MAP

2019.09.04 Viaggio Apostolico Mozambico Madagascar Maurizio 2019.09.04 Viaggio Apostolico Mozambico Madagascar Maurizio 

ʲž na Madagaskaru - 1. den

1. „Ekonomická globalizace nesmí vést ke kulturní homogenizaci,“ řekl papež na setkání s diplomatickým sborem a politickou reprezentací. 2. „Víra je největším dobrem chudých,“ meditoval Svatý otec na polední liturgii hodin v karmelitánském klášteře v Antananarivo. 3. „Pastýř, který rozsévá se nesnaží všechno kontrolovat,“ řekl Petrův nástupce madagaskarským biskupům. 4. „Nikdo nemůže nikomu říci: nepotřebuji tě“ - nechal papež skandovat mladé lidi, kterých na setkání s ním přišlo 100 tisíc.

Po uvítání papeže na letišti v Antananarivo, v pátek odpoledne, pokračovala oficiální část programu jeho návštěvy v sobotu ráno. Po soukromém slavení ranní euchariste v kapli na  nunciatuře odjel Petrův nástupce na setkání s prezidentem Andry Rajoelinem, a poté s celou politickou reprezentací a diplomatickým sborem Madagaskaru.

Populaci tohoto ostrova, který je osmkrát větší než území České republiky, tvoří osmnáct etnik hovořících stejným jazykem a snoubí se v něm africké a asijské prvky. Malgaština však není příbuzná s žádnou africkou řečí, nýbrž s indonéštinou. Madagaskar měl od 13. století svoje vlastní království, a třebaže jej v 10. století objevili arabští mořeplavci, k jeho islamizaci nedošlo. Muslimů žije v tomto téměř čtyřiadvaceti milionovém národě 7%. Jeho mírně nadpoloviční většina (52%) se drží domorodých kultů. Křesťanů je 40%, mezi nimiž katolíci mírně převažují a jejich vzájemné soužití je příkladné. Platí např. zvyk, že stane-li se prezidentem katolík, stává se premiérem protestant a naopak.

Nynější prezident Andry Rajoelin je katolíkem. Jeho soukromé setkání s papežem se konalo v paláci Iavoloha. Z architektonického hlediska jde o kopii rezidence královny Manjakamiadany ze 17. století, která však v roce 1995 podlehla požáru, těsně před tím než byla zapsána na seznam památek UNESCO. Palác byl postaven v roce 1975, a je kuriózní, že stavbu financoval severokorejský režim. Diplomatické vztahy Madagaskaru se Svatým stolcem byly navázány v roce 1966.

Ad 1. Promluva, kterou madagaskarský prezident pronesl před politickou reprezentací a diplomatickým sborem, nešetřila náboženskými odkazy a upřímnou radostí ze vzácné návštěvy. Andry Rajoelin zmínil svoje nezapomenutelné setkání s papežem Františkem ve Vatikánu v prvním roce jeho pontifikátu a vyjádřil naději, že jeho nynější návštěva, poselství a požehnání se nesmazatelně zapíší do dějin Madagaskaru, „pomohou překonat vše špatné a inspirují budoucnost národa.“

Svatosti, dovolte mi citovat Vaše slova: »Láska je v zásadě jediným světlem, které stále znovu prozařuje temný svět«. Tato slova přesně vyjadřují pocit všech malgašů v tento den, protože díky lásce Boží jsme spojeni ve velkém společenství, abychom se modlili za naši drahou vlast.

Řekl madagaskarský prezident citací slov Benedikta XVI. z jeho první encykliky Deus caritas est (č.39).  

ʲž František svoji promluvu soustředil kolem základního pojmu malgašské kultury, tzv. fihavanana, tedy ducha sdílení, vzájemnosti a solidarity, zmiňovaném rovněž madagaskarskou Ústavou.

Poté co vaše země znovu získala svoji nezávislost, touží po stabilitě a míru a uskutečňuje pozitivní demokratickou alternaci, spojující respekt ke komplementaritě stylů a projektů. To dokazuje, že »politika je základním prostředkem pro utváření lidské pospolitosti a institucí, ale, může se stát nástrojem útlaku, sociálního vylučování, nebo dokonce destrukce«, když ji její činitelé žijí jako službu lidstvu.“

konstatoval papež citací z letošního . Na jiném místě pak hovořil o mezinárodním společenství, jehož představitele měl před sebou:

Je třeba uznat, že pomoc, kterou poskytují mezinárodní organizace rozvoji této země, je veliká a zviditelňuje otevřenost Madagaskaru vůči světu. Existuje riziko, že se tato otevřenost stane domnělou „univerzální kulturou“, která znevažuje, pohřbívá a potlačuje kulturní dědictví jednotlivých národů. Ekonomická globalizace, jejíž meze jsou stále zřetelnější, nesmí vést ke kulturní homogenizaci. Budeme-li se podílet na procesu, respektujícím původní priority a životní styly, v nichž se ctí touhy občanů, budeme si počínat tak, aby pomoc poskytovaná mezinárodním společenstvím nebyla jedinou zárukou rozvoje země, nýbrž sám lid na sebe postupně bral tuto povinnost a stal se tvůrcem vlastního osudu.

