ʲž: Násilí ve jménu náboženství je zneužitím náboženství
PAPEŽ FRANTIŠEK
S vděčností vzpomínám na svou apoštolskou cestu do Iráku, kterou jsem - navzdory pandemii a pochybnostem o bezpečnosti - podnikl v březnu 2021, abych křesťanům a všem lidem dobré vůle v této zemi vyjádřil svou náklonnost a solidaritu. Zaujímají pevné a stálé místo v mém srdci a v mých modlitbách.
Navzdory mnoha obtížím, s nimiž se Irák potýká, hledím na tuto zemi s nadějí, neboť má mimořádný potenciál. Tímto potenciálem jsou především lidé v samotném Iráku, všichni ti, kteří se podílejí na obnově občanské společnosti, kteří podporují demokracii v této zemi a kteří usilují o upřímný a realistický dialog mezi náboženstvími. Proto byla důležitá a příznačná moje návštěva u velkého ajatolláha z Nadžafu Sajjida Alího as-Sistáního. Toto setkání mělo být signálem pro celý svět: násilí ve jménu náboženství je zneužitím náboženství. Jako náboženství máme povinnost směřovat k míru a musíme tento mír žít, učit a předávat. V této souvislosti si také vzpomínám na svou návštěvu v Uru v jižním Iráku, kde jsme jako zástupci různých náboženství společně hovořili a modlili se - pod stejnými hvězdami, které před tisíci lety viděl náš otec Abrahám, když pozvedl oči k nebi.
Bohaté dědictví dvoutisícileté historie křesťanství je téměř neprobádané. Mám na mysli proto-křesťanské teologické školy v Mezopotámii, staleté mírové soužití křesťanů a muslimů mezi řekami Eufrat a Tigris, různé katolické obřady v tomto regionu, boje mezi křesťanskými denominacemi, období pronásledování na počátku 20. století a další politické represe - a kontinuitu křesťanské přítomnosti až do současnosti.
Je proto potěšitelné, že v této práci Matthiase Koppa jsou tyto dědictví a dějiny ilustrovány v jejich religionistickém kontextu, ve velké rozmanitosti a s přihlédnutím k množství literatury. Zvláštní pozornost autor věnuje církevnímu angažmá v Iráku a činnosti Svatého stolce s jeho diplomatickými zástupci, která odráží mnohostrannou péči papežů o Irák a tam žijící křesťany. Výsledkem je rozsáhlá mozaika, pocta - jak píše sám autor - křesťanům v Iráku, která nás vybízí k intenzivnějšímu zájmu o jejich bohatou historii a k udržování jejich odkazu: pro budoucnost, která je i dnes ohrožena emigrací a politickou nejistotou.
Na závěr bych rád vyjádřil své hluboké přesvědčení, že si nelze představit Irák bez křesťanů, neboť spolu s dalšími věřícími silně přispívají ke zvláštní identitě této země, která je od prvních staletí místem soužití, tolerance a vzájemného přijetí. Kéž je Iráku a jeho obyvatelům dáno, aby na Blízkém východě i ve světě zviditelnili, že je možné žít spolu v míru navzdory všem rozdílům (1).
Řím, 11. října 2024
Գپš
Pozn:
(1) Srov. Promluva k představitelům křesťanských církví přítomných v Iráku u příležitosti prvního výročí apoštolské cesty (28. února 2022).