杏MAP导航

Setkání s Je?í?em nás vyzývá k pro?ívání dvou základních postoj?, které nám umo?ňují stát se jeho u?edníky: prvním postojem je naslouchat Slovu, druhým postojem ?ít podle Slova. Nejprve naslouchat, proto?e v?echno pochází ze sly?ení, z toho, ?e se Bohu otevíráme, ?e p?ijímáme vzácný dar jeho p?átelství. Pak je ale d?le?ité p?ijaté Slovo ?ít, abychom nebyli marnými poslucha?i, kte?í klamou sami sebe (srov. Jk 1,22); abychom neriskovali, ?e – co? by nebylo dobré – budeme naslouchat jen u?ima, ani? by semeno Slova sestoupilo do srdce a změnilo ná? zp?sob my?lení, cítění a jednání. Slovo, které je nám dáno a kterému nasloucháme, ?ádá, aby se stalo ?ivotem, aby proměnilo ?ivot, aby se vtělilo do na?eho ?ivota. Tyto dva základní postoje: naslouchat Slovu a ?ít podle Slova m??eme kontemplovat v právě proneseném evangeliu.

P?edev?ím naslouchání Slovu. Evangelista vypráví, ?e k Je?í?i p?i?lo mnoho lidí a ?zástup se kolem něho shromá?dil, aby sly?el Bo?í slovo“ (Lk 5,1). Hledali ho, hladověli a ?íznili po Bo?ím slově a sly?eli ho zaznívat v Je?í?ových slovech. Proto nám tato scéna, tolikrát opakovaná v evangeliu, ?íká, ?e lidské srdce stále hledá pravdu, která by nasytila a ukojila jeho touhu po ?těstí; ?e se nem??eme spokojit jen s lidskými slovy, nebo s kritérii tohoto světa, s pozemskými soudy; v?dy pot?ebujeme světlo z vý?in, které by osvítilo na?e kroky, pot?ebujeme ?ivou vodu, která by uhasila ?ízeň na pou?ti du?e, pot?ebujeme útěchu, která by nezklamala, proto?e pochází z nebe, a nikoli z pomíjivých věcí tohoto světa. Ve změti omamnosti a marnosti lidských slov, brat?i a sestry, je zapot?ebí Bo?ího slova, Bo?ího slova, které jediné je kompasem na na?í cestě, které jediné nás uprost?ed tolika ran a zmatk? doká?e dovést zpět k pravému smyslu ?ivota.

Brat?i a sestry, nezapomínejme na toto: Prvním úkolem u?edníka – nebo? my v?ichni jsme u?edníky – tedy prvním úkolem u?edníka není oblékat si oděv vněj?kově dokonalé zbo?nosti, dělat mimo?ádné věci nebo se pou?tět do velkolepých podnik?, nikoli. První úkol, první krok naopak spo?ívá v tom, ?e umíme naslouchat jedinému slovu, které zachraňuje, slovu Je?í?ovu, jak m??eme vidět v evangelijní epizodě, kdy Mistr vstupuje do Petrovy bárky, aby se trochu vzdálil od b?ehu a mohl tak lépe kázat lidem (srov. Lk 5,3). Ná? ?ivot z víry za?íná tehdy, kdy? pokorně p?ijmeme Je?í?e na lo?ce svého bytí, uděláme mu místo, nasloucháme jeho slovu a necháme se jím zpochybnit, ot?ást a změnit.

Zároveň, brat?i a sestry, Slovo Bo?í ?ádá, aby se v nás konkrétně vtělilo: proto jsme povoláni Slovo ?ít. Pouze Slovo, ani? bychom ho ?ili, zp?sobuje, ?e se z nás stávají papou?ci, kte?í sice souhlasí, ale nerozumí, ne?ijí. Je?í? se toti? poté, co z lo?ky dokon?il kázání zástup?m, obrací na Petra a vybízí ho, aby riskoval a vsadil na toto Slovo: ?Vyplujte na mo?e a naho?te sítě na lov ryb“ (v. 4). Bo?í slovo nem??e z?stat krásnou abstraktní my?lenkou nebo vzbudit jen momentální emoce; ?ádá nás, abychom změnili sv?j pohled, abychom nechali své srdce proměnit podle Kristova vzoru; Slovo nás vyzývá, abychom uprost?ed mo?e tohoto světa odvá?ně nahodili sítě evangelia, ?riskovali“, ano, riskovali a ?ili lásku, kterou nás On jako první u?il a kterou ?il. I nás, brat?i a sestry, Hospodin s horoucí silou svého Slova ?ádá, abychom se vydali na ?iré mo?e, abychom se odpoutali od stojatých b?eh? ?patných návyk?, strachu a pr?měrnosti, abychom se odvá?ili ?ít novým ?ivotem. Pr?měrnost. Pr?měrnost se líbí ?áblu, ?e! Proto?e do ní vstupuje a ni?í nás.