V závěru papež s odkazem na příklad blahoslavené Victoire Rasoamanarivo (1848-1894) ujistil, že v jejích stopách chce církev na Madagaskaru „přispívat v neustálém dialogu s křesťany jiných vyznání, s příslušníky jiných náboženství a se všemi aktéry občanské společnosti k adventu pravého bratrství, jehož si tolik cení malgašsská fihavanana, a prosazovat integrální lidský rozvoj, aby nikdo nebyl vyloučen.“

PLNÉ ZNĚNÍ&Բ;貹žDZ&Բ;PROMLUVY je 

Ad 2. Po setkání s politickou reprezentací země se papež odebral do kláštera bosých karmelitek, které do Antananariva přišly z Belgie v roce 1921. Klášter je zasvěcen sv. Josefovi. Uvnitř čekala stovka řeholních sester ze všech kontemplativních klášterů Madagaskaru, a před nevelkou klášterní kaplí dalších 70 novicek. ʲž se pomodlil se sestrami polední liturgii hodin. Připravené kázání, ve kterém komentuje Žalmy, předal sestrám v písemné formě a doporučil pro klidnou meditaci. Spatra pak pronesl stejně obsáhlou homilii, tlumočenou simultánně do malgaštiny, v níž vyšel z liturgického čtení z první knihy Královské: »Chovej se statečně!« (1 Král 2, 2b-3). „K následování Krista - řekl - je nutná právě ctnost odvahy. Je pravda, že tu nejtěžší práci koná Pán, ale je zapotřebí odvahy nechat Jeho, aby jednal,“  což František komentoval na příkladu sv. Terezie z Lisieux. Vyprávěl přitom momentku z jejího klauzurního života, kdy byla Terezička pověřena opatrovat jednu starší a poněkud nevrlou spolusestru, o kterou trpělivě pečovala v „odvaze činit malé krůčky.“

Je to odvaha věřit, že skrze moji nepatrnost, je Bůh šťastný a nesu spásu světu. Někdo řekne: »Já si ale myslím, že je třeba změnit řeholní život, učinit jej dokonalejším, bližším Bohu, a proto chci být převorkou a věci měnit!« - Neříkám, že si to některá z vás přeje. Ďábel se však vemlouvá do těchto myšlenek! Chceš-li změnit nejen klášter, nejenom řeholní život – změnit a zachraňovat s Ježíšem – je třeba  začít se zachraňováním těmito malými skutky lásky a sebezřeknutí, které zadržují Boha a přinášejí mezi nás.

ʲž František pak mluvil o zesvětštění, které přichází do řeholních komunit mnoha skrytými formami. „Mondénnost není klauzurní sestra, chodí si po svých a vyvádí ven z klauzury.“

To co vám nyní řeknu, neříkám proto, abych vás děsil, ale je to skutečnost, protože to řekl Ježíš, a dovolím se to říci také. Každá z vás musela o vstup do klauzury zápasit, prokazovat mnoho dobra a zvítězit, přemoci světského ducha, přemoci hřích, přemoci ďábla. Možná, že v den vstupu do konventu, zůstal ďábel před bránou smutný: »Ztratil jsem duši«, řekl si a odešel. Ale pak se šel poradit s jiným, chytřejším ďáblem, který mu řekl: »Počkej, měj strpení.« To je obvyklý postup démona. Říká to Ježíš (Mt 12,43-45): Když démon opustí duši a odejde, vrátí se po čase spolu se sedmi horšími než je sám a budou chtít vejít. Zdvořilí ďáblové, slušně zazvoní a prosí o to či ono, až je jim dovoleno vejít.

Jedinou obranou je - pokračoval František - mluvit o všem s představenou.

Pokušitel nechce být odhalen. A proto se převléká za ušlechtilého a zdvořilého, někdy i za otce spirituála.. někdy. Prosím tě sestro, když slyšíš něco divného, hned o tom mluv. Vyjev to. Kdyby Eva včas šla za Pánem a řekla mu: »Tenhleten had mi řekl to a to, co Ty si tom myslíš?« Kdyby o tom byla promluvila včas! Eva však nemluvila, a nastala pohroma. Dávám vám tuto radu: Mluvte ihned.

„Není to mříž, která chrání před zesvětštěním. Je třeba lásky a modlitby, lásky k žádosti o včasnou pomoc jako to činila svatá Terezička, a to bez ohledu na to, že ji převorka neměla nikterak v oblibě. Ona si totiž říkala: „Jdu za převorkou, protože ona je pro mne Ježíš.“...

