ʲž a jeho třicet osm dní v nemocnici Gemelli: poselství, jmenování a výzvy k míru
Salvatore Cernuzio - Vatikán
Před pěti lety, právě v tento den večer, stál papež František na prázdném Svatopetrském náměstí zaplněném pouze světly reflektorů a ozvěnou sirén. Celé lidstvo bylo kvůli koronavirové pandemii uzavřeno ve svých domovech, ale papež byl tam, v srdci křesťanstva, sám, i když doprovázen pohledy, televizními přenosy a modlitbami všech. „Uvědomili jsme si, že jsme na stejné lodi, že jsme všichni křehcí a dezorientovaní, ale zároveň důležití a potřební, všichni jsme povoláni veslovat společně, všichni potřebujeme vzájemnou útěchu. Na této lodi... jsme všichni,“ řekl tehdy František.
O pět let později je papež upoután ve svém domově v Domě svaté Marty kvůli rekonvalescenci, kterou mu předepsali lékaři po oboustranném zápalu plic, který dvakrát ohrozil jeho život a donutil ho k osmatřicetidenní hospitalizaci. Je sám, ale doprovázen fyzicky lékařským týmem a nejbližšími spolupracovníky a duchovně modlitbami mnoha lidí, dokonce i těch, kteří nevěří. Křehký, ale nezlomný a také v tomto roce, 27. března 2025, stejně jako v roce 2020, je opěrným bodem bloudícího lidstva. Tou okolní bouří už není pandemie, ale války a krize, závody ve zbrojení a životy lidí, které dusí násilí a nejistota. „Na této lodi... jsme všichni“.
Pohled na svět a církev
Jorge Mario Bergoglio tuto loď nepřestává řídit a nepřestal tak činit ani během postní doby prožité v nemocnici Gemelli za respiračních krizových situací, farmakoterapie, fyzioterapie. Jeho ruce spočívají na kormidle církve, jeho oči se upírají k obzoru Evropy, Blízkého východu, Afriky a jihovýchodní Asie, které jsou rozervané válkou, jež se „odtud“, z aseptického prostoru v desátém patře nemocnice, „zdá ještě absurdnější“. Tato papežova zapsaná v meditaci k modlitbě Anděl Páně z 2. března se vtiskla do kolektivní paměti.
Meditace z 2. března byla druhou ze šesti meditací pronesených o šesti nedělích od 14. února, dne papežovy hospitalizace, kdy okno jeho soukromé pracovny ve vatikánském Apoštolském paláci zůstalo zavřené. V každé z jeho úvah nikdy nechyběla zmínka o konfliktních situacích, počínaje první meditací ze dne 16. února přes meditac z neděle 23. února, v předvečer třetího výročí zahájení rozsáhlé agrese proti Ukrajině. „Bolestné a hanebné výročí pro celé lidstvo,“ nazval ho Jorge Mario Bergoglio a vyzval k tomu, aby lidé pamatovali na „oběti všech ozbrojených konfliktů a modlili se za dar míru v Palestině, Izraeli a na celém Blízkém východě, v Myanmaru, v Kivu a v Súdánu“. Tuto výzvu papež rozšířil také v modlitbě Anděl Páně na první postní neděli, 9. března, v níž vyjádřil „znepokojení“ nad obnovením násilí v Sýrii a vyzval k „plnému respektování všech etnických a náboženských složek její společnosti, zejména civilistů“.
Poté v neděli 16. března, kdy prostranství před nemocnicí Gemelli zaplnily děti různých národností, papež požádal o modlitební podporu zejména pro „země zraněné válkou“. A konečně 23. března, v den svého propuštění z římské nemocnice, se papež František podělil o svůj zármutek nad obnovením izraelského bombardování Gazy: „Prosím, aby zbraně okamžitě utichly; a aby zde nastala odvaha obnovit dialog, aby mohli být osvobozeni všichni rukojmí a aby bylo dosaženo definitivního příměří,“ napsal a odsoudil „opět velmi vážnou“ humanitární situaci v Pásmu, která „vyžaduje naléhavé nasazení bojujících stran a mezinárodního společenství“.
„Odzbrojme slova, mysli, Zemi“
Kromě meditací k modlitbě Anděl Páně patří k papežovým výzvám k míru, rozšířeným z nemocnice Agostina Gemelliho, i slova zaslaná řediteli italského deníku Corriere della Sera, Lucianu Fontanovi, v dopise, který papež František napsal jako odpověď na Fontanovo přání brzkého uzdravení. Tento dopis byl zveřejněn právě ve dnech kontroverzního oznámení plánu „ReArm Europe“ a papež v něm vyzývá k odzbrojení, počínaje slovy, která, jak píše, „nikdy nejsou jen slovy: jsou to činy, které utvářejí lidské prostředí. Mohou spojovat nebo rozdělovat, sloužit pravdě nebo si jí posloužit“. „Musíme odzbrojit slova, abychom odzbrojili mysli a odzbrojili Zemi,“ vyzývá papež, „zatímco válka jen pustoší společenství a životní prostředí, aniž by nabízela řešení konfliktů, diplomacie a mezinárodní organizace potřebují nový život a důvěryhodnost“.
Více než čtyřicet papežských jmenování a jeden chirograf
Podpis „Francesco“ psaný drobným písmem uzavírá jak tento dopis italským novinám, tak jej papež připojil pod dokumenty, podepsané během dnů svého pobytu v nemocnici. Během šesti týdnů hospitalizace bylo oznámeno čtyřiačtyřicet jmenování biskupů, arcibiskupů, nunciů (Burkina Faso, Chile, Bělorusko) a také předsedkyně Governatorátu městského státu Vatikán, sestry Raffaelly Petriniové. ʲž jmenoval také dva nové sekretáře Governatorátu: monsignora Nappu, dosavadního zástupce sekretáře Dikasteria pro evangelizaci, a právníka Puglisi-Alibrandiho, dosavadního zástupce generálního sekretáře.
Vládní akty, jako například chirograf zveřejněný 26. února, kterým se zřizuje Commissio de donationibus pro Sancta Sede, nový orgán, jehož úkolem je „vhodnými kampaněmi podporovat dárcovství“ mezi věřícími, biskupskými konferencemi a dalšími potenciálními dobrodinci a také „vyhledávat finanční prostředky od ochotných dárců pro konkrétní projekty předložené institucemi římské kurie a Governatorátu městského státu Vatikán“.
Začátek cesty k církevnímu shromáždění
V osmatřiceti dnech papežovy hospitalizace byly připraveny také čtyři katecheze ke středeční generální audienci (19. a 26. února - 5. a 19. března), šest poselství (včetně postního poselství či poselství adresovaných účastníkům generálního shromáždění ʲžské akademie pro život, na pouť Hnutí pro život, na plenární zasedání Komise pro ochranu nezletilých) a dále dopis zaslaný kardinálu Mariovi Grechovi, generálnímu sekretáři synody, aby stanovil počátek cesty, která povede k církevnímu shromáždění v roce 2028 ve Vatikánu a upevní to, co bylo do té doby vykonáno, aniž by byla svolána nová synoda.
Tímto rozhodnutím se všeobecná církev opět vydává na cestu na další tři roky, a to stále za papežova doprovodu. ʲž nikdy není sám, i když je osamocen; nikdy není oslaben, i když je v rekonvalescenci; nikdy není nepřítomen, i když je fyzicky daleko od věřících kvůli světové epidemii nebo osobní nemoci.