MAP

ʲž František v Mongolsku s Tsetsegou, která zachránila sošku Panny Marie z hromady odpadků ʲž František v Mongolsku s Tsetsegou, která zachránila sošku Panny Marie z hromady odpadků  (AFP or licensors)

Javier Cercas: František byl především kněz

Vzpomínka od španělského spisovatele, autora knihy věnované papežově cestě do Mongolska.

Andrea Tornielli, Vatikán

„Po prvním okamžiku, kdy si řeknete ano, tohle je papež, jste si při osobním rozhovoru uvědomili, že tento muž je především kněz...“. To jsou slova španělského spisovatele Javiera Cercase, zapřísáhlého agnostika, autora knihy „Boží blázen na konci světa“, která líčí Františkovu cestu do Mongolska. Zastihli jsme ho telefonicky, abychom se ho zeptali, jak reagoval na zprávu o papežově smrti.

"Samozřejmě jsem byl překvapen, protože jsem se domníval, stejně jako snad celý svět, že František je již mimo nebezpečí. Ještě den předtím byl venku na Svatopetrském náměstí! Cítil jsem se, jako by mi zemřel někdo velmi blízký: je to pravda. Je mi to tak líto“.

Cercas vzpomíná na pocit otcovství, který papež vzbuzoval v těch, kdo se s ním setkali: „Byl to papež, který uznával své chyby, neskrýval své nedostatky, projevoval se jako člověk, a proto mohl být otcem pro mnoho lidí. Samozřejmě existují i katolíci, kteří si myslí, že papež musí být téměř,,polobožský'. Já se však domnívám, že papež je především člověk. Svatý Petr byl člověk. První papež byl člověk s mnoha chybami, který třikrát zradil Krista. Církev je místem slabých, hříšníků“.

Autor zdůrazňuje důležitost tohoto uznání: „Je to, jako by řekl: Nejsem nadčlověk, jsem člověk. Chci připomenout, že první, co řekl v Sixtinské kapli po přijetí zvolení, bylo: „Přijímám, i když jsem hříšník.“ Toto vědomí jeho lidství, jeho slabosti, je pro mě mimořádné. Pro mě lze o papeži Františkovi říci to, co řekla Hannah Harendtová o Janu XXIII: je to křesťan, který sedí na Petrově stolci. A jeho blízkost je toho součástí. Byl to člověk schopný dělat mimořádné věci, které od papeže nikdo nečeká. A já jsem tyto věci zažil. Na konci mé knihy, kdybych byl věřící jako papež a jako moje matka, bych řekl, že je to malý zázrak“.

Cercas vzpomíná na svůj rozhovor s Františkem během letu do Mongolska: „V knize je moment, kdy se mě moje matka, která byla hluboce věřící, ptá: Co si myslíš o papeži? Jaký je papež? Moje matka už byla velmi stará, její zdraví nebylo dobré. První, co mě napadlo, byla odpověď: Je jako Don Florián, tedy jako její kněz, její farář, který ji oddal s mým otcem. První dojem z papeže - po prvním okamžiku, kdy jste si řekli ano, to je papež - byl, že jste v tomto muži viděli především kněze. Především to byl kněz, a potom to byla i spousta dalších věcí: velmi inteligentní člověk, s velkou kulturou, s velkými zkušenostmi“.

To, co spisovatele zaujalo, byla především „jeho pokora, tato pokora prostého člověka, i když to byl složitý člověk. Je pro mě mimořádné, že je to první papež, který si dal jméno František. ʲž Bergoglio si vybral toto jméno a první ctností Františka z Assisi je pokora. Vědět, že jsme velmi malí, že máme svou lidskou důstojnost, ale že jsme malí“.

Nakonec se Cercas zaměřuje na to, co považuje za hlavní učení, které nám František zanechal. „František přinesl do církve 'revoluci'. Vše však záleží na tom, jaký smysl tomuto slovu přikládáme. Je směšné říkat, že došlo k 'doktrinální revoluci': to je prostě nepravda, i když jsou lidé, kteří to tvrdí. Pokud však šlo o ,revoluci', a možná že ano, pak to byla ta, kterou naznačil Druhý vatikánský koncil. František je prvním skutečným synem koncilu, který se stal papežem. Vzal vážně to, co řekl II. vatikánský koncil, tedy návrat ke Kristově církvi, k prvotní církvi. Ve svém prvním rozhovoru pro La Civiltà Cattolica na otázku, co chce v církvi dělat, odpověděl papež jednoznačně: Chci vyvést Krista ze sakristií do ulic. To znamená vrátit se ke Kristovu křesťanství“. Spisovatel měl během své cesty do Mongolska možnost setkat se s radikálními revolucionáři evangelia: „Tento návrat k Ježíši Kristu podle Františka a také podle mě nejlépe ztělesňují misionáři. Ideálními křesťany jsou pro Františka podle mého názoru misionáři, jak jsme je viděli v Mongolsku: lidé, kteří opouštějí všechno, jako to dělali Kristovi apoštolové, a jdou až na konec světa, aby pomáhali lidem v nouzi. V tom spočívá radikalita Kristova poselství. Ježíš nebyl mužem moci, nebyl mužem bohatství, ale mužem, který šel s chudými. To je pro mě zásadní: kritika klerikalismu, kritika konstantinismu, návrat ke křesťanství. František byl papežem, který to vzal vážně, a jeho reforma ještě neskončila“.

 

24. dubna 2025, 14:46