Pape? a kino. Dialogy, setkání, vzpomínky
Eugenio Murrali - Vatikán
Kino je pro Franti?ka územím vzpomínek, dílnou tvo?ivosti. Abychom pochopili tento zájem Jorgeho Maria Bergoglia o sedmé umění, musíme si ho p?edstavit jako dítě v povále?ném období, kdy, jak vyprávěl, nav?těvoval s rodi?i promítání italských neorealistických film?, které poznamenaly jeho p?edstavivost v dalekých argentinských ve?erech. Na tyto a dal?í filmy - stalo se, ?e viděl dokonce t?i za sebou - se pape? ve svých projevech několikrát odvolával: ?Kdy? jsme byli děti, rodi?e nás brali na tyto filmy a ty formovaly na?e srdce,“ ?ekl 7. prosince 2019 p?i setkání se zástupci Associazione Cattolica Esercenti Cinema.
"Víte, ?e kino je velkým nástrojem sdru?ování. Zejména v povále?ném období p?ispělo výjime?ným zp?sobem k obnově spole?enské struktury mnoha agregujícími momenty."
Franti?k?v pohled na kino
?ímský biskup p?i této p?íle?itosti shrnul sílu velkého plátna do t?í slov: spole?enství, tvo?ivost, vize. ?Kino,“ ?ekl p?i vysvětlování prvního pojmu, ?je velkým nástrojem sdru?ování. Zejména v povále?ném období p?ispělo výjime?ným zp?sobem k rekonstrukci spole?enské struktury mnoha agregujícími momenty. Kolik náměstí, kolik sál?, kolik orato?í, o?ivených lidmi, kte?í si p?i sledování filmu p?edávali naděje a o?ekávání. A odtud pak s úlevou odcházeli do úzkostí a tě?kostí ka?dodenního ?ivota. Byl to také výchovný a formativní okam?ik, k opětovnému navázání vztah? pohlcených pro?itými tragédiemi“. Pro Franti?ka je film také nástrojem, jak se vrátit k rozhovoru o ?kráse“. Proto 20. února 2023oslovil ?leny Fondazione Ente dello Spettacolo: ?Líbí se mi práce, kterou děláte, práce ve filmu, práce v umění, práce týkající se krásy jako velkého projevu Boha“. Kráse, ?která je harmonií, dílem Ducha svatého“.
Láska k neorealismu
Bergoglio se ve svém magisteriu ?asto odvolává na scény nebo p?íběhy viděné na filmovém plátně, jako nap?íklad v rozhovoru, který poskytl 19. srpna 2013 otci Antoniu Spadarovi: ?Felliniho La strada je film, který jsem snad nejvíce miloval. [...] Myslím, ?e v?echny filmy s Annou Magnani a Aldem Fabrizim jsem viděl, kdy? mi bylo mezi deseti a dvanácti lety. Dal?ím filmem, který jsem miloval, byl Roma città aperta“. Během nedávného vatikánského summitu o právech nezletilých pak vzpomínal, stejně jako p?i jiných p?íle?itostech, na film Vittoria De Sicy I bambini ci guardano.Stopy Franti?kovy lásky k neorealismu najdeme v rozhovoru, který vedl Mons. Dario Edoardo Viganò ve svém svazku Lo sguardo: porta del cuore z roku 2021. Il neorealismo tra memoria e attualità (Effatà Editrice): ?Jak by bylo krásné,“ ?ekl Bergoglio, ?znovu objevit prost?ednictvím filmu význam výchovy k ?istému pohledu. Stejně jako to udělal neorealismus“. A hovo?il také o sedmém umění jako o ?katechezi pohledu“, ?pedagogice pro o?i, která mění ná? krátkozraký pohled a p?ibli?uje jej samotnému pohledu Bo?ímu“. Tento zájem o realitu je v souladu s tím, co pape? uvedl také ve svém Listu o úloze literatury ve výchově: ?Já nap?íklad miluji tragické umělce, proto?e jejich díla bychom v?ichni mohli poci?ovat jako svá vlastní, jako výraz na?ich vlastních dramat. Plá?eme-li nad osudem postav, plá?eme v hloubi du?e nad sebou samými a nad svou vlastní prázdnotou, nad svými nedostatky, nad svou osamělostí“.
Nejen neorealismus: Babettina hostina
P?ekvapení se pak nachází v apo?tolské exhortaci Amoris laetitia: ?Nejintenzivněj?í radosti v ?ivotě vznikají, kdy? ?lověk m??e zaji??ovat ?těstí druhých v p?edtu?e nebe. Je t?eba si p?ipomenout ??astnou scénu z filmu Babetina hostina, kde se ?tědré kucha?ce dostává vdě?ného objetí a pochvaly 'Jak potě?íte anděly!'“. Film Gabriela Axela, nato?ený podle povídky Karen Blixenové, vypráví o ?tědrosti Babetty, katoli?ky, které se ujmou Martina a Philippa, dcery protestantského pastora. Po letech se rozhodne za získané peníze vzdát hold otci obou ?en velkou ve?e?í. V?echno autratí, ale raduje se z toho, ?e udělal radost ostatním.
