杏MAP导航

Brat艡i a sestry, a zvlá拧t臎 vy, drazí jáhni, a vy, kte艡í brzy skrze vkládání rukou vstoupíte do posvátného diakonátu, je mi obzvlá拧tním pot臎拧ením, 啪e mohu p艡e膷íst homilii, kterou by vám v拧em v tuto konkrétní ned臎li p艡ednesl sám pape啪 Franti拧ek. P艡i slavení eucharistie, kde 蝉辫辞濒别膷别苍蝉迟惫&颈补肠耻迟别; nabývá svého nejpln臎j拧ího a nejvýznamn臎j拧ího rozm臎ru, cítíme pape啪e Franti拧ka, a膷 na nemocni膷ním l暖啪ku, cítíme ho blízko sebe, cítíme ho p艡ítomného uprost艡ed nás. A to nás zavazuje k je拧t臎 siln臎j拧í, intenzivn臎j拧í modlitb臎, aby mu Hospodin pomáhal v dob臎 jeho zkou拧ky a nemoci.

PAPE沤 FRANTI艩EK

Poselství 膷tení, která jsme sly拧eli, by se dalo shrnout do jednoho slova: 苍别锄颈拧迟苍辞蝉迟. Pojem, který je vám, jáhn暖m, shromá啪d臎ným zde na oslav臎 jubilea, jist臎 blízký. Zamysleme se tedy nad tímto základním rozm臎rem k艡es钮anského 啪ivota a va拧í slu啪by, a to zejména ve t艡ech aspektech: 辞诲辫耻拧迟臎苍&颈补肠耻迟别;, nezi拧tná slu啪ba a 蝉辫辞濒别膷别苍蝉迟惫&颈补肠耻迟别;.

Za prvé: 辞诲辫耻拧迟臎苍&颈补肠耻迟别;. Hlásání 辞诲辫耻拧迟臎苍&颈补肠耻迟别; je základním úkolem jáhna. Je toti啪 nezbytným prvkem ka啪dé církevní cesty a podmínkou ve拧kerého lidského sou啪ití. Je啪í拧 nám ukazuje jeho pot艡ebu a rozsah, kdy啪 艡íká: 鈥濵ilujte své nep艡átele鈥� (Lk6,27). A p艡esn臎 tak to je: abychom mohli spole膷n臎 r暖st, sdílet sv臎tla i stíny, úsp臎chy i neúsp臎chy toho druhého, je t艡eba um臎t odpou拧t臎t a prosit o 辞诲辫耻拧迟臎苍&颈补肠耻迟别;, znovu navazovat vztahy a nevylu膷ovat ze své lásky ani ty, kte艡í nás zasáhli a zradili. Sv臎t, v n臎m啪 existuje pouze nenávist k protivník暖m, je sv臎tem bez nad臎je, bez budoucnosti, odsouzený k tomu, aby byl rozvrácen nekone膷nými válkami, rozd臎lením a mstou, jak to bohu啪el vidíme i dnes, na tolika úrovních a v r暖zných 膷ástech sv臎ta. Odpu拧t臎ní tedy znamená p艡ipravit p艡ív臎tivý a bezpe膷ný domov pro budoucnost, v nás a v na拧ich 蝉辫辞濒别膷别苍蝉迟惫&颈补肠耻迟别;ch. A jáhen, osobn臎 pov臎艡ený slu啪bou, která ho zavádí na periferie sv臎ta, je odhodlán vid臎t - a u膷it druhé vid臎t - v ka啪dém, i v t臎ch, kdo chybují a zp暖sobují utrpení, sestru a bratra zran臎ného na du拧i, a proto pot艡ebujícího víc ne啪 kdokoli jiný smí艡ení, vedení a pomoc.

O této otev艡enosti srdce k nám promlouvá první 膷tení, které nám p艡edstavuje Davidovu v臎rnou a velkorysou lásku k Saulovi, svému králi, ale také pronásledovateli (srov. 1 Sam 26,2.7-9.12-13.22-23). Oslovuje nás také v jiném kontextu, v p艡íkladné smrti jáhna 艩t臎pána, který padá pod údery kamen暖 odpou拧t臎jíc svým kamenova膷暖m (srov. Sk 7,60). P艡edev拧ím ji v拧ak vidíme v Je啪í拧i, vzoru ve拧keré diakonie, který se na k艡í啪i 鈥瀡yprazd艌uje鈥� a啪 k tomu, 啪e za nás dává sv暖j 啪ivot (srov. Flp 2,7), modlí se za své uk艡i啪ovatele a dobrému lotrovi otevírá brány ráje (srov. Lk 23,34.43).

A dostáváme se k druhému bodu: nezi拧tné slu啪b臎. Kristus ji v evangeliu popisuje v臎tou, která je stejn臎 jednoduchá jako jasná: 鈥災宨艌te dobro a dávejte, ani啪 byste cokoli o膷ekávali鈥� (Lk 6,35). T臎chto n臎kolik slov v sob臎 nese dobrou v暖ni p艡átelství. P艡edev拧ím Bo啪ího k nám, ale pak také na拧eho. Pro jáhna není tento postoj dopl艌kovým aspektem jeho jednání, ale podstatným rozm臎rem jeho bytí. Vskutku se zasv臎cuje tomu, aby byl ve své slu啪b臎 鈥瀞ocha艡em鈥� a 鈥瀖alí艡em鈥� milosrdné Otcovy tvá艡e, sv臎dkem tajemství Boha-Trojice.

