MAP

Z udílení popelce Z udílení popelce 

ʲž František: Postní doba nás vyzývá ke společnému putování v naději

ʲž František ve svém poselství k postní době 2025 vyzývá věřící, aby „společně putovali v naději“ a využili nadcházející postní doby k tomu, abychom se sami sebe zeptali, zda jsme skutečně ochotni uposlechnout Boží výzvy ke změně svého života.

Lisa Zengarini, Vatikán

Ústřední téma postního poselství papeže Františka je obsaženo ve větě „putujme společně v naději“, která se váže k širšímu tématu Jubilejního roku - „Poutníci naděje“.

ʲžova úvaha se zaměřuje na obrácení a rozvíjí se ve třech klíčových dimenzích: důležitost putování, společné putování a putování s nadějí.

Náš život víry je cestou obrácení

ʲž připomíná biblický exodus izraelského lidu z Egypta do zaslíbené země a připomíná, že i náš život je cestou - cestou, která by měla směřovat k Bohu.

Tato cesta není pouze metaforická, ale zahrnuje neustálé volání k obrácení, „zanechání příležitostí k hříchu“ a situací, které snižují naši lidskou důstojnost.

ʲž František proto vyzývá věřící, aby během této postní doby zkoumali svůj vlastní život: postupuji aktivně na cestě duchovní obnovy, nebo mě brzdí strach a beznaděj či se zdráhám vystoupit ze své zóny pohodlí?

ʲž uvádí paralelu mezi „obtížnou cestou hebrejského lidu z otroctví ke svobodě“ a těžkým údělem současných migrantů a uprchlíků a vyzývá nás, abychom toto období využili jako příležitost zamyslet se nad tím, jak spojujeme svůj vlastní život s bojem těch, kteří jsou nuceni utíkat „ze situací bídy a násilí při hledání lepšího života“, a „tímto způsobem objevit, co od nás Bůh žádá“. Píše, že by to „bylo dobré ‚zpytování svědomí‘ pro nás všechny putující“.

"Je těžké myslet na biblický exodus, aniž bychom mysleli také na ty naše bratry a sestry, kteří v dnešní době utíkají ze situací bídy a násilí, aby hledali lepší život pro sebe a své blízké. První výzva k obrácení tedy vychází z uvědomění, že všichni jsme poutníky v tomto životě."

Výzva ke společnému putování: výzva k synodalitě

Zásadním aspektem postního poselství je důraz na společenství a synodalitu - myšlenka, že křesťané musí kráčet společně, a ne izolovaně.

ʲž František připomíná: „Duch svatý nás pobízí, abychom nezůstávali zahleděni do sebe, ale abychom stále kráčeli vstříc Bohu a našim bratřím a sestrám.“

„Společné putování,“ píše „znamená upevňovat jednotu zakotvenou v naší společné důstojnosti Božích dětí (...), aniž bychom kohokoli nechávali stranou nebo vylučovali“.

Znovu vyzývá věřící, aby se zamysleli nad tím, zda jsme schopni kráčet společně s ostatními v našich rodinách, na pracovištích a ve společenstvích a odolávat pokušení zahleděnosti do sebe. Jsme vstřícní k druhým? Zahrnujeme do svých řad i ty, kteří se cítí být odstrčeni na okraj společnosti?

"Ptejme se sami sebe v přítomnosti Hospodina, zda jako biskupové, kněží, zasvěcené osoby a laici ve službě Božímu království spolupracujeme s druhými. Zda se konkrétními činy projevujeme vstřícně vůči těm, kteří jsou nám blízcí i vzdálení. Zda dáváme druhým pocítit, že jsou součástí společenství, nebo je držíme v odstupu."

Výzva k cestě v naději

Třetím základním rozměrem postní cesty je naděje, zakotvená v Božím příslibu spásy a věčného života, který se naplnil v Ježíšově vzkříšení, ve vítězství nad hříchem a smrtí.

Tato naděje není abstraktní, ale je třeba ji konkrétně prožívat. ʲž František nás vyzývá, abychom zkoumali, zda skutečně důvěřujeme Božímu milosrdenství. Věříme v jeho odpuštění, nebo se chytáme do pasti spoléhání na sebe? A prožíváme konkrétně naději, která v nás vzbuzuje „závazek ke spravedlnosti a bratrství, k péči o náš společný domov, a to takovým způsobem, aby se nikdo necítil vyloučený“?

S odkazem na svatou Terezii z Avily poselství vyzývá věřící, aby zůstali bdělí a trpěliví a pochopili, že Boží sliby se naplní v jeho čase.

"Toto byla modlitba svaté Terezie z Avily: 'Doufej, duše má, doufej. Neznáš dne ani hodiny. Bdi pozorně, neboť všechno rychle plyne, i když tvá netrpělivost činí pochybným to, co je jisté, a velmi krátký čas mění v dlouhý.„“

V závěru papež svěřuje tuto cestu naděje přímluvě Panny Marie, „Matky naděje“, a modlí se, aby doprovázela věřící při přípravě na oslavu velikonoční radosti.

 

25. února 2025, 16:08