zm臎nit sm臎r.

Z evangelia podle Marka (10,21):

Je啪í拧 se na n臎j podíval, zamiloval si ho a 艡ekl mu: 鈥濲edno ti chybí: jdi, prodej, co má拧, a rozdej chudým, a bude拧 mít poklad v nebi; a poj膹! Poj膹 za mnou!"

Je啪í拧 je tvé jméno a skute膷n臎 v tob臎 鈥濨暖h zachra艌uje鈥�. B暖h Abraham暖v, který volá, B暖h Izák暖v, který opatruje, B暖h Jákob暖v, který 啪ehná, B暖h Izraele, který osvobozuje: ve tvém pohledu, Pane, kdy啪 prochází拧 Jeruzalémem, je celé zjevení. Ve tvých krocích za m臎stem je ná拧 exodus do nové zem臎. P艡i拧el jsi zm臎nit sv臎t: pro nás to znamená zm臎nit sm臎r, vid臎t dobrotu tvých krok暖, nechat vzpomínku na tvé o膷i p暖sobit v na拧ich srdcích. 

K艡í啪ová cesta je modlitbou t臎ch, kdo jdou. P艡eru拧uje na拧e obvyklé cesty, abychom od únavy sm臎艡ovali k radosti. Je pravda, 啪e nás to stojí Je啪í拧ovu cestu: v tomto sv臎t臎, který v拧echno kalkuluje, má bezplatnost vysokou cenu. V daru v拧ak v拧echno znovu rozkvétá: m臎sto rozd臎lené na frakce a zmítané konflikty se posouvá ke smí艡ení; zvadlá zbo啪nost znovu objevuje plodnost Bo啪ích zaslíbení; i srdce z kamene se m暖啪e prom臎nit v srdce z masa. Jen je t艡eba uposlechnout pozvání: 鈥濸oj膹te! Následujte m臎!鈥�. A d暖v臎艡ovat tomuto pohledu lásky.

První zastavení: Je啪í拧 je odsouzen k smrti

Z evangelia podle Luká拧e (23,13-16)

Takhle to nedopadlo. On t臎 neosvobodil. P艡esto to mohlo dopadnout jinak. Je to dramatická hra na拧ich svobod. Té, pro kterou sis nás, Pane, tolik vá啪il. D暖v臎艡oval jsi Herodovi, Pilátovi, p艡átel暖m i nep艡átel暖m. Jsi nezvratný v d暖v臎艡e, s ní啪 ses sv臎艡il do na拧ich rukou. M暖啪eme z toho vyt臎啪it zázraky: osvobození nespravedliv臎 obvin臎ných, prohloubit komplexnost situací, 膷elit rozsudk暖m, které zabíjejí. I Herodes mohl následovat svatý neklid, který ho k tob臎 p艡itahoval: neud臎lal to, ani kdy啪 byl nakonec v tvé p艡ítomnosti. Pilát t臎 mohl osvobodit: u啪 t臎 zprostil viny. Neud臎lal to. Cesta k艡í啪e, Je啪í拧i, je mo啪nost, kterou jsme u啪 p艡íli拧 mnohokrát zavrhli. P艡iznáváme to: v臎zni rolí, z nich啪 jsme necht臎li vystoupit, obávali jsme se nep艡íjemností spojených se zm臎nou sm臎ru. Ty jsi stále, ti拧e, p艡ed námi: v ka啪dé sest艡e a bratru vystaveném soudu a p艡edsudk暖m. Vracejí se nábo啪enské argumenty, právní tahanice, zdánlivý zdravý rozum, který se nezapojuje do osud暖 druhých: tisíc d暖vod暖 nás táhne na stranu Heroda, kn臎啪í, Piláta a davu. P艡esto to m暖啪e být jinak. Ty, Je啪í拧i, si nad tím nemyje拧 ruce. Stále miluje拧, v tichosti. Rozhodl ses a te膹 je 艡ada na nás.