V mnoha úryvcích evangelia o sob臎 Je啪í拧 mluví v tomto sv臎tle. 膶iní tak s Filipem ve ve膷e艡adle krátce poté, co umyl nohy dvanácti u膷edík暖m, a 艡íká: 鈥濳do vid臎l mne, vid臎l Otce鈥� (J 14,9). Stejn臎 tak, kdy啪 ustanovuje eucharistii a potvrzuje: 鈥濲sem mezi vámi jako ten, kdo slou啪í鈥� (Lk22,27). Ale ji啪 d艡íve, na cest臎 do Jeruzaléma, kdy啪 se jeho u膷edníci mezi sebou dohadovali, kdo je nejv臎t拧í, jim vysv臎tlil, 啪e 鈥濻yn 膷lov臎ka [...] nep艡i拧el, aby si dal slou啪it, ale aby slou啪il a dal sv暖j 啪ivot jako výkupné za mnohé鈥� (srov. Mk 10,45). 

Brat艡i jáhni, svobodná práce, kterou vykonáváte, je tedy pro vás jako výraz va拧eho zasv臎cení Kristov臎 lásce prvním hlásáním Slova, zdrojem d暖v臎ry a radosti pro ty, kdo se s vámi setkávají. Doprovázejte ho co nejvíce s úsm臎vem, bez st臎啪ování a bez hledání uznání, podporujte se navzájem, a to i ve vztazích s biskupy a kn臎啪ími, 鈥瀓ako výraz církve, která se zavázala r暖st ve slu啪b臎 Království s posilováním v拧ech stup艌暖 zasv臎cené slu啪by鈥� (C.E.I., I Diaconi permanenti nella Chiesa in Italia. Orientamenti e norme, 1993, 55). Va拧e spole膷né a velkorysé p暖sobení tak bude mostem spojujícím oltá艡 s ulicí, eucharistii s ka啪dodenním 啪ivotem lidí; dobro膷innost bude va拧í nejkrásn臎j拧í liturgií a liturgie va拧í nejpokorn臎j拧í slu啪bou.

A dostáváme se k poslednímu bodu: 苍别锄颈拧迟苍辞蝉迟 jako zdroj 蝉辫辞濒别膷别苍蝉迟惫&颈补肠耻迟别;. Dávání, ani啪 by 膷lov臎k n臎co 啪ádal na oplátku, sjednocuje, vytvá艡í pouta, proto啪e vyjad艡uje a 啪iví spole膷né bytí, které nemá jiný cíl ne啪 darování sebe sama a dobro osob. Svatý Vav艡inec, vá拧 patron, kdy啪 ho jeho 啪alobci 啪ádali, aby jim vydal poklady církve, ukázal jim chudé a 艡ekl: 鈥瀂de jsou na拧e poklady!" Takto se buduje 蝉辫辞濒别膷别苍蝉迟惫&颈补肠耻迟别;: tím, 啪e svému bratru a sest艡e 艡íkáme slovy, ale p艡edev拧ím skutky, osobn臎 i jako 蝉辫辞濒别膷别苍蝉迟惫&颈补肠耻迟别;: 鈥瀓si pro nás d暖le啪itý鈥�, 鈥瀖áme t臎 rádi鈥�, 鈥瀋hceme, aby ses podílel na na拧í cest臎 a na拧em 啪ivot臎鈥�. To d臎láte vy: man啪elé, otcové a prarodi膷e, kte艡í jsou p艡ipraveni ve slu啪b臎 roz拧í艡it své rodiny o ty, kte艡í to pot艡ebují, tam, kde 啪ijete.

Va拧e poslání, které vás vede ze spole膷nosti, abyste do ní znovu vstoupili a u膷inili z ní stále p艡ív臎tiv臎j拧í místo otev艡ené v拧em, je tak jedním z nejkrásn臎j拧ích projev暖 synodální a 鈥瀡ycházející鈥� církve.

Brzy n臎kte艡í z vás, kte艡í p艡ijmou svátost sv臎cení, 鈥瀞estoupí鈥� po stupních slu啪by. Zám臎rn臎 艡íkám a zd暖raz艌uji, 啪e budou 鈥瀞estupovat鈥�, a ne 啪e budou 鈥瀡ystupovat鈥�, proto啪e p艡i sv臎cení nevystupujeme, ale sestupujeme, zmen拧ujeme se, sni啪ujeme se a svlékáme. Pou啪ijeme-li slova svatého Pavla, 膷lov臎k ve slu啪b臎 opou拧tí 鈥災峫ov臎ka pozemského鈥� a v lásce obléká 鈥災峫ov臎ka nebeského鈥� (srov. 1 Kor 15,45-49).

Rozjímejme v拧ichni o tom, co se práv臎 chystáme ud臎lat, kdy啪 se sv臎艡ujeme Pann臎 Marii, slu啪ebnici Pán臎, a svatému Vav艡inci, va拧emu patronovi. Ké啪 nám pomáhají 啪ít ka啪dou na拧i slu啪bu s pokorným srdcem plným lásky a být v 苍别锄颈拧迟苍辞蝉迟i apo拧toly 辞诲辫耻拧迟臎苍&颈补肠耻迟别;, nezi拧tnými slu啪ebníky na拧ich brat艡í a sester a budovateli 蝉辫辞濒别膷别苍蝉迟惫&颈补肠耻迟别;.