Pape? p?i vigilii za migranty a uprchlíky: Bolest na migrantsk?ch trasách je donebevolající
PAPE? FRANTI?EK
Nikdy nevyjád?íme svatému Luká?i dostate?nou vdě?nost za to, ?e nám p?edal toto podobenství o milosrdném Samaritánovi (srov. Lk 10,25-37), které je rovně? jádrem encykliky Fratelli tutti, nebo? je klí?em – ?ekl bych, klí?em s velkým K – umo?ňujícím p?echod z uzav?enosti světa do jeho otev?enosti, ze světa vál?ícího do jiného, pokojného světa. Dnes ve?er jsme toto podobenství vyslechli s my?lenkou na migranty, které zobrazuje toto veliké souso?í, tvo?ené mu?i a ?enami ka?dého věku a p?vodu, mezi nimi? jsou andělé, kte?í je vedou.
Cesta spojující Jeruzalém s Jerichem nebyla bezpe?ná, stejně jako dnes nejsou bezpe?né ?etné migrantské trasy procházející pou?těmi, pralesy, ?ekami, mo?i. Kolik bratr? a sester se dnes ocitá ve stejných podmínkách jako onen poutník z podobenství? Je jich mnoho! Kolik z nich cestou o v?echno oberou, zbijí a vysvle?ou? Vydávají se na cestu, proto?e je podvedli bezskrupulózní obchodníci s lidmi, pak jsou prodáváni jako směnné zbo?í, uná?eni jako rukojmí, vězněni, zotro?ováni. Jsou poni?ováni, mu?eni a znásilňování. A tolik, tolik jich umírá, ani? by kdy dospěli k cíli. Migrantské trasy na?í doby zalidňují mu?ové a ?eny, kte?í byli zraněni a napolo mrtvi ponecháni na cestě, brat?i a sestry, jejich? bolest je donebevolající. ?asto jsou to lidé, kte?í prchají p?ed válkou a terorismem, jako to bohu?el vidíme i v těchto dnech.
Také dnes, stejně jako tehdy, existují lidé, kte?í toto v?echno vidí a procházejí kolem. Zajisté p?itom dob?e ospravedlní sami sebe, ve skute?nosti se v?ak ospravedlňují z egoismu, lhostejnosti a strachu. Toto je pravda. Co ale praví evangelium o onom Sama?anovi? ?íká, ?e onoho zraněného ?lověka uviděl a ?bylo mu ho líto“ (ver? 33). Toto je klí?. Soucit je Bo?í stopou v na?em srdci. Bo?ím stylem je blízkost, soucit a vlídnost: to je Bo?í styl. A soucit je stopou, kterou B?h zanechal v na?em srdci. Zde spo?ívá klí? a zde nastává obrat. Od oné chvíle se toti? onen zraněný za?al zotavovat, díky onomu cizinci, který se zachoval jako bratr. Výsledkem tak není pouze dobrý skutek pomoci bli?nímu, ale ovocem je bratrství.
Jsme jako milosrdný Samaritán povoláni k tomu, abychom se stávali bli?ními v?ech dne?ních pocestných, zachraňovali jejich ?ivoty, lé?ili jejich rány, ti?ili jejich bolest. Pro mnohé je bohu?el p?íli? pozdě a nezbývá ne? plakat nad jejich hroby, pokud nějaký mají. Ze St?edozemního mo?e se stal hrob. B?h ale zná tvá? ka?dého z nich a nezapomíná na ni.
Milosrdný Samaritán poutníkovi nepom??e jen na cestě – vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Tady m??eme najít smysl ?ty? sloves, která shrnují na?e konání s migranty: p?ijímat, chránit, podporovat a za?leňovat. Migranty je nutno p?ijmout, chránit, podpo?it a za?lenit. Jedná se o dlouhodobou odpovědnost – rovně? milosrdný Samaritán se k ní zavá?e p?i cestě tam i nazpátek. Z toho d?vodu je d?le?ité, abychom se p?íslu?ně p?ipravili na výzvy, kladené dne?ními migracemi, pochopili jejich kritické stránky, ale také p?íle?itosti, které poskytují, vzhledem k r?stu stále inkluzívněj?ích, krásněj?ích a mírověj?ích spole?ností.
Dovolím si zvýraznit je?tě jednu naléhavou ?innost, nad kterou se podobenství nezamý?lí. Musíme se v?ichni zasadit o vět?í bezpe?nost na cestách, aby poutníci nepadli za obě? lupi??m. Je nezbytné znásobit úsilí v boji proti zlo?ineckým sítím, které spekulují se sny migrant?. Stejně tak je nutné poukázat na bezpe?něj?í cesty – z toho d?vodu je t?eba usilovat o roz?í?ení regulérních migra?ních kanál?. V sou?asném světovém scéná?i je zjevné, nakolik je nezbytné zahájit dialog demografických, politických a migra?ních politických opat?ení ku prospěchu v?ech zú?astněných, ani? bychom zapomínali na nejzranitelněj?í lidi, kte?í mají stát v jeho st?edu. Rovně? tak je nezbytné podpo?it spole?ný a spoluodpovědný p?ístup k ?ízení migra?ních tok?, které budou v p?í?tích letech pravděpodobně sílit.
P?ijímat, chránit, podporovat a za?leňovat – to je práce, kterou máme konat. Prosme Boha o milost, abychom se zachovali jako bli?ní ke v?em migrant?m a uprchlík?m, kte?í tlu?ou na na?i bránu, nebo? dnes ?kdo není lupi? a kdo se nevyhýbá, je bu? zraněn, anebo nese někoho zraněného na ramenou“ (Fratelli tutti, 70).
A nyní se na krátkou chvíli zti?me a p?ipomeňme v?echny, kte?í nep?e?ili, kte?í zem?eli na r?zných migra?ních trasách, a ty, kte?í byli zneu?íváni a zotro?ováni.