Druhé zastavení: Je啪í拧 je obt臎啪kán k艡í啪em

Z evangelia podle Luká拧e (9,43b-45)

Celé m臎síce, mo啪ná roky, le啪elo toto b艡emeno na tvých bedrech, Je啪í拧i. Kdy啪 jsi o n臎m mluvil, nikdo t臎 neposlouchal: nep艡ekonatelný tlak, i kdy啪 jen tu拧í拧. Ne啪ádal jsi o to, ale cítil jsi, jak se k tob臎 k艡í啪 blí啪í, stále z艡eteln臎ji. Pokud jsi ho p艡ijal, bylo to proto, 啪e jsi cítil jeho tíhu i odpov臎dnost. Cesta tvého k艡í啪e, Je啪í拧i, není jen do kopce. Je to tv暖j sestup k t臎m, které jsi miloval, ke sv臎tu, který miluje B暖h. Je to odpov臎膹, p艡evzetí odpov臎dnosti. N臎co to stojí, stejn臎 jako ta nejopravdov臎j拧í pouta, ty nejkrásn臎j拧í lásky. Tíha, kterou nesete, vypovídá o dechu, který vás pohání, o tom Duchu, 鈥瀔terý je Pán a dává 啪ivot鈥�. Kdo ví, pro膷 se t臎 bojíme na to v暖bec ptát. Ve skute膷nosti jsme to my, kdo se zadýchává, proto啪e se sna啪íme vyhnout odpov臎dnosti. Sta膷ilo by neutíkat a z暖stat: mezi t臎mi, které jsi nám dal, v kontextech, do nich啪 jsi nás postavil. Vázat se a cítit, 啪e jen tak p艡estaneme být v臎zni sami sebe. Sobeckost vá啪í víc ne啪 k艡í啪. Lhostejnost tí啪í víc ne啪 sdílení. Prorok to ohlásil: I mladí se namáhají a unavují, dosp臎lí klopýtají a padají, ale ti, kdo doufají v tebe, znovu nabývají sil, oblékají k艡ídla jako orli, b臎啪í bez únavy, chodí bez námahy (srov. Iz 40,30-31). 

T艡etí zastavení: Je啪í拧 poprvé padá

Z evangelia podle Luká拧e (10,13-15)

Bylo to jako první pád na dno a z tebe, Je啪í拧i, vy拧la ostrá slova pro ta místa, která ti byla tak drahá. Zdálo se, 啪e setba tvého slova padá do prázdna a stejn臎 tak ka啪dé tvé gesto vysvobození. Ka啪dý prorok cítil, jak padá do prázdna neúsp臎chu, jen aby znovu postoupil na Bo啪ích cestách. Tv暖j 啪ivot, Je啪í拧i, je podobenstvím: v na拧í zemi nikdy nepadá拧 zbyte膷n臎. I ono první zklamání bylo brzy p艡eru拧eno radostí tvých vlastních, které jsi poslal: vrátili se k tob臎 ze svého poslání a vypráv臎li ti o znameních Bo啪ího království. Tehdy jste se radovali spontánní, propukající radostí, která nutí poskakovat s naka啪livou energií. Dobro艡e膷il jsi Otci, který skrývá své plány p艡ed u膷enými a inteligentními, aby je zjevil mali膷kým. I k艡í啪ová cesta je vyty膷ena do zem臎: velcí se od ní odpoutávají, cht臎li by se dotknout nebe. Místo toho je nebe zde, je sní啪eno, 膷lov臎k se s ním setkává i p艡i pádu, z暖stává na zemi. 艠íkají nám, stavitelé Bábelu, 啪e 膷lov臎k se nem暖啪e splést, a kdo padá, je ztracen. Je to staveni拧t臎 pekla. Naproti tomu Bo啪í hospoda艡ení nezabíjí, neodhazuje, nedrtí. Je pokorné, v臎rné zemi. Tvá cesta, Je啪í拧i, je cestou blahoslavenství. Neni膷í, ale kultivuje, opravuje, st艡e啪í. 

膶tvrté zastavení: Je啪í拧 se setkává se svou matkou 

Z evangelia podle Luká拧e (8,19-21)