Srpnová rapsodie od Akiry Kurosawy
P?i své pastora?ní náv?těvě ?ímské farnosti Santa Maria v Setteville 15. ledna 2017 Franti?ek vzpomínal na osobní zku?enost: ?Kdy? jsem byl v Buenos Aires, některé katecheze jsem dělal s filmem, a pak jsem je nechal p?emý?let o tomto filmu, a na konci p?i?la katecheze, týden poté, tak?e měli týden na to, aby o filmu p?emý?leli. [...] Nap?íklad pro vysvětlení dialogu mezi prarodi?i a dětmi, který je tak d?le?itý, doporu?uji jeden dvacet let starý film - najdete ho - Srpnová rapsodie; je japonský, od Kurosawy“.
Tarkovského Andrej Rublev a schopnost ?asnout
Na setkání s Fondazione Ente dello Spettacolo Franti?ek prozradil dal?í oblíbený film. "Myslím na to mistrovské dílo, kterým je Tarkovského Andrej Rublev: umělec z?stává němý kv?li traumatu z války. ?lověk p?emý?lí o tom, co se děje v dne?ním světě. Rublev u? nemaluje, dokonce u? ani nemluví. Ztraceně bloudí a hledá smysl, dokud se nestane svědkem odlití zvonu.
A p?i prvním úderu toho velkého zvonu se mu znovu otev?e srdce, rozvá?e se mu jazyk, za?ne znovu mluvit a za?ne znovu malovat. A plátno se zaplní barvami jeho ikon. Zvuk zvonu, který jako zázrakem vychází ze země a bronzu, naplňuje umělcovu du?i ú?asem a v jistém smyslu v něm vnímá hlas Boha, který mu ?eptá: 'Otev?i se'. Jak ?íká Je?í? v evangeliu: 'Effatà' (Mk 7,34)."
Franti?ek ?nehereckým protagonistou"
S německým re?isérem Wimem Wendersem výměna názor? p?esáhla rámec pouhého rozhovoru a p?erostla v dokumentární film z roku 2018 nato?ený ve Vatikánu: Pape? Franti?ek. Mu? svého slova, zá?itek, který v knize vylí?il monsignor Dario Edoardo Viganò. Pape? se zde stal ?protagonistou, nikoliv hercem“ v p?íběhu vysněné církve, ?chudé pro chudé“.
Re?isér filmu Sacro GRA, dr?itel Zlatého lva Gianfranco Rosi, vytvo?il také film In viaggio , který vychází p?edev?ím z archivních videí a lí?í pape?ovo anga?má p?i jeho apo?tolských cestách, kterých bylo během prvních devíti let dobrých 37 v 53 zemích. Poutě, které byly zároveň kázáním o hodnotách a kritikou kultury zavrhování.
Pozornost věnovaná umělc?m
Pape??v vztah k filmu obohacují setkání a p?ímý dialog s protagonisty. ?Kdy? si vzpomenu na pape?e Franti?ka, musím ?íct, ?e první slovo, které mě napadne, je soucit,“ ?ekl Martin Scorsese v rozhovoru s redaktorem L'Osservatore Romano Andreou Mondou. Mezi oběma mu?i panuje velký a vzájemný obdiv, a to do té míry, ?e re?isér nedávno uvedl, ?e na pape?ovu výzvu k umělc?m reagoval rozhodnutím p?ipravit film o Je?í?i podle románu Japonce ?úsaku Endóa.
V paměti z?stává i výraz náklonnosti oscarového re?iséra a herce Roberta Benigniho, který na 厂惫ě迟ový den dětí v roce 2024 vykouzlil na pape?ově tvá?i úsměv, kdy? ho vyzval: ?Jste Argentinec, m??eme si zatan?it tango!" A opět bychom z mnoha dal?ích setkání mohli zmínit audienci s 200 umělci v ?ervnu 2023 a audienci s umělci humoru v roce 2024, mezi nimi? nechyběla Whoopi Goldberg.
Promítání ve Vatikánu
V posledních letech se ve Vatikánu ob?as konají projekce film?, které mají zvlá?tní lidskou hodnotu. Nap?íklad v roce 2015 bylo v Casina di Pio IV uspo?ádáno promítání filmu Angeliny Jolie Nezlomný, re?isérku p?ijal i pape?, na něho? p?íběh olympijského sportovce a vále?ného veterána Louise Zamperiniho a jeho cesty víry udělal dojem. V loňském roce se v rámci synodální práce mohli ú?astníci synody zú?astnit promítání filmu Io capitano, který nato?il Matteo Garrone o p?íbězích emigrace z Afriky do Evropy za p?ítomnosti re?iséra a Mamadoua Kouassiho, jednoho z migrant?, kte?í byli inspirací pro toto dílo. Pape? - velmi pozorný k tomuto tématu - se se samotným Garronem i se zbytkem hereckého obsazení setkal o rok d?íve.
