MAP

PODCAST - ʲžova homilie: Umělci pomáhají lidstvu „nesejít z cesty“

Kardinál prefekt Dikasteria pro kulturu a vzdělávání José Tolentino de Mendonça pronesl homilii papeže Františka během mše svaté k Jubileu umělců a světa kultury. Říká v ní, že umělci mají zásadní úlohu nejen při vytváření krásy a odhalování pravdy a dobra, ale také při kladení otázek ohledně doby a smyslu.
Poslechněte si homilii v češtině

PAPEŽ FRANTIŠEK

V evangeliu, které jsme právě slyšeli, Ježíš před svými učedníky a zástupem lidí vyhlašuje blahoslavenství. Slyšeli jsme je už tolikrát, a přesto nás nepřestávají udivovat: „Blahoslavení jste, chudí, neboť vaše je království Boží. Blahoslavení, kteří nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení, kteří nyní pláčete, neboť se budete smát“ (Lk 6,20-21). Tato slova převracejí logiku světa a vybízejí nás, abychom se na skutečnost dívali novýma očima, Božím pohledem, který vidí za hranice zdání a rozpoznává krásu i v křehkosti a utrpení.

Druhá část obsahuje drsná a výstražná slova: „Běda vám, bohatí, neboť jste již dostali svou útěchu. Běda vám, kteří jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se nyní smějete, neboť budete trpět a plakat“ (Lk 6,24-25). Kontrast mezi „blahoslavení jste“ a „běda vám“ nám připomíná, jak je důležité rozlišovat, kde je naše zajištění.

Vy, umělci a lidé kultury, jste povoláni být svědky revoluční vize blahoslavenství. Vaším posláním je nejen vytvářet krásu, ale také odhalovat pravdu, dobro a krásu skrytou v záhybech dějin, dávat hlas těm, kdo jsou bez hlasu, proměňovat bolest v naději.

Žijeme v době složité krize, která je ekonomická a sociální a především je krizí duše, krizí smyslu. Klademe si otázku času a otázku směřování. Jsme poutníci, nebo tuláci? Jdeme k cíli, nebo jsme ztraceni ve svém bloudění? Umělec je ten, kdo má za úkol pomáhat lidstvu neztratit směr, neztratit horizont naděje.

Ale pozor: není to nějaká snadná, povrchní, bezobsažná naděje. Ne! Skutečná naděje je spjata s dramatem lidské existence. Není to pohodlné útočiště, ale oheň, který hoří a osvětluje jako Boží slovo. Proto je autentické umění vždy setkáním s tajemstvím, s krásou, která nás přesahuje, s bolestí, která nás zpochybňuje, s pravdou, která povolává. Jinak „běda“! Kristus je ve své výzvě tvrdý.

Jak píše básník Gerard Manley Hopkins: Svět je obtěžkán Boží velikostí. / Zazáří jako odlesk roztřesené fólie“. To je poslání umělce: objevovat a odhalovat tuto skrytou velikost, aby ji vnímaly naše oči a srdce. Tentýž básník slyšel ve světě také „ozvěnu olova“ a „ozvěnu zlata“. Umělec je na tyto ozvěny citlivý a prostřednictvím svého díla rozlišuje a pomáhá ostatním rozlišovat mezi různými ozvěnami událostí tohoto světa. A muži a ženy v kultuře jsou povoláni k tomu, aby tyto ozvěny vyhodnotili, vysvětlili nám je a osvětlili cestu, po níž nás vedou: zda jsou to písně sirén, které svádějí, nebo volání naší nejpravdivější lidskosti. Jste žádáni o moudrost, abyste rozlišili to, co je jako „plevy, které vítr rozhání“, od toho, co je pevné „jako strom zasazený podél vodních toků“ a je schopno nést ovoce (srov. Ž 1,3-4).

Drazí umělci, vidím ve vás strážce krásy, která se umí sklánět nad ranami světa, která umí naslouchat volání chudých, trpících, zraněných, vězněných, pronásledovaných, uprchlíků. Vidím ve vás strážce blahoslavenství! Žijeme v době, kdy se staví nové zdi, kdy se rozdíly stávají záminkou k rozdělení místo příležitosti k vzájemnému obohacení. Ale vy, muži a ženy kultury, jste povoláni stavět mosty, vytvářet prostor pro setkání a dialog, osvěcovat mysl a zahřívat srdce.

Někdo by mohl říci: „Ale k čemu je umění ve zraněném světě? Nejsou tu naléhavější, konkrétnější a potřebnější věci?“. Umění není luxus, ale nutnost ducha. Není únikem, ale odpovědností, výzvou k akci, voláním. Vychovávat ke kráse znamená vychovávat k naději. A naděje není nikdy oddělena od dramatu existence: prochází každodenním bojem, těžkostmi života, výzvami naší doby.

V evangeliu, které jsme dnes slyšeli, Ježíš prohlašuje za blahoslavené chudé, trpící, tiché, pronásledované. Je to převrácená logika, revoluce v perspektivě. Umění je povoláno k účasti na této revoluci. Svět potřebuje prorocké umělce, odvážné intelektuály, tvůrce kultury.

Nechte se vést evangeliem blahoslavenství a vaše umění ať je hlásáním nového světa. Ať nám to ukáže vaše poezie! Nikdy nepřestávejte hledat, ptát se, riskovat. Neboť pravé umění není nikdy pohodlné, nabízí pokoj neklidu. A pamatujte: naděje není iluze, krása není utopie, váš dar není náhoda, je to výzva. Odpovězte velkoryse, s vášní, s láskou.

16. února 2025, 14:11