Javier Cercas: Franti?ek byl p?edev?ím kněz
Andrea Tornielli, Vatikán
?Po prvním okam?iku, kdy si ?eknete ano, tohle je pape?, jste si p?i osobním rozhovoru uvědomili, ?e tento mu? je p?edev?ím kněz...“. To jsou slova ?panělského spisovatele Javiera Cercase, zap?ísáhlého agnostika, autora knihy ?Bo?í blázen na konci světa“, která lí?í Franti?kovu cestu do Mongolska. Zastihli jsme ho telefonicky, abychom se ho zeptali, jak reagoval na zprávu o pape?ově smrti.
"Samoz?ejmě jsem byl p?ekvapen, proto?e jsem se domníval, stejně jako snad celý svět, ?e Franti?ek je ji? mimo nebezpe?í. Je?tě den p?edtím byl venku na Svatopetrském náměstí! Cítil jsem se, jako by mi zem?el někdo velmi blízký: je to pravda. Je mi to tak líto“.
Cercas vzpomíná na pocit otcovství, který pape? vzbuzoval v těch, kdo se s ním setkali: ?Byl to pape?, který uznával své chyby, neskrýval své nedostatky, projevoval se jako ?lověk, a proto mohl být otcem pro mnoho lidí. Samoz?ejmě existují i katolíci, kte?í si myslí, ?e pape? musí být témě?,,polobo?ský'. Já se v?ak domnívám, ?e pape? je p?edev?ím ?lověk. Svatý Petr byl ?lověk. První pape? byl ?lověk s mnoha chybami, který t?ikrát zradil Krista. Církev je místem slabých, h?í?ník?“.
Autor zd?razňuje d?le?itost tohoto uznání: ?Je to, jako by ?ekl: Nejsem nad?lověk, jsem ?lověk. Chci p?ipomenout, ?e první, co ?ekl v Sixtinské kapli po p?ijetí zvolení, bylo: ?P?ijímám, i kdy? jsem h?í?ník.“ Toto vědomí jeho lidství, jeho slabosti, je pro mě mimo?ádné. Pro mě lze o pape?i Franti?kovi ?íci to, co ?ekla Hannah Harendtová o Janu XXIII: je to k?es?an, který sedí na Petrově stolci. A jeho blízkost je toho sou?ástí. Byl to ?lověk schopný dělat mimo?ádné věci, které od pape?e nikdo ne?eká. A já jsem tyto věci za?il. Na konci mé knihy, kdybych byl vě?ící jako pape? a jako moje matka, bych ?ekl, ?e je to malý zázrak“.
Cercas vzpomíná na sv?j rozhovor s Franti?kem během letu do Mongolska: ?V knize je moment, kdy se mě moje matka, která byla hluboce vě?ící, ptá: Co si myslí? o pape?i? Jaký je pape?? Moje matka u? byla velmi stará, její zdraví nebylo dobré. První, co mě napadlo, byla odpově?: Je jako Don Florián, tedy jako její kněz, její fará?, který ji oddal s mým otcem. První dojem z pape?e - po prvním okam?iku, kdy jste si ?ekli ano, to je pape? - byl, ?e jste v tomto mu?i viděli p?edev?ím kněze. P?edev?ím to byl kněz, a potom to byla i spousta dal?ích věcí: velmi inteligentní ?lověk, s velkou kulturou, s velkými zku?enostmi“.
To, co spisovatele zaujalo, byla p?edev?ím ?jeho pokora, tato pokora prostého ?lověka, i kdy? to byl slo?itý ?lověk. Je pro mě mimo?ádné, ?e je to první pape?, který si dal jméno Franti?ek. Pape? Bergoglio si vybral toto jméno a první ctností Franti?ka z Assisi je pokora. Vědět, ?e jsme velmi malí, ?e máme svou lidskou d?stojnost, ale ?e jsme malí“.
Nakonec se Cercas zamě?uje na to, co pova?uje za hlavní u?ení, které nám Franti?ek zanechal. ?Franti?ek p?inesl do církve 'revoluci'. V?e v?ak zále?í na tom, jaký smysl tomuto slovu p?ikládáme. Je smě?né ?íkat, ?e do?lo k 'doktrinální revoluci': to je prostě nepravda, i kdy? jsou lidé, kte?í to tvrdí. Pokud v?ak ?lo o ,revoluci', a mo?ná ?e ano, pak to byla ta, kterou nazna?il Druhý vatikánský koncil. Franti?ek je prvním skute?ným synem koncilu, který se stal pape?em. Vzal vá?ně to, co ?ekl II. vatikánský koncil, tedy návrat ke Kristově církvi, k prvotní církvi. Ve svém prvním rozhovoru pro La Civiltà Cattolica na otázku, co chce v církvi dělat, odpověděl pape? jednozna?ně: Chci vyvést Krista ze sakristií do ulic. To znamená vrátit se ke Kristovu k?es?anství“. Spisovatel měl během své cesty do Mongolska mo?nost setkat se s radikálními revolucioná?i evangelia: ?Tento návrat k Je?í?i Kristu podle Franti?ka a také podle mě nejlépe ztělesňují misioná?i. Ideálními k?es?any jsou pro Franti?ka podle mého názoru misioná?i, jak jsme je viděli v Mongolsku: lidé, kte?í opou?tějí v?echno, jako to dělali Kristovi apo?tolové, a jdou a? na konec světa, aby pomáhali lidem v nouzi. V tom spo?ívá radikalita Kristova poselství. Je?í? nebyl mu?em moci, nebyl mu?em bohatství, ale mu?em, který ?el s chudými. To je pro mě zásadní: kritika klerikalismu, kritika konstantinismu, návrat ke k?es?anství. Franti?ek byl pape?em, který to vzal vá?ně, a jeho reforma je?tě neskon?ila“.