Tvá matka je tam, na cest臎 ke k艡í啪i: byla tvým prvním u膷edníkem. S jemnou rozhodností, se svou inteligencí, která st艡e啪í a p艡emý拧lí ve svém srdci, je tam tvá matka. Od chvíle, kdy jí bylo nabídnuto, aby t臎 p艡ijala do svého l暖na, se obrátila, obrátila se k tob臎. Své cesty sklonila k t臎m tvým. Nebylo to od艡íkání, ale neustálé objevování a啪 ke Kalvárii: jít za tebou znamená nechat t臎 jít; mít t臎 znamená ud臎lat místo tvé novosti. Ka啪dá matka to ví: dít臎 p艡ekvapuje. Milovaný synu, poznává拧, 啪e tvá matka a brat艡i jsou ti, kdo naslouchají a nechávají se prom臎艌ovat. Oni nemluví, oni konají. V Bohu jsou slova skutkem, sliby skute膷ností: na cest臎 ke k艡í啪i, matko, jsi mezi t臎mi nemnohými, kte艡í na to pamatují. Te膹 je to syn, kdo t臎 pot艡ebuje: cítí, 啪e si nezoufá拧. Cítí, 啪e ve svém l暖n臎 stále plodí拧 Slovo. I my, Je啪í拧i, jsme schopni t臎 následovat, zrozeni t臎mi, kdo t臎 následovali. I my jsme p艡ivedeni na sv臎t vírou tvé matky a nes膷etných sv臎dk暖, kte艡í rodí i tam, kde v拧e hovo艡í o smrti. Tehdy v Galileji to byli oni, kdo t臎 cht臎li vid臎t. Nyní, kdy啪 vystupuje拧 na Kalvárii, ty sám vyhledává拧 pohledy t臎ch, kte艡í ti naslouchají a jednají. Nevýslovné porozum臎ní. Nerozlu膷itelná smlouva.

Páté zastavení: Je啪í拧ovi pomáhá 艩imon z Kyrény nést k艡í啪

Z evangelia podle Luká拧e (23,26)

Nenabízel se sám, zastavili ho. 艩imon se vracel z práce a oni mu nalo啪ili k艡í啪 odsouzence. Mo啪ná m臎l vhodnou postavu, ale jeho sm臎艡ování bylo jist臎 jiné, jeho program byl jiný. 膶lov臎k m暖啪e na Boha narazit i takto. Kdo ví pro膷, Je啪í拧i, to jméno - 艩imon z Kyrény - se brzy stalo mezi tvými u膷edníky nezapomenutelným. Na cest臎 ke k艡í啪i nebyli oni a nebyli jsme tam ani my, ale 艩imon ano. Platí to dodnes: zatímco n臎kdo se nabízí celý, m暖啪ete být jinde, t艡eba i na út臎ku, anebo vás to m暖啪e dostihnout. V臎艡íme, Je啪í拧i, 啪e si 艩imonovo jméno pamatujeme, proto啪e ho ta ne膷ekaná událost nav啪dy zm臎nila. U啪 na tebe nep艡estal myslet. Stal se sou膷ástí tvého t臎la, p艡ímým sv臎dkem tvé odli拧nosti od jakéhokoli jiného odsouzence. 艩imon z Kyrény se ocitl v situaci, kdy nesl tv暖j k艡í啪, ani啪 by o to 啪ádal, jako jho, o kterém jsi kdysi mluvil: 鈥濵é jho je sladké, mé b艡emeno je lehké鈥� (srov. Mt 11,30). I zví艡ata pracují lépe, kdy啪 postupují spole膷n臎. A ty, Je啪í拧i, nás rád zapojuje拧 do svého díla, obd臎lává拧 zemi, aby mohla být znovu oseta. Pot艡ebujeme tuto p艡ekvapivou lehkost. Pot艡ebujeme ty, kte艡í nás ob膷as zastaví a nalo啪í nám na ramena kus reality, kterou prost臎 musíme nést. M暖啪ete pracovat celý den, ale bez vás se to rozsype. Marn臎 se namáhají stavitelé, marn臎 se namáhá strá啪ce m臎sta, které nestaví B暖h (srov. 沤 127). Hle: na k艡í啪ové cest臎 povstává nový Jeruzalém. A my jako 艩imon z Kyrény m臎níme své cesty a pracujeme s tebou.