Samoz?ejmě, ?e o p?eká?ky a výmluvy, pro? ?íci ne, není nikdy nouze, ale podívejme se znovu na Petr?v postoj: Petr je po tě?ké noci, kdy nic nechytil, je rozhněvaný, unavený, zklamaný, a p?esto, místo aby z?stal ochromený v té prázdnotě a zablokovaný vlastním selháním, ?íká: ?Mist?e, celou noc jsme se namáhali a nic jsme nechytili, ale na tvé slovo - tedy na tvé slovo - nahodím sítě“ (v. 5). Na tvé slovo vrhnu sítě. A pak se stane něco neslýchaného, zázrak, kdy se lo? naplní rybami, a? se témě? potopí (srov. v. 7).

Brat?i a sestry, p?ed mnoha úkoly na?eho ka?dodenního ?ivota; p?ed výzvou, kterou v?ichni cítíme, abychom budovali spravedlivěj?í spole?nost, abychom ?li kup?edu cestou míru a dialogu - tohoto dialogu, který byl zde v Indonésii ji? dávno nastoupen -, se někdy m??eme cítit nedostate?ně, cítit tíhu tolika závazk?, které ne v?dy p?iná?ejí o?ekávané plody, nebo na?ich chyb, které jako by brzdily cestu. Ale se stejnou pokorou a stejnou vírou jako Petr jsme i my ?ádáni, abychom nez?stávali vězni svých selhání - a to je velmi ?patné, proto?e selhání nás dostihnou a m??eme se stát vězni selhání, ne, prosím: nez?stávejte vězni svých selhání - a namísto toho, abychom setrvávali s o?ima up?enýma na své prázdné sítě, abychom hleděli na Je?í?e a d?vě?ovali mu. Nedívejte se na své prázdné sítě, dívejte se na Je?í?e! On vás p?iměje ke kroku, On vás p?iměje ke zdárnému postupu: d?vě?ujte Je?í?i. V?dycky m??eme riskovat, ?e vyplujeme na hladinu a znovu nahodíme své sítě, i kdy? jsme pro?ili noc neúspěchu, ?as zklamání, kdy jsme nic neulovili. Nyní se na chvíli odml?ím a ka?dý z vás a? se zamyslí nad svými vlastními neúspěchy. A p?i pohledu na tato selhání riskujme, jděme vp?ed s odvahou Bo?ího slova.

Svatá Terezie z Kalkaty, její? památku dnes slavíme a která neúnavně pe?ovala o nejchud?í a stala se hlasatelkou míru a dialogu, ?íkávala: ?Kdy? nemáme co dát, dejme toto nic. A pamatujte: i kdy? nic nesklízíte, neúnavně zasévejte. Brat?i a sestry, nep?estávejte rozsévat, proto?e to je ?ivot.

To bych, brat?i a sestry, chtěl ?íci i vám, tomuto národu, tomuto nádhernému a rozmanitému souostroví: nep?estávejte rozhazovat sítě, nep?estávejte snít a nep?estávejte budovat civilizaci míru! V?dy se odva?te snít sen o bratrství, které je mezi vámi skute?ným pokladem! Slovem Bo?ím vás povzbuzuji, abyste rozsévali lásku, abyste s d?věrou krá?eli cestou dialogu, abyste stále projevovali svou dobrotu a laskavost s typickým úsměvem, který vás odli?uje. U? vám někdo ?ekl, ?e jste usměvavý národ? Neztrácejte úsměv, prosím, a jděte dál! A bu?te staviteli míru. Bu?te tv?rci naděje.

To je p?ání, které nedávno vyslovili biskupové této země, a je to p?ání, které bych i já rád adresoval celému indonéskému lidu: jděte spole?ně pro dobro spole?nosti a církve! Bu?te staviteli naděje. Dob?e poslouchejte: bu?te staviteli naděje, té naděje evangelia, která nezklame (srov. ?ím 5,5), nikdy nezklame a která nás otevírá nekone?né radosti. Mnohokrát děkuji.