杏MAP导航

Lisa Zengarini, Vatikán

Úst?ední téma postního poselství pape?e Franti?ka je obsa?eno ve větě ?putujme spole?ně v naději“, která se vá?e k ?ir?ímu tématu Jubilejního roku - ?Poutníci naděje“.

Pape?ova úvaha se zamě?uje na obrácení a rozvíjí se ve t?ech klí?ových dimenzích: d?le?itost putování, spole?né putování a putování s nadějí.

Ná? ?ivot víry je cestou obrácení

Pape? p?ipomíná biblický exodus izraelského lidu z Egypta do zaslíbené země a p?ipomíná, ?e i ná? ?ivot je cestou - cestou, která by měla smě?ovat k Bohu.

Tato cesta není pouze metaforická, ale zahrnuje neustálé volání k obrácení, ?zanechání p?íle?itostí k h?íchu“ a situací, které sni?ují na?i lidskou d?stojnost.

Pape? Franti?ek proto vyzývá vě?ící, aby během této postní doby zkoumali sv?j vlastní ?ivot: postupuji aktivně na cestě duchovní obnovy, nebo mě brzdí strach a beznaděj ?i se zdráhám vystoupit ze své zóny pohodlí?

Pape? uvádí paralelu mezi ?obtí?nou cestou hebrejského lidu z otroctví ke svobodě“ a tě?kým údělem sou?asných migrant? a uprchlík? a vyzývá nás, abychom toto období vyu?ili jako p?íle?itost zamyslet se nad tím, jak spojujeme sv?j vlastní ?ivot s bojem těch, kte?í jsou nuceni utíkat ?ze situací bídy a násilí p?i hledání lep?ího ?ivota“, a ?tímto zp?sobem objevit, co od nás B?h ?ádá“. Pí?e, ?e by to ?bylo dobré ?zpytování svědomí‘ pro nás v?echny putující“.

"Je tě?ké myslet na biblický exodus, ani? bychom mysleli také na ty na?e bratry a sestry, kte?í v dne?ní době utíkají ze situací bídy a násilí, aby hledali lep?í ?ivot pro sebe a své blízké. První výzva k obrácení tedy vychází z uvědomění, ?e v?ichni jsme poutníky v tomto ?ivotě."

Výzva ke spole?nému putování: výzva k synodalitě

Zásadním aspektem postního poselství je d?raz na spole?enství a synodalitu - my?lenka, ?e k?es?ané musí krá?et spole?ně, a ne izolovaně.

Pape? Franti?ek p?ipomíná: ?Duch svatý nás pobízí, abychom nez?stávali zahleděni do sebe, ale abychom stále krá?eli vst?íc Bohu a na?im brat?ím a sestrám.“

?Spole?né putování,“ pí?e ?znamená upevňovat jednotu zakotvenou v na?í spole?né d?stojnosti Bo?ích dětí (...), ani? bychom kohokoli nechávali stranou nebo vylu?ovali“.

Znovu vyzývá vě?ící, aby se zamysleli nad tím, zda jsme schopni krá?et spole?ně s ostatními v na?ich rodinách, na pracovi?tích a ve spole?enstvích a odolávat poku?ení zahleděnosti do sebe. Jsme vst?ícní k druhým? Zahrnujeme do svých ?ad i ty, kte?í se cítí být odstr?eni na okraj spole?nosti?

"Ptejme se sami sebe v p?ítomnosti Hospodina, zda jako biskupové, kně?í, zasvěcené osoby a laici ve slu?bě Bo?ímu království spolupracujeme s druhými. Zda se konkrétními ?iny projevujeme vst?ícně v??i těm, kte?í jsou nám blízcí i vzdálení. Zda dáváme druhým pocítit, ?e jsou sou?ástí spole?enství, nebo je dr?íme v odstupu."

Výzva k cestě v naději

T?etím základním rozměrem postní cesty je naděje, zakotvená v Bo?ím p?íslibu spásy a vě?ného ?ivota, který se naplnil v Je?í?ově vzk?í?ení, ve vítězství nad h?íchem a smrtí.

Tato naděje není abstraktní, ale je t?eba ji konkrétně pro?ívat. Pape? Franti?ek nás vyzývá, abychom zkoumali, zda skute?ně d?vě?ujeme Bo?ímu milosrdenství. Vě?íme v jeho odpu?tění, nebo se chytáme do pasti spoléhání na sebe? A pro?íváme konkrétně naději, která v nás vzbuzuje ?závazek ke spravedlnosti a bratrství, k pé?i o ná? spole?ný domov, a to takovým zp?sobem, aby se nikdo necítil vylou?ený“?

S odkazem na svatou Terezii z Avily poselství vyzývá vě?ící, aby z?stali bdělí a trpěliví a pochopili, ?e Bo?í sliby se naplní v jeho ?ase.

"Toto byla modlitba svaté Terezie z Avily: 'Doufej, du?e má, doufej. Nezná? dne ani hodiny. Bdi pozorně, nebo? v?echno rychle plyne, i kdy? tvá netrpělivost ?iní pochybným to, co je jisté, a velmi krátký ?as mění v dlouhý.?“

V závěru pape? svě?uje tuto cestu naděje p?ímluvě Panny Marie, ?Matky naděje“, a modlí se, aby doprovázela vě?ící p?i p?ípravě na oslavu velikono?ní radosti.