PODCAST- Pape?ova homilie j¨¢hn?m: 'Bu?te apo?toly odpu?t¨§n¨ª a ob¨§tav?mi slu?ebn¨ªky'
Brat?i a sestry, a zvlá?t¨§ vy, drazí jáhni, a vy, kte?í brzy skrze vkládání rukou vstoupíte do posvátného diakonátu, je mi obzvlá?tním pot¨§?ením, ?e mohu p?e?íst homilii, kterou by vám v?em v tuto konkrétní ned¨§li p?ednesl sám pape? Franti?ek. P?i slavení eucharistie, kde spole?enství nabývá svého nejpln¨§j?ího a nejvýznamn¨§j?ího rozm¨§ru, cítíme pape?e Franti?ka, a? na nemocni?ním l??ku, cítíme ho blízko sebe, cítíme ho p?ítomného uprost?ed nás. A to nás zavazuje k je?t¨§ siln¨§j?í, intenzivn¨§j?í modlitb¨§, aby mu Hospodin pomáhal v dob¨§ jeho zkou?ky a nemoci.
PAPE? FRANTI?EK
Poselství ?tení, která jsme sly?eli, by se dalo shrnout do jednoho slova: nezi?tnost. Pojem, který je vám, jáhn?m, shromá?d¨§ným zde na oslav¨§ jubilea, jist¨§ blízký. Zamysleme se tedy nad tímto základním rozm¨§rem k?es?anského ?ivota a va?í slu?by, a to zejména ve t?ech aspektech: ´Ç»å±è³Ü?³Ù¨§²Ô&¾±²¹³¦³Ü³Ù±ð;, nezi?tná slu?ba a spole?enství.
Za prvé: ´Ç»å±è³Ü?³Ù¨§²Ô&¾±²¹³¦³Ü³Ù±ð;. Hlásání ´Ç»å±è³Ü?³Ù¨§²Ô&¾±²¹³¦³Ü³Ù±ð; je základním úkolem jáhna. Je toti? nezbytným prvkem ka?dé církevní cesty a podmínkou ve?kerého lidského sou?ití. Je?í? nám ukazuje jeho pot?ebu a rozsah, kdy? ?íká: ?Milujte své nep?átele¡° (Lk6,27). A p?esn¨§ tak to je: abychom mohli spole?n¨§ r?st, sdílet sv¨§tla i stíny, úsp¨§chy i neúsp¨§chy toho druhého, je t?eba um¨§t odpou?t¨§t a prosit o ´Ç»å±è³Ü?³Ù¨§²Ô&¾±²¹³¦³Ü³Ù±ð;, znovu navazovat vztahy a nevylu?ovat ze své lásky ani ty, kte?í nás zasáhli a zradili. ³§±¹¨§³Ù, v n¨§m? existuje pouze nenávist k protivník?m, je sv¨§tem bez nad¨§je, bez budoucnosti, odsouzený k tomu, aby byl rozvrácen nekone?nými válkami, rozd¨§lením a mstou, jak to bohu?el vidíme i dnes, na tolika úrovních a v r?zných ?ástech sv¨§ta. Odpu?t¨§ní tedy znamená p?ipravit p?ív¨§tivý a bezpe?ný domov pro budoucnost, v nás a v na?ich spole?enstvích. A jáhen, osobn¨§ pov¨§?ený slu?bou, která ho zavádí na periferie sv¨§ta, je odhodlán vid¨§t - a u?it druhé vid¨§t - v ka?dém, i v t¨§ch, kdo chybují a zp?sobují utrpení, sestru a bratra zran¨§ného na du?i, a proto pot?ebujícího víc ne? kdokoli jiný smí?ení, vedení a pomoc.
O této otev?enosti srdce k nám promlouvá první ?tení, které nám p?edstavuje Davidovu v¨§rnou a velkorysou lásku k Saulovi, svému králi, ale také pronásledovateli (srov. 1 Sam 26,2.7-9.12-13.22-23). Oslovuje nás také v jiném kontextu, v p?íkladné smrti jáhna ?t¨§pána, který padá pod údery kamen? odpou?t¨§jíc svým kamenova??m (srov. Sk 7,60). P?edev?ím ji v?ak vidíme v Je?í?i, vzoru ve?keré diakonie, který se na k?í?i ?vyprazd¨¾uje¡° a? k tomu, ?e za nás dává sv?j ?ivot (srov. Flp 2,7), modlí se za své uk?i?ovatele a dobrému lotrovi otevírá brány ráje (srov. Lk 23,34.43).
A dostáváme se k druhému bodu: nezi?tné slu?b¨§. Kristus ji v evangeliu popisuje v¨§tou, která je stejn¨§ jednoduchá jako jasná: ??i¨¾te dobro a dávejte, ani? byste cokoli o?ekávali¡° (Lk 6,35). T¨§chto n¨§kolik slov v sob¨§ nese dobrou v?ni p?átelství. P?edev?ím Bo?ího k nám, ale pak také na?eho. Pro jáhna není tento postoj dopl¨¾kovým aspektem jeho jednání, ale podstatným rozm¨§rem jeho bytí. Vskutku se zasv¨§cuje tomu, aby byl ve své slu?b¨§ ?socha?em¡° a ?malí?em¡° milosrdné Otcovy tvá?e, sv¨§dkem tajemství Boha-Trojice.
