Pape?ovo magisterium o básnickém umění vychází kni?ně
Fabio Colagrande - Vatikán
"Román a literatura ?tou v srdci ?lověka, pomáhají p?ijímat touhu, nádheru i bídu. Není to teorie. Napomáhají ke kázání, k poznání srdce“. Takto se vyjád?il pape? Franti?ek v roce 2016 v rozhovoru s otcem Antoniem Spadarem, tehdej?ím ?editelem ?asopisu La Civiltà Cattolica. Dnes, témě? na sklonku dvanáctého výro?í pontifikátu, tento jezuitský teolog a literární kritik, v sou?asnosti podsekretá? Dikasteria pro kulturu a vzdělávání, navazuje na nit tohoto rozhovoru s pape?em a vydává publikaci ?A? ?ije poezie“ (?Viva la poesia!“, Milán, Edizioni Ares, b?ezen 2025, 224 stran, 18,50 eur), první antologii text?, v nich? argentinský pape? vyjad?uje své jedine?né magisterium o poezii a literatu?e.
Jedná se o sbírku úryvk? z encyklik, apo?tolských exhortací, projev? a poselství, ale také p?edmluv, rozhovor? a osobních dopis?, v nich? se pape? zmiňuje o významu básnického díla. Pat?í mezi ně nap?íklad nedávný ?List Svatého otce Franti?ka o úloze literatury ve výchově“ ze 17. ?ervence 2024 a jeho ?Dopis básník?m“, publikovaný ve svazku ?Ver?e k Bohu. Antologie nábo?enské poezie“, vydaném rovně? v roce 2024 nakladatelstvím Crocetti.
Poezie je nedílnou sou?ástí magisteria
Pape?ovy texty uvádí kritický esej, v něm? se sám Spadaro sna?í poskytnout klí? k pochopení pape?ovy literární inteligence a nastiňuje ?iroké panorama autor? - od Argentinc? Borgese a Marechala a? po Dostojevského, Manzoniho a Danta -, kte?í provázeli jeho formaci. ?Franti?ek ve svém pape?ském magisteriu,“ pí?e Spadaro, ?zahrnuje poetický a symbolický logos jako nedílnou sou?ást svého diskurzu - to znamená, ?e ?asto cituje básníky a spisovatele - a to je rozhodně relevantní skute?nost. Jen jako p?íklad uve?me, ?e v apo?tolské exhortaci ?Querida Amazonia“ pape? cituje alespoň sedmnáct spisovatel? a básník?“.
V závěru knihy je p?ipojen rozhovor s argentinským noviná?em Jorgem Miliem, Bergogliovým ?ákem z doby, kdy v polovině ?edesátých let vyu?oval na argentinském gymnáziu Santa Fe, který odhaluje některé rysy zájmu o literaturu a umění tehdej?ího mladého jezuity. Bergogli?v tv?r?í p?ístup k výuce ?el tak daleko, ?e vyzval studenty k psaní povídek - později vydaných s p?edmluvou Jorgeho Luise Borgese. Ve ?kolním prost?edí se také podílel na zrodu mláde?nické rockové skupiny inspirované hudbou Beatles.
Ké? poezie vystoupí na profesorský stupínek
Na úvod textu je v?ak p?edev?ím p?ipojen krátký rukopisný text pape?e Franti?ka. Vzkaz, v něm? pape? kromě zvolání ?A? ?ije poezie!“ a poděkování editorovi svazku uvádí, ?e bychom měli ?obnovit chu? k literatu?e v na?em ?ivotě, ale i ve vzdělávání, jinak se podobáme vyschlému ovoci“. ?Poezie,“ dodává Franti?ek, ?nám v?em pomáhá být lidmi, a to dnes tolik pot?ebujeme“. Stojí za pov?imnutí, ?e pape? ve zmíněném textu vyjad?uje p?ání, aby poezie ?vystoupila na profesorský stupínek“ v pape?ských akademických institucích.
Víra bez p?edstavivosti
?Pape? Franti?ek ?asto pou?ívá slovo ?básníci“: literatura, hudba a umění jsou pro něj schopny vyjad?ovat a ?ivit p?edstavivost,“ ?ekl Spadaro ji? v roce 2022 v podcastu pro Vatikánský rozhlas Vatican News. "Jeden z vá?ných problém? víry pro něj spo?ívá v tom, ?e si nedoká?eme p?edstavovat pravdy, v ně? vě?íme: chybí nám p?sobivé obrazy. Poezie je proto pro pape?e syntaxí ?inu vy?adující genialitu a kreativitu“.