Tento papež – řeknete si - je trochu folklóristický, protože místo toho, aby k nám mluvil o teologických věcech, mluví k nám jako k holčičkám. Kéž byste byli všechny v duchu holčičkami. Kéž by! V té dimenzi dětství, kterou má Pán tolik rád. Ale abych se vrátil k Tereziině příběhu. Tato Terezie nyní provází jednoho starce. A o tom chci vydat svědectví. Chci dosvědčit, že mne provázela a provází na každém kroku. Učila mne chodit. Někdy jsem trochu nevrlý, to je pravda a pošlu ji pryč jako ona starší spolusestra. Někdy naslouchám, někdy mi bolesti nedovolují slyšet dobře. Ale je to přítelkyně věrná. Proto jsem k vám nechtěl mluvit o teoriích. Chtěl jsem k vám promluvit o své zkušenosti s touto světicí a říci vám, čeho je schopna a po jaké cestě dojít svatosti. Vpřed a odvážně!“ - končil papež František improvizovanou promluvu ke klazurním sestrám Madagaskaru.

MEDITACE papeže předaná písemně je 

Improvizovaná PROMLUVA je  

Ad 3. V katedrále hlavního města se odpoledne papež setkal s pětadvaceti biskupy Madagaskaru, který má pět metropolitních a 17 sufragánních diecézí. První biskup malgašského původu byl vysvěcen v roce 1939 a vlastní biskupskou konferenci má tato země od roku 1955.  Tématem papežovy promluvy bylo motto pastorační návštěvy: „Rozsévač pokoje a naděje“, což může být chápáno „jako ozvěna poslání, jež bylo svěřeno nám všem,“ řekl římský biskup svým malgašským spolubratrům.

Jsme totiž rozsévači, a kdo rozsévá, činí tak v naději, spoléhaje na svoji námahu a své osobní nasazení, ale s vědomím, že je mnoho faktorů, jež musí přispět, aby setba vzklíčila, vzrostla, stala se klasem a nakonec hojným zrnem. Unavený a starostlivý rozsévač neklesá na mysli. Toto slovo nás musí neustále provázet, jak v činném, tak kontemplativním životě, jako jsme to viděli dnes [na setkání s klauzurními sestrami – pozn. překl.]: buďte odvážní, buď mužem odvážným. Odvaha. Znavený a starostlivý pastýř se nevzdává se a tím méně svoje pole spálí, když se něco nedaří. Umí čekat, důvěřuje; bere na sebe zklamání svojí setby, avšak pole, jež bylo svěřeno jeho péči, nikdy nepřestává mít rád. A kdyby takové pokušení měl, neuteče pryč, aby ho svěřil někomu jinému.Rozsévač zná svoji zem, „dotýká se“ jí, „cítí“ ji a připravuje, aby ze sebe mohla vydat to nejlepší. My biskupové jsme k obrazu Rozsévače povoláni sít semena víry a naděje v této zemi. Za tím účelem musíme rozvinout „čich“, který nám umožní lépe ji poznat, a také objevit to, co kompromituje, překáží či škodí setbě.

V obsáhlé promluvě papež zmínil různá úskalí, mezi něž zahrnul také tendenci přijímat za kandidáty kněžství muže rigidní povahy anebo snahu vnucovat laikům jáhenské svěcení, označovanou jako klerikalismus.

PLNÉ ZNĚNÍ&Բ;貹žDZ&Բ;PROMLUVY je 

V závěru pozdravil římský biskup přítomné představitele tří místních protestantských církevních společenství (Anglican ChurchReformed Lutheran Church a Reformed Protestant Church of Jesus Crist in Madagascar) a v doprovodu malgašských biskupů se vydal do jedné z katedrálních kaplí, kde spočívají ostatky první malgašské blahoslavené Victoire Rasoamanarivo (foto). Tato žena pocházela z vlivného malgašského rodu, studovala na škole jezuitských misionářů a v patnácti letech přijala svátost křtu. Byla provdána za důstojníka, neurvalých způsobů, který později také přijal křest. Když v roce 1883 po francouzsko-malgašské došlo válce k vyhnání katolických misionářů a místní věřící byli považováni za zrádce, stala se přirozenou autoritou místního společenství věřících, podporovala ilegální misionáře a věnovala se bezpočtu charitativních děl, zejména pro malomocné. Zemřela v roce 1894 a blahořečil ji Jan Pavel II. během své návštěvy Antananariva roku 1989.

Ad 4. Posledním bodem sobotního programu papežovy pastorační návštěvy bylo setkání s mladými lidmi, kterých na prostranství Soamandrakizay přišlo 100 tisíc.

PLNÉ ZNĚNÍ&Բ;貹žDZ&Բ;PROMLUVY je 

 

(mig)

7. září 2019, 20:27