Ono pr谩zdn茅 n谩m臎st铆 a past媒艡 souzn铆c铆 se sv臎tem
Andrea Tornielli
Uplynulo p臎t let od chvíle, kdy pape啪 Franti拧ek osamocen臎 vystoupil na schodi拧t臎 p艡ed bazilikou svatého Petra. Toho ve膷era pr拧elo. Nám臎stí bylo a啪 dramaticky prázdné, p艡esto啪e se k n臎mu upínaly miliony lidí na celém sv臎t臎, p艡ipoutané k televizním obrazovkám, dosud uzav艡ené v dlouhé karantén臎 a obávající se neviditelného viru, který kosil tolik ob臎tí a odvá啪el je na jednotky intenzivní pé膷e nemocnic, ani啪 by je jejich p艡íbuzní mohli spat艡it, pozdravit je a dokonce ani uspo艡ádat jejich poh艡eb.
Svým gestem, touto modlitbou a ka啪dodenní m拧í z kaple Domu sv. Marty se Petr暖v nástupce v拧em p艡iblí啪il. Dokázal pojmout v拧echny lidi v objetí na prázdném nám臎stí, v po啪ehnání Nejsv臎t臎j拧í svátostí, v prostém gestu políbení nohou krucifixu, který jako by plakal, proto啪e byl vystaven nep艡íznivému po膷así 膷asného jarního ve膷era. 鈥濨yl jsem v kontaktu s lidmi. V 啪ádném okam啪iku jsem nebyl sám,鈥� vypráv臎l pape啪 o n臎co pozd臎ji. Sám, ale nikoli osamocen. Modlil se za zb臎dovaný sv臎t. Byl to mocný, nezapomenutelný obraz, který poznamenal celý pontifikát.
Franti拧ek p艡i té p艡íle啪itosti oslovil Boha: 鈥濾yzývá拧 nás, abychom tento 膷as zkou拧ky uchopili jako 膷as volby. Není to 膷as tvého soudu, ale na拧eho úsudku: 膷as vybrat si, co má cenu a co pomíjí, odd臎lit to, co je nutné, od toho, co není. Je to 膷as, abychom znovu nastavili sm臎r 啪ivota sm臎rem k Tob臎, Pane, a k druhým鈥�. V následujících m臎sících opakoval, 啪e 鈥瀦 krize nikdy nevycházíme stejní, nikdy. Bu膹 vyjdeme lep拧í, nebo hor拧í鈥�.
Kdy啪 se po p臎ti letech rozhlédneme kolem sebe, nedá se 艡íci, 啪e bychom z ní vy拧li lépe - sv臎t je rozvrácený násilím vále膷ných v暖dc暖, kte艡í místo boje proti hladu myslí na zbrojení.
U啪 nejsme v karantén臎 a nyní je situace obrácená: nám臎stí je plné lidí slavících jubileum, a kdo tam nyní není, je 艡ímský biskup, který se za nás a za mír modlí ze svého pokoje v Dom臎 svaté Marty, kde se zotavuje z t臎啪kého zápalu plic. Ale onen soulad se nenaru拧il. A jeho tehdej拧í slova jsou aktuáln臎j拧í ne啪 kdy jindy: i dnes, zvlá拧t臎 dnes, je 鈥災峚s zvolit si, co má cenu a co pomíjí鈥�.