艩esté zastavení: Veronika utírá Je啪í拧ovi tvá艡

Z evangelia podle Luká拧e (9,29-31)

Ve tvé tvá艡i, Je啪í拧i, vidíme tvé srdce. Tvé rozhodnutí je vid臎t v tvých o膷ích, vrývá se ti do tvá艡e, d臎lá z tvých rys暖 výraz nezam臎nitelné pé膷e. V拧ímá拧 si Veroniky, stejn臎 jako si v拧ímá拧 m臎. Hledám tvou tvá艡, která vypovídá o tvém rozhodnutí milovat nás do posledního dechu: a dokonce i dál, proto啪e silná jako smrt je láska (srov. Ct 8,6). To, co m臎ní na拧e srdce, je tvá tvá艡, na kterou bych rád hled臎l a kterou bych cht臎l opatrovat. Den za dnem nám p艡edává拧 sám sebe, ve tvá艡i ka啪dého 膷lov臎ka 啪ivou památku svého vt臎lení. Kdykoli se obracíme k t臎m nejmen拧ím, v臎nujeme pozornost tvým ratolestem a ty z暖stává拧 s námi. Tak osv臎cuje拧 na拧e srdce a výrazy tvá艡e. Místo abychom t臎 odmítali, nyní t臎 p艡ijímáme. Na k艡í啪ové cest臎 se na拧e tvá艡, stejn臎 jako tvá, m暖啪e kone膷n臎 stát zá艡ivou a 拧í艡it po啪ehnání. Vtiskl jsi nám do ní vzpomínku, p艡edtuchu svého návratu, kdy nás pozná拧 na první pohled, jednoho po druhém. Pak se ti snad budeme podobat. A budeme tvá艡í v tvá艡, v nekone膷ném dialogu, v d暖v臎rnosti, která nás nikdy neomrzí, Bo啪í rodina.

Sedmé zastavení: Je啪í拧 padá podruhé

Z evangelia podle Luká拧e (15,2-6)

Padnout a znovu vstát; padnout a znovu vstát. Tak jsi nás, Je啪í拧i, nau膷il 膷íst 啪ivotní pou钮 膷lov臎ka. 膶lov臎ka proto, 啪e je otev艡ená. Stroj暖m nedovolujeme d臎lat chyby: o膷ekáváme, 啪e budou dokonalé. Lidé naproti tomu klopýtají, rozptylují se, ztrácejí se. P艡esto znají radost: radost z nových za膷átk暖, radost ze znovuzrození. Lidé nevznikají mechanicky, ale 艡emesln臎: jsme jedine膷né kusy, protkané milostí a odpov臎dností. Je啪í拧i, ty ses stal jedním z nás, nebál ses klopýtnout a padnout. Ti, kdo se za to stydí, ti, kdo se ohán臎jí neomylností, ti, kdo skrývají své vlastní pády a neodpou拧t臎jí ty cizí, popírají cestu, kterou sis zvolil. Ty jsi, Je啪í拧i, Pán radosti. V tob臎 jsme v拧ichni nalezeni a p艡ivedeni dom暖, jako ta jedna zbloudilá ovce. Nelidské je hospodá艡ství, v n臎m啪 devadesát dev臎t má v臎t拧í cenu ne啪 jedna. P艡esto jsme vybudovali sv臎t, který takto funguje: sv臎t výpo膷t暖 a algoritm暖, chladné logiky a neúprosných zájm暖. Zákon tvého domu, bo啪ská ekonomie, je jiný, Pane. Obrátit se k tob臎, který padá拧 a znovu vstává拧, je zm臎na kurzu a zm臎na tempa. Obrácení, které obnovuje radost a p艡ivádí nás dom暖.

Osmé zastavení: Je啪í拧 se setkává s jeruzalémskými 啪enami

Z evangelia podle Luká拧e (23,27-31)

V 啪enách jsi, Je啪í拧i, v啪dy rozpoznával zvlá拧tní shodu s Bo啪ím srdcem. Proto jsi ve velkém zástupu lidí, kte艡í toho dne zm臎nili sm臎r a 拧li za tebou, okam啪it臎 uvid臎l 啪eny a op臎t jsi s nimi navázal zvlá拧tní porozum臎ní. M臎sto je jiné, kdy啪 膷lov臎k nosí jeho obyvatele na klín臎, kdy啪 kojí jeho d臎ti: kdy啪 zkrátka nezná jen matriky této oblasti, ale pro啪ívá v臎ci zevnit艡. 沤eny, které z povinnosti vykonávají rituál soucitu, zasáhnete do srdce. V srdci se toti啪 propojují události a rodí se my拧lenky a rozhodnutí. 鈥濶epla膷te pro m臎鈥�. Bo啪í srdce vibruje pro jeho lid, vytvá艡í nové m臎sto: 鈥濸la膷te nad sebou a svými d臎tmi鈥�. Vskutku existuje plá膷, v n臎m啪 se v拧e znovu rodí. Je v拧ak zapot艡ebí slz p艡ehodnocování, slz, za které se nelze styd臎t, slz, které se neuzavírají do soukromí. Na拧e zran臎né sou啪ití, Pane, v tomto rozbitém sv臎t臎 pot艡ebuje up艡ímné slzy, ne slzy okolností. Jinak se naplní to, co p艡edpov臎d臎li apokalyptici: nic nevytvo艡íme a pak se v拧echno zhroutí. Víra naproti tomu hory p艡ená拧í. Hory a kopce na nás nepadají, ale uprost艡ed nich se otevírá cesta. Je to tvoje cesta, Je啪í拧i: cesta do kopce, na které t臎 apo拧tolové opustili, ale tvoji u膷edníci - matky církve - t臎 následovali.