V mnoha úryvcích evangelia o sob¨§ Je?í? mluví v tomto sv¨§tle. ?iní tak s Filipem ve ve?e?adle krátce poté, co umyl nohy dvanácti u?edík?m, a ?íká: ?Kdo vid¨§l mne, vid¨§l Otce¡° (J 14,9). Stejn¨§ tak, kdy? ustanovuje eucharistii a potvrzuje: ?Jsem mezi vámi jako ten, kdo slou?í¡° (Lk22,27). Ale ji? d?íve, na cest¨§ do Jeruzaléma, kdy? se jeho u?edníci mezi sebou dohadovali, kdo je nejv¨§t?í, jim vysv¨§tlil, ?e ?Syn ?lov¨§ka [...] nep?i?el, aby si dal slou?it, ale aby slou?il a dal sv?j ?ivot jako výkupné za mnohé¡° (srov. Mk 10,45).
Brat?i jáhni, svobodná práce, kterou vykonáváte, je tedy pro vás jako výraz va?eho zasv¨§cení Kristov¨§ lásce prvním hlásáním Slova, zdrojem d?v¨§ry a radosti pro ty, kdo se s vámi setkávají. Doprovázejte ho co nejvíce s úsm¨§vem, bez st¨§?ování a bez hledání uznání, podporujte se navzájem, a to i ve vztazích s biskupy a kn¨§?ími, ?jako výraz církve, která se zavázala r?st ve slu?b¨§ Království s posilováním v?ech stup¨¾? zasv¨§cené slu?by¡° (C.E.I., I Diaconi permanenti nella Chiesa in Italia. Orientamenti e norme, 1993, 55). Va?e spole?né a velkorysé p?sobení tak bude mostem spojujícím oltá? s ulicí, eucharistii s ka?dodenním ?ivotem lidí; dobro?innost bude va?í nejkrásn¨§j?í liturgií a liturgie va?í nejpokorn¨§j?í slu?bou.
A dostáváme se k poslednímu bodu: nezi?tnost jako zdroj spole?enství. Dávání, ani? by ?lov¨§k n¨§co ?ádal na oplátku, sjednocuje, vytvá?í pouta, proto?e vyjad?uje a ?iví spole?né bytí, které nemá jiný cíl ne? darování sebe sama a dobro osob. Svatý Vav?inec, vá? patron, kdy? ho jeho ?alobci ?ádali, aby jim vydal poklady církve, ukázal jim chudé a ?ekl: ?Zde jsou na?e poklady!" Takto se buduje spole?enství: tím, ?e svému bratru a sest?e ?íkáme slovy, ale p?edev?ím skutky, osobn¨§ i jako spole?enství: ?jsi pro nás d?le?itý¡°, ?máme t¨§ rádi¡°, ?chceme, aby ses podílel na na?í cest¨§ a na?em ?ivot¨§¡°. To d¨§láte vy: man?elé, otcové a prarodi?e, kte?í jsou p?ipraveni ve slu?b¨§ roz?í?it své rodiny o ty, kte?í to pot?ebují, tam, kde ?ijete.
Va?e poslání, které vás vede ze spole?nosti, abyste do ní znovu vstoupili a u?inili z ní stále p?ív¨§tiv¨§j?í místo otev?ené v?em, je tak jedním z nejkrásn¨§j?ích projev? synodální a ?vycházející¡° církve.
Brzy n¨§kte?í z vás, kte?í p?ijmou svátost sv¨§cení, ?sestoupí¡° po stupních slu?by. Zám¨§rn¨§ ?íkám a zd?raz¨¾uji, ?e budou ?sestupovat¡°, a ne ?e budou ?vystupovat¡°, proto?e p?i sv¨§cení nevystupujeme, ale sestupujeme, zmen?ujeme se, sni?ujeme se a svlékáme. Pou?ijeme-li slova svatého Pavla, ?lov¨§k ve slu?b¨§ opou?tí ??lov¨§ka pozemského¡° a v lásce obléká ??lov¨§ka nebeského¡° (srov. 1 Kor 15,45-49).
Rozjímejme v?ichni o tom, co se práv¨§ chystáme ud¨§lat, kdy? se sv¨§?ujeme Pann¨§ Marii, slu?ebnici Pán¨§, a svatému Vav?inci, va?emu patronovi. Ké? nám pomáhají ?ít ka?dou na?i slu?bu s pokorným srdcem plným lásky a být v nezi?tnosti apo?toly ´Ç»å±è³Ü?³Ù¨§²Ô&¾±²¹³¦³Ü³Ù±ð;, nezi?tnými slu?ebníky na?ich brat?í a sester a budovateli spole?enství.
