Pape?: Víra a modlitba, pokud jsou pravdivé, otevírají mysl a srdce
Drazí brat?i a sestry, pěknou neděli!
Evangelium dne?ní liturgie (Jan 6,41-51) nám vypráví o reakci ?id? na Je?í??v výrok, který zní: ?Sestoupil jsem z nebe“ (Jan 6,38). Jsou pohor?eni. Reptají mezi sebou: ?Copak to není Je?í?, syn Josef?v? Známe p?ece jeho otce i matku. Jak tedy m??e tvrdit: 'Sestoupil jsem z nebe'?“ (Jan 6,42). A takto reptají. Dávejme si pozor na to, co ?íkají. Jsou p?esvěd?eni, ?e Je?í? nem??e p?ijít z nebe, proto?e je synem tesa?e a proto?e jeho matka a p?íbuzní jsou oby?ejní, známí, normální lidé, jako mnoho jiných. ?Jak by se mohl B?h projevit tak oby?ejným zp?sobem?“ ?íkají si. Ve své ví?e jsou zablokováni p?edsudky o Je?í?ově skromném p?vodu a také proto, ?e se domnívají, ?e se od něj nemají co u?it. P?edsudky a domý?livost, jak moc nám ?kodí! Brání up?ímnému dialogu, sblí?ení mezi bratry ... Pozor na p?edsudky a domý?livost. Tito lidé mají svá rigidní schémata a v jejich srdcích není místo pro to, co do nich nezapadá, pro to, co nemohou katalogizovat a zalo?it do zaprá?ených polic svých jistot. A to je pravda, ?e? Tolikrát jsou na?e jistoty uzav?ené, zaprá?ené, jako staré knihy...
A p?ece takto smý?lejí a jsou to lidé, kte?í dodr?ují zákon, dávají almu?nu, zachovávají p?sty a ?asy modliteb. V?dy? Kristus u? udělal několik zázrak? (srov. Jan 2,1-11; 4,43-54; 5,1-9; 6,1-25). Pro? jim to nepom??e rozpoznat v něm Mesiá?e? Pro? jim to nepomáhá? Proto?e vykonávají své nábo?enské úkony ani ne tak proto, aby naslouchali Bohu, ale aby v nich na?li potvrzení toho, co si myslí. Jsou uzav?ení v??i Bo?ímu slovu a hledají potvrzení svých vlastních my?lenek. Svěd?í o tom skute?nost, ?e se ani neobtě?ují po?ádat Je?í?e o vysvětlení: pouze proti němu mezi sebou reptají (srov. Jan 6,41), jako by se chtěli navzájem ujistit o tom, o ?em jsou p?esvěd?eni, a uzavírají se do sebe, jsou uzav?eni jako v neprostupné pevnosti. A tak nejsou schopni uvě?it. Uzav?ené srdce: jak moc zraňuje, jak moc ?kodí!
Věnujme tomu v?emu pozornost, proto?e někdy se toté? m??e stát i nám, v na?em ?ivotě a v na?í modlitbě: m??e se nám stát, ?e místo toho, abychom skute?ně naslouchali tomu, co nám Hospodin chce ?íci, hledáme u něho a u druhých jen potvrzení toho, co si myslíme, potvrzení svého p?esvěd?ení, svých úsudk?, které jsou p?edsudky. Tento zp?sob oslovování Boha nám v?ak nepomáhá setkat se s Bohem, skute?ně se s ním setkat, ani se otev?ít daru jeho světla a milosti, aby rostla na?e dobrota, abychom plnili jeho v?li a p?ekonávali uzav?enost a obtí?e. Brat?i a sestry, víra a modlitba, pokud jsou pravdivé, otevírají mysl a srdce, neuzavírají je. Kdy? najdete ?lověka, jeho? mysl a modlitba jsou uzav?ené, znamená to, ?e jeho víra a modlitba nejsou pravdivé.
Ptejme se tedy sami sebe: Jsem ve svém ?ivotě víry schopen v sobě skute?ně ml?et a naslouchat Bohu? Jsem ochoten p?ijmout jeho hlas p?ekra?ující moje vlastní schémata a také s jeho pomocí p?ekonat sv?j strach?
Ké? nám Maria pom??e naslouchat ve ví?e Bo?ímu hlasu a s odvahou plnit jeho v?li.