Deváté zastavení: Je啪í拧 padá pot艡etí

Z evangelia podle Luká拧e (7,44-49)

Ne jen jednou nebo dvakrát, Je啪í拧i: padá拧 znovu. Spadl jsi u啪 jako dít臎, jako ka啪dé dít臎. Tak jsi pochopil a p艡ijal na拧e lidství, které padá a padá znovu. Jestli啪e nás h艡ích vzdaluje, tvá bezh艡í拧ná existence t臎 p艡ibli啪uje ka啪dému h艡í拧níkovi, nerozlu膷n臎 t臎 spojuje s jeho pády. A to t臎 posouvá k obrácení. Pohor拧ení pro ty, kdo se vzdalují druhým i sami sob臎. Skandál pro ty, kdo 啪ijí rozpolceni mezi tím, co by m臎lo být, a tím, co skute膷n臎 je. Ve tvém milosrdenství, Je啪í拧i, padá ve拧keré pokrytectví. Masky, krásné fasády u啪 nejsou pot艡eba. B暖h vidí srdce. Miluje srdce. Zah艡ívá srdce. A tak m臎 pozvedá拧 a znovu staví拧 na cestu po cestách nikdy nepro拧lapaných, odvá啪ných, velkorysých. Kdo jsi, Je啪í拧i, který odpou拧tí拧 i h艡íchy? Zpátky na zem, na k艡í啪ovou cestu, ty jsi Spasitel této na拧í zem臎. Nejen啪e ji obýváme, ale jsme jí utvá艡eni. Ty nás na zemi stále formuje拧 jako zru膷ný hrn膷í艡.

Desáté zastavení: Je啪í拧 je svle膷en ze svých 拧at暖

Z knihy Jobovy (1,20-22)

Ty se nesvléká拧, jsi svlékán. Ten rozdíl je nám v拧em jasný, Je啪í拧i. Jen ten, kdo nás miluje, m暖啪e p艡ijmout na拧i nahotu do svých rukou a do svého pohledu. My se naopak bojíme o膷í t臎ch, kte艡í nás neznají a um臎jí jen vlastnit. Jsi svle膷ený do naha a vystavený v拧em, ale i poní啪ení prom臎艌uje拧 v d暖v臎rnost. Chce拧 se odhalit jako d暖v臎rný i t臎m, kdo t臎 ni膷í, pohlí啪í拧 na ty, kdo t臎 svlékají, jako na milované, které ti Otec dal. Je v tom víc ne啪 Jobova trp臎livost, dokonce víc ne啪 jeho víra. V tob臎 je 啪enich, který se nechává uchvátit, dotýká se a v拧echno obrací k dobrému. Zanechává拧 nám svá roucha jako relikvie dokonalé lásky. Jsou v na拧ich rukou, nebo钮 jsi byl pro nás, byl jsi s námi. Dr啪eli jsme tvé 拧aty a nyní o n臎 losujeme, ale los je zde výhodný ne pro jednoho, nýbr啪 pro v拧echny. Zná拧 nás jednoho po druhém, abys zachránil v拧echny, ka啪dého. A jestli啪e se ti dnes církev jeví jako roztrhané roucho, nau膷 nás znovu tkát na拧e bratrství, zalo啪ené na tvém daru. Jsme tvé t臎lo, tvá ned臎litelná tunika, tvá nev臎sta. Jsme spolu. Pro nás osud padl na rozko拧ná místa, na拧e d臎dictví je velkolepé (srov. 沤 16,6).