?Je zapot?ebí nového a silného jazyka“
Franti?kovy úvahy, které do tohoto svazku vybral sám jezuita Spadaro, nejen zd?razňují zásadní roli poezie a literatury v lidské a duchovní formaci - k ?lep?ímu pochopení sebe sama i druhých“ -, ale také zkoumají význam tvo?ivosti a p?edstavivosti v ?ivotě a ví?e a vybízejí k pou?ívání ?nového a mocného jazyka“ ke sdělování poselství evangelia. ?My?lení církve musí obnovit genialitu a stále více chápat, jak dne?ní ?lověk rozumí sám sobě, aby mohlo rozvíjet a prohlubovat své u?ení,“ uvedl pape? v rozhovoru zve?ejněném v ?asopise La Civiltà Cattolica v roce 2013. ?Poezie je plná metafor,“ ?ekl později komunitě La Civiltà Cattolica v roce 2017. ?Porozumění metaforám vede k tomu, ?e my?lení je hbité, intuitivní, pru?né a bystré.“
?Církev si musí dávat pozor, aby neupadla do pasti banálního jazyka, frází, které se mechanicky a unaveně opakují,“ napsal pape? Franti?ek v roce 2023 v p?edmluvě ke svazku ?Bo?ské spiknutí. Je?í? v kontrapunktu“, jeho? autorem je sám Spadaro. ?Evangelium,“ dodává, ?musí být zdrojem brilantnosti, p?ekvapení, schopným ot?ást ?lověkem a? do morku kostí“. ?Vyzývám proto: v této době krize světového ?ádu, války a velkých polarizací, strnulých paradigmat, záva?ných výzev na klimatické a ekonomické úrovni pot?ebujeme génia nového jazyka, silných p?íběh? a obraz?, spisovatele, básníky, umělce schopné vyk?i?et světu poselství evangelia, p?imět nás vidět Je?í?e,“ uvádí pape? v té?e p?edmluvě. ?Úkolem vě?ících, a zvlá?tě kně?í, je právě dotknout se srdce sou?asného ?lověka, aby se pohnul a otev?el v??i hlásání Pána Je?í?e,“ dodal ve svém ?Listu o úloze literatury ve formaci“, ?a v tomto závazku má p?ínos, který m??e nabídnout literatura a poezie, nesrovnatelnou hodnotu“. A znovu v tém?e textu: ?literatura pomáhá ?tená?i rozbít modly sebereferen?ních, fale?ně soběsta?ných, staticky konven?ních jazyk?, které někdy riskují, ?e zne?istí i ná? církevní diskurz a uvězní svobodu Slova“.
Básníci jsou schopni doteku s Je?í?em
Zdá se tedy jasné, ?e kromě významu pro výchovu a vzdělávání kně?í a pastora?ních pracovník? jsou poezie a literatura podle magisteria pape?e Franti?ka nejvhodněj?ími nástroji pro podporu dialogu mezi k?es?anskou vírou a sou?asnou kulturou, a tím pro lep?í pochopení a p?edávání k?es?anského poselství. ?Cítím také, vyznávám se vám,“ p?ipomíná Franti?ek ve svém ?Dopise básník?m“, ?pot?ebu básník? schopných vyk?i?et světu poselství evangelia, p?imět nás vidět Je?í?e, p?imět nás dotknout se ho“.
Franti?kova poetika
V p?edmluvě ke knize se Spadaro no?í do některých směr? Franti?kova básnického my?lení a interpretuje je v souvislosti s jeho oblíbenými autory. ??ivot je,“ vysvětluje, ?vzorem slov, a proto Bergoglio miluje poetické slovo, které má d?věrný vztah k ?ivotu a které poskytuje obrazy, metafory a termíny k jeho vyjád?ení“. Jeho ?vá?eň pro tragédii“, a tedy i pro Dostojevského romány, pramení z jeho pozornosti k ?polárním protiklad?m“, jak je nazývá Romano Guardini. Jeho láska k poezii, která umí postihnout ?mnohotvárnou slo?itost“ existence, pramení z jeho záliby v ?neúplném my?lení, kdy dvě plus dvě nedělá v?dy ?ty?i“, které je opakem uniformního, globalizovaného my?lení“. Svou vá?eň pro klasickou literaturu, chápanou jako ?populární“, pěstoval ?etbou argentinských autor?, jako jsou Hernández, Güiraldes a Marechal. Zaujetí pro díla zobrazující milosrdenství a poetiku ?st?ední t?ídy“ ztělesňují díla Malègueho a Manzoniho. A pak je?tě zájem o takzvaného ?homo viator“, na misi, ve Vergiliově Aeneidě, ale také v Pemanovi a Tolkienovi.
Ztratili jsme slova
?Na?e lidství, a tím spí?e schopnost pastorace,“ uzavírá Spadaro sv?j komentá? k Franti?kovu ?Dopisu básník?m“, “se neformuje bez p?ímého kontaktu s vyprávěnými p?íběhy. Vyvinuli jsme formaci, která je p?íli? konceptuální na to, aby snesla srovnání se zku?eností: ztratili jsme slova a opakujeme pou?ky“.