Jedenácté zastavení: Je啪í拧 je p艡ibit na k艡í啪

Z evangelia podle Luká拧e (23,32-34a)

Nic nás ned臎sí víc ne啪 znehybn臎ní. A ty jsi p艡ibitý, znehybn臎ný, uv臎zn臎ný. Jsi v拧ak s ostatními: nikdy sám, rozhodnutý zjevit se i na k艡í啪i jako B暖h s námi. Zjevení nestojí na míst臎, není p艡ibité. Ty, Je啪í拧i, nám ukazuje拧, 啪e v ka啪dé situaci je t艡eba se rozhodnout. To je závra钮 svobody. Ani na k艡í啪i nejsi neutralizován: rozhoduje拧 se, pro koho tam jsi. V臎nuje拧 pozornost jednomu i druhému z t臎ch, kdo jsou uk艡i啪ováni s tebou: nechává拧 projít urá啪ky jednoho a p艡ijímá拧 vzývání druhého. V臎nuje拧 pozornost tomu, kdo t臎 k艡i啪uje: umí拧 膷íst v srdci toho, kdo neví, co d臎lá. V臎nuje拧 pozornost nebi: cht臎l bys, aby bylo jasn臎j拧í, ale sv臎tlem p艡ímluvy prolamuje拧 bariéru temnoty. P艡imlouvá拧 se: stojí拧 mezi stranami, mezi protiklady. A p艡ivádí拧 je k Bohu, proto啪e tv暖j k艡í啪 bo艡í zdi, ru拧í dluhy, ru拧í rozsudky, nastoluje smí艡ení. Ty jsi pravé jubileum. Obra钮 nás k sob臎, Je啪í拧i, který, p艡ibitý, m暖啪e拧 v拧echno.

Dvanácté zastavení: Je啪í拧 umírá na k艡í啪i

Z evangelia podle Luká拧e (23,45-49)

Kde se nacházíme na Kalvárii? Pod k艡í啪em? V n臎jaké vzdálenosti? Daleko? Nebo tam mo啪ná stejn臎 jako apo拧tolové u啪 nejsme. Dýchá拧 a tento dech, poslední a první, 啪ádá jen o p艡ijetí. Pane Je啪í拧i, naklo艌 na拧e cesty ke svému daru. Nedovol, aby se tv暖j dech 啪ivota rozplynul. Na拧e temnota hledá sv臎tlo. Na拧e chrámy cht臎jí z暖stat stále otev艡ené. Nyní u啪 není svatý za závojem: jeho tajemství se nabízí v拧em. Vnímá ho voják, který pozorn臎 sleduje, jak umírá, a poznává nový druh síly. Dav, který proti tob臎 k艡i膷el, ho chápe: d艡íve vzdálený se nyní setkává s podívanou na nevídanou lásku, na krásu, která nutí v臎艡it. T臎m, kdo t臎 pozorují, jak umírá拧, Pane, dává拧 膷as k návratu tím, 啪e se bije拧 do hrudi: ude艡í拧 do srdce, aby se jeho tvrdost rozt艡í拧tila. Nám, Je啪í拧i, kte艡í t臎 膷asto je拧t臎 zpovzdálí pozorujeme, dej, a钮 啪ijeme ve vzpomínce na tebe, abys nás jednou, a啪 p艡ijde拧, i ve smrti na拧el 啪ivé.

T艡inácté zastavení: Je啪í拧 je s艌at z k艡í啪e

Z evangelia podle Luká拧e (23,50-53a)

Tvé t臎lo je kone膷n臎 v rukou dobrého a spravedlivého 膷lov臎ka. Jsi zahalen do spánku smrti, Je啪í拧i, ale je to 啪ivé srdce, které si t臎 vyvolilo. Josef nebyl z t臎ch, kdo mluví a nekonají. 鈥濶ep艡ilnul k rozhodnutí a jednání druhých,鈥� 艡íká evangelium. A je to dobrá zpráva: objímá t臎, Je啪í拧i, ten, kdo nep艡ijal b臎啪né mín臎ní. Ujímá se t臎 ten, kdo p艡ijal odpov臎dnost. P艡ijímá拧 své místo, Je啪í拧i, v klín臎 Josefa z Arimatie, který 鈥瀘膷ekával Bo啪í království鈥�. Zaujímá拧 své místo mezi t臎mi, kdo stále doufají, mezi t臎mi, kdo nerezignují na my拧lenku, 啪e nespravedlnost je nevyhnutelná. P艡etrhává拧 艡et臎z nevyhnutelného, Je啪í拧i. P艡eru拧uje拧 automatismy, které ni膷í spole膷ný domov a bratrství. Dává拧 t臎m, kdo o膷ekávají tvé království, odvahu p艡edstoupit p艡ed autoritu: jako Moj啪í拧 p艡ed faraona, jako Josef z Arimatie p艡ed Piláta. Uschop艌uje拧 nás k velké odpov臎dnosti, dodává拧 nám odvahu. Tak jsi zem艡el a stále kraluje拧. A pro nás, Je啪í拧i, slou啪it ti znamená kralovat.

膶trnácté zastavení: Je啪í拧 je ulo啪en do hrobu

Z evangelia podle Luká拧e (23,53b-56)

V systému, který se nikdy nezastaví, Je啪í拧i, ty 啪ije拧 svou sobotu. Pro啪ívají ji i 啪eny, kterým by v暖n臎 a parfémy ji啪 hovo艡ily o vzk艡í拧ení. Nau膷 nás nic ned臎lat, kdy啪 se po nás chce jen 膷ekat. Vychovávej nás v 膷asech zem臎, které nejsou 膷asy um臎lými. Odlo啪ený v hrob臎, Je啪í拧i, sdílej stav, který sdílíme v拧ichni, a dosáhni hlubin, které nás tak d臎sí. Hle膹, jak z nich unikáme, rozmno啪ujíce své aktivity. 膶asto se to膷íme v kruhu, ale sobota svítí svými sv臎tly: vychovává nás a 啪ádá nás o odpo膷inek. Bo啪ský 啪ivot, 啪ivot v lidském m臎艡ítku, ten, který zná pokoj soboty. 鈥濾拧ichni budou ti拧e sed臎t pod vinnou révou a pod fíkovníkem a nikdo je u啪 nebude d臎sit鈥� (Mi 4,4), prorokoval Micheá拧. A Zachariá拧 mu dal za pravdu: 鈥濾 onen den - Hospodinova v臎拧tba - ka啪dý pozve svého bli啪ního pod svou vinnou révu a pod sv暖j fíkovník鈥� (srov. Zach 3,10). Je啪í拧, který jako by spal v bou艡livém sv臎t臎, nás v拧echny p艡ivede do pokoje soboty. Pak se nám celé stvo艡ení bude jevit jako velmi krásné a dobré, ur膷ené ke vzk艡í拧ení. A stane pokoj na tvém lidu a mezi v拧emi národy.

Záv臎re膷ná invokace

鈥濸ochválen bu膹, m暖j Pane,鈥� zpíval svatý Franti拧ek z Assisi. V tomto krásném chvalozp臎vu nám p艡ipomn臎l, 啪e i ná拧 spole膷ný domov je jako sestra [...]. Tato sestra protestuje proti zlu, které jí p暖sobíme鈥� (Enc. Laudato si', 1-2). 

鈥濴audato si鈥樷��, napsal op臎t svatý Franti拧ek 鈥瀘slovit v拧echny bratry a sestry a navrhnout jim formu 啪ivota s p艡íchutí evangelia鈥� (encyklika Fratelli tutti, 1). 

鈥濷n si nás zamiloval鈥�, 艡íká svatý Pavel s odkazem na Krista [...], abychom objevili, 啪e od této lásky nás 鈥瀗em暖啪e nikdy nic odd臎lit鈥� (Enc. Dilexit nos, 1).

Pro拧li jsme k艡í啪ovou cestou; obrátili jsme se k lásce, od ní啪 nás nic nem暖啪e odd臎lit. Nyní, kdy啪 Král spí a na celou zemi se sná拧í veliké ticho, p艡ivlast艌ujeme si slova svatého Franti拧ka a vzýváme dar obrácení srdce.

Vzne拧ený a slavný Bo啪e

osvi钮 temnoty mého srdce.

Dej mi spravedlivou víru,

jistou nad臎ji,

dokonalou lásku

a hlubokou pokoru.

Dej mi, Pane, moudrost a rozli拧ování.

abych mohl plnit tvou pravou a svatou v暖li. 

Amen.